čtvrtek 27. prosince 2012

30% sleva aneb hurá utrácet!

Normálně slevy moc nevyhledávám, ale co se týče knih - to je jiná. 30% není málo, takže jsem se ráno rozhodl a vyjel do Ostravy. A jak to dopadlo? Hodina strávená u Dobrovského a obrovská spokojenost. Tak se můžete podívat, co jsem ulovil! :))

1. Druhý a třetí díl Hry o trůny. Dočítám jedničku, takže se to bude hodit. Sleva na jedné knížce byla kolem 200,- - no nekup to!! :D

úterý 25. prosince 2012

Návrat z Podzemí


Název: Návrat z Podzemí
Autor: Roderick Gordon & Brian Williams
Překladatel: Zdík Dušek
Počet stran: 358
Dílů v sérii: 6 (#4)
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2010 (vázaná)
Hodnocení: 4/5

4 díl PLÁNOVANÉ trilogie. Fajn. Co mi to řekne? Že autorům buď samo nebe seslalo další inspiraci, nebo potřebují z něčeho zaplatit nájem. Upřímně - bál jsem se. První tři díly mě překvapily, čtení jsem si užíval a celkové zpracování bylo více než originální. Jak jsem ale zjistil, že se série rozrůstá a teď se pracuje dokonce na šestém dílu, už mi tolik do zpěvu nebylo. Ale nebudu odsuzovat předem něco, co jsem nečetl. Jsem rád, že k tomu nedošlo. Čtvrtý díl této série byl totiž zatím nejlepší, co autoři napsali.

V prvním díle jsme se dostali do podzemí. V druhém trochu hlouběji. Ve třetím (i když už jsme si mysleli, že to nejde) se šlo ještě více do hloubky. No a teď se s našimi hrdiny pohybujeme několik tisíc metrů pod povrchem a bádáme. Abych byl přesný - bádá spíše Willův otec. Jeho samotného to otravuje, kdyby nebyl tak plachý, spíše by "bádal" :)) svou kamarádku Elliott, která tam je s nimi. Otec ho ale dokonale zaměstnává nošením šutrů a hledáním tajných vzkazů od starobylých civilizací.

"Volá tě otec," upozornila ho Elliott, pobavená tím, jak Will ignoruje volání doktora Burrowse. 

Jenže naše povedená partička není v podzemí sama. Kromě "stromových" domorodců, kteří nemají smysl pro humor, jsou zde ještě staří známý Styxové. Již zmínění domorodci jsou oproti nim veselé kopy. V čele Styxů totiž není nikdo jiný, než Rebecca. Respektive Rebeccy. Willova "sestra" z povrchu, která má ještě dvojče. Will jednu z nich postřelil a taky má něco, co po čem celá Styxácká banda prahne. Dominium. Vir, který by podle všechno měl vyhladit "površáky". Takže se připravte na pořádnou honičku po podzemí, spousty mrtvol a německé vojáky.

Německé vojáky?! Ano, čtete dobře. Ono totiž podzemí neskrývá pouze tisíce tvorů, kteří na povrchu buď vyhynuli, nebo tam vůbec neexistují. Nenajdete tu jen podzemní krávy s klepety, nebo hrůzostrašné pavouky. Největším překvapením jsou právě tihle naši západní sousedé. Mají v podzemí takovou "čtvrtou říši". Budete se muset spokojit s vysvětlením, že kdysi dávno Hitler myslel opravdu na všechno. Více se dozvíte v knížce! A to by nebyly Němci, aby s nimi nebyly nějaké problémy. Je se na co těšit, slibuji!

"Likvidátorského generála nejvíce ze všeho zaujala dlouhá řada tanků."

A mezitím, co se v podzemí prohání naši, Styxové a nějaká německá odnož, tak na povrchu není o nic méně srandy. Tam zase figuruje starý známý Drake. Asi nejsympatičtější postava této knihy (hned po Elliott, pokud jste zástupce mužského pohlaví). Co vám prozradím na něj? Asi jen že bude nucen spolupracovat s někým, do koho byste to nikdy neřekli. V předchozím díle se jeho akce moc nepovedla a je třeba to napravit. V plánu jsou toxické zbraně i uspávací šipky.

Celkově je tento díl hodně "cestovní". Všichni putují, ať už z podzemí na povrch, nebo naopak. Ale já to chápu - je po Vánocích a nějak se to kila dostat dolů musí! Taky to není vůbec stereotypní. Prostředí se střídají, každou chvíli jste někde jinde a nezačne vás to nudit. Takže abych to shrnul. Čtvrtý díl podzemí je plný akce, překvapivých zvratů a zajímavých scenerií. Palivo, které žene autorovu představivost, rozhodně nedošlo. Teď už ze mně nejistota opadla a na 5. a 6. díl se vyloženě těším! A po přečtení skvělé čtverky na tom budete úplně stejně!

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.


pátek 21. prosince 2012

Síla Vzdoru



Název: Síla Vzdoru
Autor: Suzanne Collinsová
Překladatel: Zdík Dušek
Počet stran: 340
Dílů v sérii: 3 (#2)
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2011 (paperback)
Hodnocení: 5/5

Já to věděl. Já to věděl!! Autorka si to nejlepší celou dobu schovávala na závěr. Třetí díl této už tak skvělé série byl prostě úžasný. Od čtení jsem se nemohl odtrhnout a nebýt i jiných povinností, tak bych ji přečetl v kuse celou na jeden zátah. Ale teď pěkně popořádku, proč takové nadšení, které se u mě nevyskytuje zase tak často. Důvodů je hned několik a pojďme si je projít.

Naši hrdinové jsou odvezeni do 13. kraje, který je celý pod zemí. S Katniss se stává oficiální tvář odboje proti Kapitolu. A to znamená jediné - bude se bojovat. Ve 13. kraji vládne prezidentka, která podle mě nemá do "psychopatického" prezidenta Snowa daleko. Ale je brzy něco takového řešit, protože je to přece jen ona, kdo to tam vede. Každopádně se Katniss ujímá své role - Reprodrozda, který je symbolem celé vzpoury. To ale ještě neví, jak jí celá tahle vzpoura bude připomínat Hladové Hry. Natáčení, tréninky. Všechno je to až nebezpečně podobné.

"Tři čtvrtiny z nich jsou po smrti, než se z postranní chodby, kterou jsem před tím utekla před vůní růži, začínají hrnout další."

Ve třetím díle se mi konečně postava Katniss začíná líbit. Holka dostává rozum, jedná střízlivě (aspoň někdy - a i to je oproti minulým dílům výhra). Je to hlavně proto, že v tomto díle ztrácí mnohem více, než kdy předtím. Umírá spousta lidí a ona ví, že i když u toho nebyla, je to její vina. Nic ji ale nezastaví před jejím jediným cílem - zabít prezidenta Snowa. A o tom vlastně celý třetí díl pojednává. Akčních scén je tu bezpočet, což mě osobně vůbec nevadilo. Mělo to spád, věci se děly tak rychle, že mnohdy ani hrdinové o tom neměli zcela jasný pojem.

Nic není takové, jak se na první pohled zdá. A tady to platí dvojnásob. Katniss se často přesvědčí o tom, že její úsudek nebyl správný a musí všechno složitě přehodnocovat. To má na ni samozřejmě vliv a psychické zhroucení nejsou nic výjimečného. Však taky kvůli tomu dostane ve 13. kraji hezký náramek. I přesto mi ale přijde, že se s tím vším vyrovnává celkem dobře. Je jí 17 let, viděla umírat několik desítek lidí a z každého takového záchvatu se dostane. Nervy z ocele, to se jí musí nechat. Ale všechno má svou cenu a už někdy v půlce knihy si začnete pokládat otázku. Bude ještě někdy vůbec šťastná? No... co myslíte.

"Jestliže se nemůžu zabít v tomhle pokoji, udělám to při první příležitosti venku."

Můžete se těšit na knihu plnou zvratů, neočekávaných situací (kterých je hlavně v závěru knihy až nebezpečně mnoho) a na skvěle vykreslený souboj povstalců proti kapitolu. Postupné odříznutí hlavního města od zásob, které mu dodávaly jednotlivé kraje. Ale pomůže tohle všechno? Není to přece jen málo? Bude toho zapotřebí mnohem víc. V sázce je úplně všechno. Vítězství, nebo smrt. To si uvědomují úplně všichni .

I když jsou naši hrdinové v jiném kraji, bojují za "dobrou věc" a konečně mají nějaké zázemí - stejně to není úplně podle jejich představ. Moc, ať už ji má kdokoliv, je hrozně nebezpečná věc. Je nutné ji rozdělit mezi více schopných lidí a nenechávat to jednom. Pak to dopadá špatně, viz Kapitol. A nikde není řečeno, co má prezidentka 13. kraje v plánu, až obsadí hlavní město. Jasně, blahobyt a pohoda pro všechny. Opravdu tomu věříte?

Děkuji nakladatelství fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

úterý 18. prosince 2012

Vražedná Pomsta


Název: Vražedná Pomsta
Autor: Suzanne Collinsová
Překladatel: Zdík Dušek
Počet stran: 335
Dílů v sérii: 3 (#2)
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2010 (paperback)
Hodnocení: 3,5/5

Druhý díl série o "Hladových hrách" a další trápení pro naše hlavní hrdiny. I když v prvním díle přežili, neznamená to, že je nechají na pokoji jako ostatní, kteří tyhle hry v minulosti vyhráli. Protože svým činem v závěru her spustili něco, co se ani trochu nelíbí vedení Kapitolu a jmenovitě to nejvíce v žaludku leží prezidentu Snowovi. Jejich "neomezenou" moc zažijí na vlastní kůži.

Protože obešli pravidla a vyhráli hry způsobem, jaký je nepřípustný, budou za to pykat. Katniss i Peeta. Kapitol si chce za každou cenu udržet moc a dávat všem najevo, že si s nimi může dělat cokoliv se mu zachce. A tak se rozhodne změnit pravidla her a všichni, kdo někdy hry vyhráli, budou zařazeni do slosování. Budou to "Hladové hry vítězů". A proč? Protože Kapitol chce ukázat, že ani Ti nejsilnější, nejchytřejší a  nejlepší mu nemohou odporovat. Katniss totiž svým činem odstartovala něco, o čem neměla ani tušení. Lidé se začínají bouřit proti nadvládě Kapitolu a vznikají nepokoje. I proto se do arény naženou vítězové, aby se navzájem pozabíjeli. Pro lidi představují naději. A prezident Snow v nich vidí přítěž a zbytečné nebezpečí.

"Byla jsem hloupá, když jsem očekávala, že si mě Kapitol prostě přestane všímat, jakmile se vrátím domů."

První polovina knihy je... jak to říct. Není nudná, to určitě ne. Dějí se tam věci, které vás budou zajímat. Hlavně co se týče situací v jednotlivých krajích. Co už je ale trochu monotónní? Celý proces před "Hladovými hrami", který znáte z prvního dílu. Zase někam jedou vlakem, zase mají plno jídla a pohodlí (což už měli i doma, protože vítězové HG se nemají zle) a zase se trénují a ukazují před tvůrci. Takhle část pro mě byla spíš utrpení. Věděl jsem, co se bude dít, tak jsem nečetl s takovým zájmem, jaký si kniha určitě zaslouží. Jediná světlá chvilka byla po tom, když jsme zjistil, co Peeta a Katniss udělali na představení před tvůrci HG. To mě dostalo.

Pak se přesunete do arény, kde je nyní dvakrát více splátců (tento ročník jsou čtrvtohry - rozhodně obtížnější, kvůli většímu počtu lidí). Zjišťujete, jaký má aréna terén a co od ní můžeme očekávat. Co se týče závěrečné části knihy, nemohl jsem být spokojenější. Líbilo se mi, jak se navazují spojenectví, jak se lidé v aréně chovají. I jeden k druhému. Hodně se jich totiž znalo a byli i přáteli. Z toho už tak trochu můžete cítit, že tam nepůjde jen o bezmyšlenkovité zabíjení. Letošní splátci jsou spojení jednou důležitou věci - cítí se podvedeni Kapitolem.

Co mě celou knihu rozčilovalo, bylo přemýšlení hlavní hrdinky - Katniss. Já nevím, ale hlavně v závěru knihy jsem měl chuť vstoupit do příběhu a dát ji pořádných pár facek. Chápu, že má takový charakter a s tím nehnu. Vytáčelo mě to ale dobře. Proto jsem si musel zpravit chuť na jiných, kteří mi svým chováním imponovali. I když byly postavy předvídatelné, stejně jsem se těšil na jejich další rozhodnutí.

"Srdce mi buší tak překotně, že mi zpod promočeného mechového obvazu znovu začíná kapat krev."

Abych to shrnul. Kniha byla skvělá, dobře se četla, stránky mi prakticky mizely před očima. Měla sice i své slabé chvilky, ale já tenhle díl beru spíše jako předvoj dílu závěrečného, kterého se už teď nemohu dočkat. Chystá se totiž něco velkého, většího, než jsou "Hladové hry". Tentokrát to nebude mít v režii Kapitol, ale lidé.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

sobota 15. prosince 2012

Silmarillion


Název: Silmarillion
Autor: John Ronald Reuel Tolkien
Překladatel: Stanislava Pošutová - Menšíková
Počet stran: 343
Nakladatelství: Argo
Vydání: 2008 (vázaná)
Hodnocení: 5/5


čtvrtek 13. prosince 2012

Knižní chvilky #1

Tak jsem se rozhodl zapojit se do tohoto projektu, protože mě baví koukat, jak a kde ostatní čtou. A abych jen neočumoval, tak přikládám i pár fotek z dneška.

Moje království

úterý 11. prosince 2012

Dívka, která si hrála s ohněm


Název: Dívka, která si hrála s ohněm
Autor: Stieg Larsson
Překladatel: Anzita Haidarová
Počet stran: 603
Série: Milénium
Nakladatelství: Host
Vydání: 2010 (paperback)
Hodnocení: 5/5

První díl jsem vychválil do nebes, takže při koupi toho druhého mi bylo jasné, do čeho jdu. Autor je mi velmi sympatický a "severské detektivky" se stávají jedním z mých oblíbených žánrů. Ještě před tím, než jsem se pustil do dvojky, byla laťka zatraceně vysoko. Autor si u mne zavařil naprosto fenomenálním prvním dílem. Čekal jsem bombu. Že ale bude přímo atomová, to už ne.

I když se může zdát, že návaznost prvního dílu na tento je minimální (co se týče děje), stejně doporučuji jít pěkně popořádku. Nebudete pak mít takový zmatek v nepřeberném množství postav a ve Švédsku si budete připadat jako doma. Dobráků je v knize poskrovnu. Zato se záporáky se roztrhl pytel. Přes docela obyčejné násilníky a zloděje se dostáváme do vyšších kruhů, kde o morálce nemůže být řeč. A pořádně se nám to začne zamotávat. Larsson zase potvrdil, že i když do knihy nacpe nepřeberné množství postav, tak ke každé umí vytvořit nezapomenutelný charakter.

"Použila klíčky jako boxera, neváhala ani zlomeček vteřiny a bleskurychlým ještěrčím pohybem mu roztrhla tvář od kořene nosu až k uchu."

Stejně jako v prvním díle, i tady se vydáme společně s investigativním novinářem za řešením nějaké záhady. O co je teď ta záhada peprnější? Jedná se totiž o Lisbeth. O tu, co mu zachránila život, o tu, co ho nenávidí a on neví proč. V knihách si na romantiku moc nepotrpím, ale ti dva prostě musí být spolu! I když se v knize prakticky nepotkají, jsou pro sebe jako stvoření. První ji ale musí vysekat z pořádné šlamastyky. A o tom je právě 2. díl Milénia. Autor mi udělal velkou radost celou přehlídkou akčních scén. To mi možná v jedničce trochu chybělo, ale až tady jsem si toho všiml. Víc se střílí, více se utíká, více se bojuje. Má to šťávu a nudit se u toho nebudete.

Larsson byl hrozný puntičkář, to člověk z jeho psaného projevu pozná hned. Všechno popisuje do největších detailů. Jedna strana knihy dokonce vypadá spíše jako katalog z Ikea. Ale rozhodně mě to od čtení neodradilo, ba naopak, byla to příjemná změna. Jeho detailní popis mě bavil a často dokonale uzemnil. V nejneočekávanější chvíli se vytáhne s detailem, kterým vás pošle do kolen.

"Zakoupila dvě pohovky pískové barvy značky Karlanda, pět křesel s pružným rámem značky Poang, dva kulaté konferenční stolky z lakované břízy, stolek Svansbo a několik malých stolků Lack."

Děj je jedna velká smršť informací, ze které budete úplně na větvi. Ať už se bude jednat o vyšetřování policie, nebo o příběh samotné Lisbeth. Celou dobu mě fascinovala její minulost a tady má opravdu dost prostoru se ukázat. Zjistíte, jaké křivdy se může dostat lidem, kteří se znelíbí někomu nahoře. Samotný člověk pak nenadělá nic a pomsta je tak opravdu tím jediným řešením. Aspoň pro toho, komu bylo ublíženo. Nečekal jsem až tak otevřený konec a do poslední chvíle byly moje nervy napnuté k prasknutí.. Naštěstí už mám doma i závěrečný díl a jestli mě chce autor ještě něčím překvapit, bude se muset hodně snažit.

středa 5. prosince 2012

Erebos

Název: Erebos
Autor: Ursula Poznanski
Překladatel: Karolína Kousalová
Počet stran: 318
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2011 (paperback)
Hodnocení: 4,5/5

Erebos, aneb jak jsem zjistil, že číst si o nějaké hře může být mnohem zábavnější, než ji hrát. Ale vezmeme to pěkně od začátku. Můj první dojem při vybalování? Co mi to poslali za jetý kus?! Tahle myšlenka mě ale opustila hned záhy, po podrobnějším prozkoumání. Geniální obálka a mně osobně se hrozně líbí! Nápis je na knize jakoby "vyražený" a celkově to dělá hrozně dobrý dojem. Tahle kniha bude mít u mně v knihovně čestné místo.

A teď k samotnému ději. Námět byl pro mě více než sympatický. Sám jsem si takovou závislostí na hře prošel a i když to mám už za sebou, na to období vzpomínám celkem rád a tahle kniha mi v tom celou dobu pomáhala. Chvílemi mi připadalo, že i sama autorka musí mít za sebou nějakou hráčskou minulost, protože ty symptomy závislosti vystihla úplně přesně. Začíná to nevinně, člověk si myslí, že ho to neovládá, že je pořád svým pánem. Pak začne odkládat jednotlivé činnosti, aby mohl hrát víc a víc. Následují probdělé noci u počítače, kruhy pod očima, zásoba energetických nápojů ve skříni a znatelná změna chování. A takhle to jde dál a dál, dokud se z toho člověk nedostane - což je ten lepší scénář a pár takových postav tady potkáme. Něco je donutilo s tím přestat, odpoutat se od toho. Ten, kdo se z toho nedostane, bude otrokem. Otrokem hry, která mu přikazuje, co má dělat. A k jakým to může vést extrémům, jde krásně vidět v závěru knihy.

"Nickovi hořely oči, jakoby hodiny plaval v chlorované vodě"

A co že je to vůbec za hru? Připadlo mi to jako klasická MMORPG, ale s vynikající umělou inteligencí, což z ní dělalo absolutní špičku. Hlavně proto se na ní každý, kdo ji zkusil, stal závislým. Hra se rozšiřovala v jednom městě, víceméně jen na jedné škole (nebo na dvou). To z ní dělalo ještě osobnější záležitost. Postavy věděly, že se nejspíš znají i v reálu, ale hra jim nedovolila svou pravou identitu vyzradit. Sám jsem několikrát zkoušel přiřadit přezdívky ze hry k reálným postavám v knize. Ale moc úspěšný jsem nebyl, protože se ve hře málokdo choval stejně, jako v životě.

Náš hlavní hrdina - Nick, je obyčejný kluk, co má obyčejný život. A právě v tom to vězí. Nikdo nechce žít jen "obyčejný" život. Lepší je něco zažít, něco vzrušujícího a neobvyklého. A když vám tohle chybí, snadno se necháte zlákat virtuální realitou. Takhle to jde z člověka na člověka, hra se rozšiřuje jako takový virus. Každý den přibývají další nakažení. Ne všichni ovšem o něco takového stojí. Ti silnější nezačnou hrát vůbec. Ale něčemu takovému se těžce odolává, takže větší část nepřátel si hra nadělá tím, že jim neumožní hrát dál. Ať už se jí nezdáli dost dobří, nebo porušili pravidla. Na konci jsem byl hodně překvapený. Autorka napínala do poslední chvilky a nic nebylo jisté.

"Od začátku týdne se Nick pokoušel vyhledat bývalé hráče a něco z nich vymáčknout, ale zatím byl výsledek žalostný."

Kniha byla prostě skvělá. Oslovila mě hned na začátku a já celou dobu tajně doufal, že existuje i druhý, třetí a čtvrtý díl. O něčem takovém bych mohl číst pořád a nepřestalo by mě to bavit. Ale jednu věc bych autorce (nebo překladatelce?) přece jen vytkl. Slovo "stihomam". Jak ho použila jednou, dvakrát - dobře. Ale zdálo se mi, že ho čtu každou chvíli a neskutečně mě to iritovalo. Je to nesympatické slovo a nelíbí se mi! To je asi vše, co můžu vytknout. Slabota, co? Ale aspoň něco. Můžu být rád, že jsem u této knížky vůbec nějaký zápor vyšťoural, protože je jinak úplně bez výhrad. Kdo nečetl, ať to rychle napraví, protože to opravdu stojí za to!

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.






úterý 4. prosince 2012

Co čteš?

Jak já tuhle otázku nenávidím! Jsem divný? Nepochopte mě špatně, baví mě vést rozhovory o knihách, autorech a různých sériích. Když se mě zeptá člověk, který čte - žádný problém! Jenže v mém okolí nikdo takový vlastně ani není.
Nečte a když mu řeknu název, nebude vědět, o co se jedná. Takže to je od něj jen taková otázka, aby nebylo trapné ticho? Jak může být ticho trapné, já ho miluji. A když si čtu, to poslední o co stojím, je konverzace s někým jiným. Není to snad zřejmé, držím přece v ruce knížku a koukám do ní. Jaký větší signál mám ještě světu poslat? :))

neděle 2. prosince 2012

Aréna Smrti


Název: Aréna Smrti
Autor: Suzanne Collinsová
Překladatel: Zdík Dušek
Počet stran: 328
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2010 (paperback)
Hodnocení: 4,5/5

Hunger Games. Opravdu je to tak skvělé, jak všichni říkají? Já nevím, slyším o tom na každém rohu a už to mě trochu odrazuje. Bylo by ale nespravedlivé tomu  nedat šanci. Takže si nechávám poslat recenzní výtisk a jsem nadšený ze vzhledu obálky. Zatím jedna z nejhezčích knížek, co doma mám. Ale bude tahle kniha stejně úspěšná i po obsahové stránce?

Kde se nacházíme, proč se dějí věci, jaké se dějí, to si můžete přečíst v anotaci. Já chci hlavně psát o tom, jak na mě kniha zapůsobila. I když se nacházíme někde v budoucnosti, autorka skvěle vystihla to, co se děje i teď. Je tu nějakých 12 krajů, které jsou podřazené Kapitolu. A jak to tak bývá, ve většině krajů panuje chudoba, hlad a bezmoc. Oproti tomu Kapitol je plný mocných, arogantních lidí, kteří mají všeho dosti. Vůbec je nezajímá, jak se musí s životem prát lidé v chudobných krajích, jde jim jen o svoje blaho a o to, aby se měli čím bavit. Já v tom prostě vidím spojitost s dnešním světem. Někdy je to možná vyvedeno až ad absurdum, ale to vůbec ničemu nevadí.

A jako každá mocnost, i Kapitol si rád upevňuje otěže své moci. A jakým způsobem? Na to nám odpovídá název knihy - Hunger Games. Jedná se o hry, které mají všem připomenout, že právě Kapitol je ten, kdo ovládá jejich životy, kdo si s nimi může dělat prakticky cokoliv. Ta bezmoc, ta neschopnost se Kapitolu nějakým způsobem bránit, je zřejmá. Ve hrách jde o tom, že se z každého kraje vybere chlapec a dívka. Ti se pak strčí do takzvané "arény", kde bojují na život a na smrt. To znamená, že Kapitol klidně vezme rodičům jejich jediné dítě a pošle ho na smrt. A nikdo s tím nic neudělá, nikdo se proti nim nevzbouří. To už se totiž jednou stalo a kraj, který to udělal, rychle zmizel z mapy i z povrchu zemského. A právě proto, Kapitol lidem skrz "Hunger Games" připomíná, kdo je tu pánem a že vzpoura se krutě nevyplácí. Lidé se ovládají nejlépe strachem, tady je toho jasný důkaz.

"Jakoby z dálky slyším nešťastné mumlání davu, které se ozývá vždycky, když vyberou dvanáctileté děvče, protože to nikdo nepovažuje za spravedlivé."

Jako každá správná show (kterou HG určitě jsou) se všechno přenáší kamerami na televizní obrazovky diváků. Na tom by nebylo nic divného (kromě toho že se tam navzájem zabíjí děti). Co je opravdu zvrácené a nechutné, je POVINNOST každého, bez rozdílu věku a pohlaví sledovat tyhle hry. Nutí se dívat rodiče, jak někdo zapichuje jejich dítě a nechává ho bezmocně ležet v kaluži krve. Skvělé, ne? Ideální život v ideální zemi. Jsou samozřejmě i tací, kteří se na tyto hry připravují od mala (i když je to přísně zakázané) a těší se na ně. Magory najdete všude, i zde. Hlavní motivací pro každého je samozřejmě přežít. A hned v závěsu na to navazuje odměna pro vítěze a celý jeho kraj. Takže když už se do arény dostanete, uděláte pro výhru všechno. Organizátoři těchto her si toho jsou vědomi a není jim proti srsti různými způsoby nahánět soupeře k sobě, aby se diváci nenudili.

Naše hlavní hrdinka o žádné takové povyražení nestála. Je z jednoho z nejchudších krajů, ale dělá vše proto, aby uživila sebe i svou rodinu. Ve svých šestnácti letech ji okolnosti donutí se her zúčastnit. A právě proto, že je zvyklá na bídu a hlad, má oproti některým velkou výhodu. Výhodu, která se postupně ukazuje jako nejdůležitější. Takže se protlouká touto zvrácenou show a snaží se neumřít. Aspoň ze začátku. Časem se její snaha neumřít mění na naději a touhu zvítězit. Hlavně kvůli její rodině. Celou dobu si ale sama uvědomuje, jak s nimi Kapitol manipuluje, že slouží jen k zábavě a pobavení a vůbec se jí to nelíbí. Jenže co udělat, aby těm psychopatům nahoře, co vymysleli tuhle zábavu, dala najevo svůj nesouhlas? Jak na sebe upozornit, že není jen pouhá loutka?

"Tohle všechno vymysleli tvůrci her, aby zaručili to nejdramatičtější vyvrcholení her v dějinách."

Tahle knížka prostě stojí za to. Je mi jasné, že hodně lidí v tom vidělo hlavně to napětí, adrenalin a v neposlední řadě taky zábavu. Na tom není nic špatného. I já se bavil a přečetl ji během jednoho dne. Četla se vlastně úplně sama. Co mě ale upoutalo více, byl právě ten odkaz. Odkaz na dnešní svět, jak se dá s lidmi manipulovat, jak hrstka vyvolených dokáže pomocí strachu řídit životy obyčejných lidí. A ti ani nemají sílu s tím něco udělat. Zatím. Protože v naší hlavní hrdince vidím velký potenciál, jsem více než zvědavý na další díly.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

sobota 1. prosince 2012

Osamělý Drow



Název: Osamělý Drow
Autor: R. A. Salvatore
Překladatel: Kateřina Niklová
Počet stran: 255
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: 2011 (paperback)
Hodnocení: 4/5

Fakt, že prakticky jen pár dní po dočtení prvního dílu, jsem si běžel koupit druhý, už o něčem svědčí. Tyhle knihy mě prostě baví a nemám problém schroustat celou sérii během několika dnů. Taky že se příští týden chystám na díl třetí, protože autor má velice rád otevřené konce. Ale o tom až za chvíli, pojďme rozebrat knihu s velmi pěknou obálkou a mou oblíbenou vazbou!

V prvním díle toho o našem temném elfovi (roztomilá postava na obálce) moc nebylo. Takže je přece jasné, že autor mu dá v druhém díle více prostoru. Přesně taková očekávání ale musíte rychle smést pod stůl, takhle to nebude. Drizzt se tam sice objevuje, dokonce má i nějaký vliv na vývoj událostí, ale hlavní kormidlo naší fantastické lodi drží stále trpaslíci. Sympatičtí, neodbytní, tvrdohlaví a houževnatí trpaslíci. Přiznám se, že v těchto nevysokých a fousatých postavách nalézám stále větší oblibu. Asi je to autorem a tím, jak je vykresluje. A nejvíce asi dobrodružství trpasličího druida Pikla - toho si prostě zamilujete.


"Když skončil, zahihňal se, lehl si na zem a prostě se propadl do kamene a zmizel jim z očí."

V knize se válčí, bojuje a zabíjí. A to pořád, v jednom kuse. Orků už není pouze tisíc (viz #1), jejich počet se několikanásobně zvětšuje každým dnem. A i když tam jde prakticky pořád o to jedno, nepřestane vás to bavit. Autor zachází do detailů tam, kde je to zajímavé a na druhou stranu vás nenechá číst dlouhé a nudné pasáže, třeba o politice. O hodně větší prostor taky dostávají Orci. Ne jen, že se z nich stávají plnohodnotní nepřátele, ale ještě k tomu je vede Ork, který dostal požehnání samotného boha. Rozhodně nečekejte samé úspěchy na straně dobra. Zlo tu má celkem silné zastoupení a jsem hodně zvědavý, jak se to ve třetím díle bude vyvíjet dál.  

"Gerti se málem zalkla nevírou, protože to samozřejmě věděla už od začátku, ale nikdy si nemyslela, že by své meze doopravdy chápal Obloud."

Jako každé správné fantasy, i tohle se hemží všelijakými potvorami. Líbí se mi, že autor do příběhu zatahuje čím dál tím více ras. Budete se bavit ze smradlavými Troly, i vznešenými Elfy. Uvidíme, kdo nás ještě překvapí v posledním díle. Sám nevím, co od toho čekat - snad jen, že to bude zase pořádná jízda! Na Drizzta, jako oživení v jinak trpasličím příběhu, už jsem si zvykl, takže nečekám žádné zázraky ani dále. Je to taková "hlavně nehlavní" postava. Třeba se ale zaslouží o pořádný závěr, uvidíme. A to velmi brzy.