Zmije

Název: Zmije
Autor: Andrzej Sapkowski
Překladatel: Stanislav Komárek
Počet stran: 210
Nakladatelství: Leonardo
Vydání: 2009 (paperback)
Hodnocení: 3/5

Abych byl upřímný - recenzovat tuhle knihu se mi ani za mák nechtělo. Není to tím, že by kniha byla špatná, nebo nudná. Vůbec ne. Jen je to starší kousek a tak trochu pochybuji o tom, že by to vůbec někoho zajímalo. Ale i přes to - chci od Sapkowskeho rozebrat taky jinou knihu, než jen Zaklínače. Zmije se k tomu jako samostatné a zcela odlišné dílo hodí. Nějakým velkým rozsahem se pyšnit nemůže, přečetl jsem ji asi za 3 hodiny čistého času. Obálka neurazí, ale na výstavku to taky není. Takový průměr.

Teď už se ale přeneseme do Afghánistánu, kde mají ruští vojáci plné ruce práce s "Mudžáhídy" (bojovníci za Islám). Vedou se tu rozepře, zuří válka a mrtví jsou v hojných počtech na obou stranách. Tyhle části knihy mě oslovily asi nejvíce. Autor se ukázal jako skvělý vypravěč i na bitevním poli, v zákopech a zaminovaných průsmycích. Jo, když člověk šlápne na minu, má zkažený minimálně celý zbytek dne. A tady to platí dvojnásob. Municí se nešetří a to je správně. Bojové scény jsou akční a mají pořádný náboj - skoro, jako byste tam bojovali taky.

O zbraně nebyla nouze, blokpost byl plný mrtvých a boje neschopných raněných vojáků.

To by bylo k té zábavné části. Jak název napovídá, nějakou roli tu sehraje i had. Pěkně nudný, odporný had. Nemám ho rád! Kazil mi zábavu, když se přestalo bojovat a do děje vtrhl on. Dlouhé a nudné pasáže, plné zbytečných slov. Asi tak bych nazval všechny části knihy, kde sehraje nějakou tu roli ten zpropadený plaz. Abych vám to trochu nastínil. Had je kouzelný a hypnotizuje chudáky, co mu vlezou do cesty. Hrdina ho měl na začátku zašlápnout, vzít AK-47 do ruky a jít kropit ty zpropadené "Mudžáhídy". Aspoň bych se bavil celou dobu. Na druhou stranu chápu, že autor chtěl knize dát nějaký "vyšší smysl" a zmije mu v tomto směru pomáhala. Takhle to nebyla jen kniha o válčení. Byla to "chvílemi nudná kniha o válčení".

Kapitola sama o sobě je styl, jakým je kniha napsaná. Bez slovníku, který je na konci knihy si neškrtnete. Tedy, pokud nejste "sovětsko - anglicko - islámsky založený bojovník s úchylkou na plazy". Odborná terminologie, ruská, anglická slovíčka a vojenský slang. Přes to všechno knize právě tohle dodává šťávu. Ať už na bitevním poli, nebo v obyčejném rozhovoru.

Táhněte! Pošli nachuj, žapojebi! Oba!

Celkem svižné čtení. I když je to o válce, nemusíte se bát, že by vás to nebavilo. Sapkowski je skvělý vypravěč a vtáhne vás do děje, ani si toho nevšimnete. I přes části knihy se zmijí, kde jsem se spíše nudil, přišel pak vždycky nějaký ten souboj a nudné pasáže byly zapomenuty. Se Zaklínačem se to srovnávat nedá, je to úplně jiná ves. Po přečtení Zmije se ale nedivím, že jeho ostatní dílka žijí "ve stínu" Geralta z Rivie.

Upírské Příběhy

Název: Upírské Příběhy (Vampires Stoies)
Autor: Artur Conan Doyle
Překladatel: Eva Kondrysová, Stanislav Pavlíček
Počet stran: 202
Nakladatelství: Brána
Vydání: 2012 (vázaná)
Hodnocení: 2,5/5

Všude okolo slyším něco o Upírských denících, Twillightu a podobně. Do toho se pouštět nehodlám, ale přiznám se - na nějakou "upířinu" jsem chuť dostal. Padla mi do ruky tato nepříliš rozsáhlá publikace, která má příjemnou obálku a navíc v ní figuruje i Sherlock Holmes, kterého jsem v mládí zbožňoval. Je zde 7 povídek, v nichž se řeší nějaký problém, který má co dělat s hypnózou, tajemnem a "upíry". Proč je to v uvozovkách, bude vysvětleno za chvíli. Mimochodem, není to celé o Sherlockovi. Vyskytuje se pouze ve 3 povídkách.

Ještě než jsem začal číst, trochu jsem zapřemýšlel. Jak chce Doyle spojit Sherlocka a nadpřirozeno? Všichni moc dobře víme, že ať už se jedná o knihy, nebo o filmy, nikdy tam nic nadpřirozeného nebylo. Na konci se přišlo s nějakým prostým vysvětlením. Co se týče povídek s Sherlockem, mé podezření bylo na místě. Jako vždycky, ať už to vypadalo jakkoliv nereálně, zde bylo Holmesem všechno vyvráceno. Tolik k nadpřirozenu.

Těla se vršila na sebe a ty, kdož přišli navštívit hrob svých zesnulých příbuzných, někdy přivítal hrůzyplný pohled na kosti trčící ze země, jako kdyby se mrtví chtěli znovu přidat k živým.

Zbývající 4 povídky se zabývaly spíše hypnózou a věcí okolo mysli. V těchto věcech nějak nevynikám a ani na ně nevěřím. Dodnes si pamatuji, když mi brácha četl z ruky budoucnost, pak mi na ni plivl a řekl, že budu mít bazén. Tím pro mě celá ta šaráda s budoucností skončila a já nemám sebemenší chuť se v tom šťourat. V knize je ale pěkně vysvětleno, jak například může dojít k takové hypnóze a co se jedinci odehrává v hlavě. Tohle Doyle popsat uměl a dokonce mě tím i zabavil. Jeho zájem o spiritismus a nevysvětlitelné jevy se právě v těchto povídkách projevuje asi nejvíce.

Zvláštní. Na jedné straně píše o Sherlockovi, který uvažuje silně pragmaticky a na druhé má velký zájem v nadpřirozenu. Když ale oba tyto zájmy spojil, šlo poznat, co je mu milejší. Jak říkám - všechno se to dá nějakým způsobem vysvětlit, aniž byste museli podepisovat duši ďáblu, nebo líbat žábu. Svižné a oddechové čtení, od kterého jsem ale čekal trochu více. Sherlockův potenciál zde není využitý naplno, což je velká škoda a trochu zklamání, když to byla jedna z věcí, na kterou jsem se opravdu těšil. To ale nebrání tomu, abyste si až do konce každé povídky lámali hlavu, jak to skončí, což je vcelku zábavné.

Muži, kteří nenávidí ženy

Název: Muži, kteří nenávidí ženy
Autor: Stieg Larsson
Překladatel: Azita Haidarová
Počet stran: 530
Série: Milénium
Nakladatelství: Host
Vydání: 2010 (paperback)
Hodnocení: 5/5

Dvě probdělé noci, dva litry kafe a 530 stran. Tohle bych řekl na potkání každému, kdo by se mě zeptal, jak se mi kniha líbila. Ale nebudu předbíhat, vezmu to pěkně popořádku. Po svém pořádku.

Tuhle knihu jsem si na doporučení koupil i přes to, že kromě Sherlocka Holmese detektivky nijak zvlášť nevyhledávám. Ale co, výjimky potvrzují pravidlo, ne? Tak jsem ji dal do košíku a společně s dalšími tituly si to kráčel k pokladně. Byl jsem rozhodnutý, že si tohle přečtu jako první. Koupil sem si paperback, je mi z nějakého zvláštního důvodu milejší, než tvrdé desky. Obálka je skvěle zpracovaná, k tomu nemám co dodat.

Vždycky jsem měl za to, že mě kniha a příběh z dnešní doby nemůže ničím zaujmout. Čtu hlavně fantasy, pohybuji se bez problému ve všech světech, kromě toho našeho. Když jsem s knihou začínal, držel jsem si odstup a nečekal mnoho. Jak se něco rozhodnu přečíst, nerad bývám zklamaný. K tomu ještě nějaký prolog na začátku, koho to zajímá? Jenže velmi rychle přišel zlom (asi po prvních 2 větách) a já jsem začal tušit, že tohle nebude jen tak. Autor na začátku popisuje velmi podrobně nějaký botanický problém. Všechny muškáty a kvítka jsou mi tam, kde končí páteř. Ale čtu dál a dál, dokonce se zvláštním zaujetím, jako by vysvětloval něco, co mě zajímá a o čem chci vědět úplně všechno. Tohle byl zlomový moment a já přišel na to, že tenhle autor rozhodně ví, co dělá. Vždyť se mu v knize několikrát povedlo vzbudit můj zájem o Bibli, o staré fotografie a rodokmeny. A to už je co říct. Stieg si mě jednoduše omotal kolem prstu a donutil mě se zajímat o každý, byť i nepatrný detail. Jeho umění se čtivě rozepsat o technických detailech je zarážející. Vždyť on dokázal psát o výkonu motocyklu, nebo o paměti počítače, jako by to byla nepostradatelná součást příběhu. Jinak řečeno - on z toho udělal nepostradatelnou část příběhu.

"Nebylo tedy nijak překvapivé, když zakotvila u nejlepší myslitelné alternativy: u novinky na trhu, Apple PowerBooku G4/1.0 GHz, v hliníkové kapotě s procesorem PowerPC 7451 s AltiVec Velocity Engine, pamětí 960 MB RAM a harddiskem 60 GB, Bluetooth a vestavěnou vypalovačkou CD a DVD."

V knize je nepřeberné množství postav. Pohybujeme se v rodokmenu jedné opravdu velké a zámožné rodiny, k tomu přibývají i postavy z osobního života hrdinů a nakonec to dá celkem zabrat, ve všem se vyznat. Autor nám v tomto ale pomůže. Každá postava má jedinečný a podle mě dokonale zpracovaný charakter. Vzhledem k tomu, že se v knize pořád někdo hrabe v minulosti a v rodokmenech, tak zjistíte o každé, byť i sebeméně důležité figuře skoro všechno. Kapitola sama o sobě je charakter hlavních postav. Ctižádostivý reportér, nesvéprávná hackerka, intrikující právníci a zazobaní papaláši. S někým budete soucítit, někoho si zamilujete a dalšího budete nenávidět. Někdy se všechny pocity smíchají dohromady a vy vlastně ani sami nevíte, co k dané postavě máte cítit. 

Je to až s podivem, ale musím se držet, abych vám tu nevypsal nic konkrétního. Táhnou se tu vlastně "jen" dvě dějové linie, které se pak ve správný okamžik sejdou. Obě stejně propracované, zábavné a čtivé. Nestalo se mi, že bych se nudil, že bych měl touhu přeskočit nějakou pasáž. Opravdu jsem hltal slovo za slovem, větu za větou a tvořil si svůj vlastní scénář toho, jak kniha skončí. Nakolik byl správný, to vám neprozradím, ale můžu vám říct, že možností k jeho sestavení je nepřeberné množství. V knize se opravdu vyskytují "Muži, kteří nenávidí ženy" a to docela dost brutálním způsobem. Vztáhnout ruku na ženu je ta největší odpornost, co může chlap udělat. Nejednou jsem měl nutkání vstoupit do děje sám a upravit nějakému grázlovi fasádu, že by ho ani vlastní matka nepoznala. To už jsem ale odbočil.

"Zničehonic ji vrazil facku celou plochou dlaně"

K bestsellerům jsem byl vždycky spíše skeptický. Mediálně profláklá knížka s natočeným filmem. No, nevím. Tahle kniha si to ale všechno zaslouží. Jedinečná kombinace novinařiny s vyšetřováním, současným problémem společnosti a sexuálním napětím je něco tak čtivého, že se mi o tom ani nechce přestat psát. A ještě více se mi to nechtělo přestat číst. Ale všechno jednou končí a bohužel se to týká i této knihy. Můžete si myslet, že na tohle nemohu mít objektivní názor, když je tohle jedna z mála detektivek, co jsem přečetl. Já se tu ale nesnažím nic srovnávat. Já jen píšu to, že kniha rozhodně stojí za přečtení.

Diablo - Dědictví Krve

Název: Diablo - Dědictví Krve
Autor: Richard. A. Knaak
Překladatel: Jan Netolička
Počet stran: 345
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: 2005 (paperback)
Hodnocení: 3/5

Tuhle knihu jsem vzal z regálu okamžitě a bez přemýšlení. Dlouho jsem na ni nemohl nikde narazit a vidět ji z ničeho nic v knihkupectví bylo příjemné překvapení. I přes to, že je kniha už starší, stejně si ji dovolím zrecenzovat. Hlavně pro fanoušky této hry, ale samozřejmě i pro kohokoliv jiného. Je to na vás, jak se rozhodnete. A já vám zkusím trochu pomoci.
Sympatická obálka, co? I když je poměrně jednoduchá, na knížce vypadá opravdu dobře, jen slabším povahám nedoporučuji knihu doma odkládat na místo, kde v noci svítí pouliční lampa. To by nemuselo skončit bez následků. Příjemný paperback, který i díky svému formátu (A5) můžete číst všude a při každé příležitosti.

Věděl jsem, do čeho jdu. Nebo si to aspoň myslel. Od Knaaka už doma pár knih mám, jako spisovatel je mi velice sympatický a jeho knihy mě baví. Hlavně kvůli herní tématice a zajímavým příběhům. Když tyhle dva aspekty spojíte, tak před sebou máte - ne složitou, ale velmi čtivou knihu. A bylo tomu tak i nyní. Většinou.
Kniha měla na začátku pořádný náboj. Příběh gradoval na síle už od první věty a byl to pěkný fofr. Autor věděl, v čem tkví jeho silné stránky a naplno jich využíval. Tajemné kobky, nemrtví, starodávné artefakty a tři přátelé, kteří o ně mají velký zájem. Nebylo by to ale pořádné dobrodružství, kdyby se něco nepokazilo. Takže sem tam někdo umře, někdo získá nadlidské síly a prakticky nikdo nakonec nebude spokojený. A to včetně čtenáře.

"Oba ghoulové se roztříštili na bezpočet kousků, které se rozsypaly po kamenné podlaze."

I přes svůj hezký příběh a skvělý začátek má kniha velké nedostatky. Oceňuji, že nám autor chtěl vysvětlit všechno do detailu, ale ne vždy se mu to povedlo a vznikaly tím zdlouhavé a nudné pasáže plné jmen a prázdných řečí. Ze začátku jsem tomu nevěnoval pozornost, ale postupem času mi to začalo vadit. Naštěstí stačil vždycky přijít s něčím zajímavým a já neměl touhu knihu odložit. Od Knaaka jsem tohle ale nečekal a trochu mě to zklamalo. Samozřejmě to nebylo až tak hrozné a někomu se to může i líbit. Naopak budete spokojeni co do počtu vražd, useknutých končetin a znetvořených těl. Tímhle se tu nešetří a někdy "přímočarému" ději to dodává šťávu. I k překladu mám pár výtek. Častokrát jsem se přistihl při opravování větné skladby, protože některé věty byly umělé a prostě tam nesedly.

Co se týče postav, tak se jich v příběhu vyskytuje slušná řádka, ale dá se to zvládnout. Je to částečně podmíněno i tím, že se vyskytují ve "skupinkách". Jednoduše - jsou zde asi 3 dějové linky, v každé figurují jiné postavy a na konci se všichni sejdou. Jak nepředvídatelné, že? I přes to mám ale z postav dobrý pocit. Autor měl možnost si vybrat z celé řady zajímavých charakterů a využil toho. Válečníci, čarodějové, nekromantky, démoni a mnoho dalších. Každý má přitom v příběhu možnost se naplno ukázat a vyjádřit.

"Když Xazax prchal, cítil za sebou strašlivé kouzlo."

Když to vezmu kolem a kolem, určitě jsem od knihy čekal více. Knaakova pozdější tvorba mi přijde promyšlenější a více akční, což od jeho knih očekávám především. Na druhou stranu je pravdou, že jsem knihu přelouskal za 2 dny a to i přes důležité zkoušky ve škole - z čehož vyplývá, že úplné šlápnutí vedle to taky nebylo. Ať už ke snídani (pokud vám to žaludek dovolí), nebo do autobusu - knihou jsem se bavil a jsem rád, že mi v knihkupectví padla do rukou.

Bájná pečeť

Název: Bájná Pečeť
Autor: Bernd Perplies
Překladatel: Vladana Hallová
Počet stran: 424
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2012 (paperback)
Hodnocení: 3,5/5

Když jsem si tuhle knihu kupoval - přiznám se, bylo to hlavně kvůli obálce. Ta je jedna z nejpovedenějších, co jsem zatím viděl a i když je to paperback, tak mapy, které jsou vytištěné na přední a zadní stránce vám to dokonale vynahradí. V tomto ohledu nemám knize co vytknout a děkuji nakladateli, že nechal vše v originálu.
Teď se pomalu přeneseme do konce 19. století v Anglii. Autor má u mne velké plus za dobře zvolenou dobu, kdy se příběh odehrává. Po všech těch středověcích a dávných dobách je tohle vítaná změna a hezká odbočka ze stereotypu. Viktoriánská Anglie, kočáry, zasmrádlé hospody v Londýně - to vše zaručuje velmi příjemnou atmosféru.

Mlha začínala houstnout. Nehlučně se plížila od Temže a stoupala z kanalizace vzhůru skrze víka kanálů a její dusivá chapadla obepínala vyrovnanou řadu pouličních lamp na okraji ulice.

Jak název napovídá, bude se zde jednat hlavně o magii. Na což jsem byl zvědavý. V dnešní době, kdy se kouzlí v každé druhé knize, je už trochu složitější přijít s něčím originálním. Tady se to autorovi z větší části povedlo. Ze začátku jsem ten jeho "pravdosvět" a magická vlákna zatracoval. Ale jak sami uvidíte, postupem času se nachytáte, že chcete vědět více. Ať už o pravdosvětě, nebo o tom, jak fungují již zmíněná magická vlákna. A ať jenom nechválím - chvílemi mi přišlo všechno to čarování jako jednoduchá záležitost, založená na telekinezi. Místo myšlenek tu však figurují vlákna a to je v podstatě celá věda.

Pojďme se trochu podívat, co se skrývá za dějovou linií této knihy. Určitě nebudete překvapení, že je zde uplatněn koncept "zlý pán -> špatné věci = ohrožení světa" a "obyčejný člověk -> instantní hrdina = spasitel".
No, jasně. Kniha končí otevřeně, nikdo nikoho nespasil, ale bla, bla, bla, všichni víme, jak to bude. Tohle není žádný spoiler, tohle je prosté konstatování. Ale abyste mě nepochopili špatně, já děj nezatracuji, ba úplně naopak. Líbil se mi a příběh jsem si užíval. Způsob, jakým autor provádí hlavního hrdinu knihou, mi rozhodně nebyl proti srsti. On, jeho přátelé a velmi mnoho vtipných hlášek v jinak závažném tématu. Několikrát jsem se přistihl, že se usmívám a konkrétní větu si čtu už potřetí.

"Kdyby existovala příručka doporučující britským gentlemanům, jak vstoupit do apokalypsy se vztyčenou hlavou, mohl by být Holmes v tomto postoji na obálce."

V knize se vystřídá hodně postav, ať už důležitých, či méně. Tak jako tak budete rádi za jejich podrobnou rekapitulaci na konci knihy. Co mi bylo sympatické, byla autorova hra se jménem Holmes. Ale víc neprozradím, protože celá tahle myšlenka ve mně (velký fanoušek Sherlocka) zanechala hodně pozitivní dojem. Hlavní hrdina je klasicky nevědomky vržen do celého koloběhu zvláštních událostí a zvratů, aniž by si toho sám stačil všimnout. A jak už to bývá, zvykne si velmi rychle a začne se vypořádávat se svým "údělem". Smrt, dobrodružství, láska, život - to všechno tam najdete, něco v malých dávkách a něco v pořádných kanystrech. Ani záporáci nezůstávají dlouho v ústraní a v celém příběhu se vyskytují celkem často (díky bohu).


Přes to všechno mi v knize chybělo trochu víc akce. Autorovi se povedlo předvést pár pěkných akčních scén, to nepopírám, ale já bych si dal ještě pomyslnou "třešničku na dortu" a to hlavně na závěr. Ale dobře, je to otevřený konec trilogie a já věřím, že nás autor třeba překvapí na začátku 2. dílu.
Na konec jsem si pro vás přichystal ještě takový výčet věcí, na které se připravit, než vezmete do rukou tuhle knihu. Dlouhá souvětí, značné množství postav, Viktoriánská Anglie a zatím ještě neokoukaná magie. A taky 3 dny. Proč zrovna tři? Děj celé knihy se odehraje v pouhých třech dnech, takže jsme s hrdinou prakticky od rána do večera. Nic z toho není vyloženě pozitivum, nebo naopak. Na to si musíte udělat názor sami. Protože jak jste u mne určitě zjistili, tak co se týče děje, já vám moc neprozradím! :))