pátek 30. listopadu 2012

Jak to šlo v listopadu?

Tak jsem se rozhodl tu vypsat tituly, co jsem si zakoupil/dostal v měsíci listopad. Pochybuji, že mi dneska ještě někdo něco dá, takže to snad nebudu muset aktualizovat. :D


středa 28. listopadu 2012

Hobit - dobrodružství předcházející Pánovi Prstenů

Na takovou akci jsem šel vlastně úplně poprvé a nevěděl, co čekat. Neměl sem nejmenší tušení, kolik by tam tam mohlo přijít lidí a o čem že to vlastně bude. Vstup 45,- za 90 minut mi přišel velmi symbolický, takže nic nebránilo tomu v Ostravě vyhledat Novou Akropolis a poslechnout si něco zajímavého. Když jsem vešel dovnitř, chvíli jsem si připadal zvláštně. Bohužel znám svůj orientační smysl co se týče Ostravy, takže jsem vyšel dříve. Že tam ale budu nakonec hodinu čekat, to jsem netušil. Samozřejmě jsem si s sebou vzal knihu, takže to uteklo celkem svižně a během půl hodiny začali přicházet i ostatní. Celkem se nás tam sešlo asi 30, což mi přijde jako slušná účast. Jestli jsem se něčeho bál, tak to bylo to, že nám jen převypráví příběh, který každý dobře známe. Naštěstí se to nestalo a chlapík, který nám tam přišel něco popovídat, to vzal z úplně jiného konce. Filozofického.

pátek 23. listopadu 2012

Divergence


Název: Divergence
Autor: Veronica Rothová
Překladatel: Radka Kolebáčová
Počet stran: 339
Dílů v sérii: 2 (#1)
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: 2012 (vázaná)
Hodnocení: 4/5

"Přečti si Divergenci." Já si rád nechám poradit, zvlášť když vím, že ten člověk má na knihy dobrý vkus. Jdu k Dobrovskému, knihu nacházím v sekci sci-fi pro mládež/fantasy a omládnu o 7 let. Po chvíli už ji hrdě odnáším domů. Obálka je moc hezká, jen ta pevná vazba mi trochu vadí. Ale to už čistě můj problém. Taky jsem si všiml, že mají zadní stranu natisknutou "nějak moc na bok", abych byl přesný. To jsou ale všechno jen detaily, kterými se rýpalové rádi zabývají.

Podle názvu knihy nejspíš nic nepoznáte. Předem vyloučíte možnost, že se jedná o odbornou publikaci na téma matematické operátory a raději začnete číst. A to je první krok k tomu, si tuhle knihu oblíbit. Hned na začátku zjišťujete, že svět není v pořádku. Jsou zde určité frakce, do kterých se lidé v určitém věku roztřiďují a podle toho, kam se zařadí - očekává se od nich příslušné chování. Samozřejmě ne každý se může chovat jako naprogramovaný a tím nám tu vznikají jedinci, kteří se označují Divergentní. Nikam nepatřící a nechtění. A právě o tomhle kniha pojednává. O Divergentních jedincích, kteří se nechtějí nechat ovládat.

"Dnes podstoupím talentovou zkoušku, která ukáže, do které z pěti frakcí patřím."

Všechno vypadá skvěle. Ve vedení města jsou dosazení lidé z frakce, která je neúplatná. Před hrozbami město chrání frakce, která je neohrožená. A tak dále. Nic se nemůže pokazit, nic se nemůže zvrtnout. To by ale nebyli lidé, aby všechno zůstalo funkční a v pořádku. Historie už nás tolikrát přesvědčila o tom, že se vždycky najde někdo, kdo bude chtít víc. Kdo bude chtít všechno. Přesně tak je tomu i zde. A tak se jedna frakce, nebo spíše její vedení, zaslouží o trochu rozruchu při ničení všeho, co bylo vytvořeno.

Co mi velice imponovalo, byla ich forma. Já ji mám prostě rád. Samozřejmě, autor musí mít dost sil na to, aby stvořil vypravěče, který vás nebude nudit. Světe div se, mladičká autorka tohoto díla těch sil má na rozdávání. Od čtení sem se nechtěl odtrhnout, děj byl svižný, pořád se něco dělo. Líbilo se mi, že se celou knihu nehrálo na nějaké šťastné konce. Život zasazuje bolestivé rány a ani v knížce by to nemělo být jinak. Aspoň ne v takové. Bolest, utrpení, bezmoc... To všechno si náš hlavní hrdina vytrpí. A kdo že to vlastně je?

Hlavní hrdinkou je mladá, 16-ti letá holka. Celkově projde v knize značnou změnou povahy, i přes to, že na začátku už něco tušila a nebyla se sebou spokojená. Postav v knize moc není, jsem zvyklý na pořádné zástupy jmen, kde každé něco znamená. Ale rozhodně to není chyba. Je příjemné se zase jednou orientovat bez nějakého hledání v paměti, kdo že je zrovna tenhle týpek. Celou dobu mi v hlavě vrtala jedna věc. Podobnost s Harrym Potterem. Nemyslím hlavní postavu, ani obsah. Myslím tu myšlenku těch frakcí. A lidí, kteří se v nich vyskytují. Prostě jsem se nemohl ubránit pocitu, že se autorka inspirovala Nebelvírem, Zmijozelem apod. Až na to, že zde, ač jsou lidé ve stejné frakci, stejně si jdou po krku. Možná je to jen fantaskní výplod mého mozku, ale napsat to musím.

Muž má na sobě černý oblek a bílou vázanku - standardní uniformu Upřímných.

Knihu jsem přelouskal velmi rychle. Nebyla nějak obtížně napsaná, ale i přes to se mi líbila autorčina myšlenka. To se jí prostě povedlo a nikdo ji to nevezme. I přes malé podobnosti (které se pravděpodobně vyskytují jen v mém mozku) to bylo originální. A když už to všechno chválím, knihu si užívám, tak čekám pořádný závěr. A toho se mi tu nedostalo. Alespoň ne v kvalitě, jakou má celá kniha. Přišel mi odbytý a moc jednoduchý. Nevím, jestli to autorku už nebavilo, ale rozhodně ho mohla vylepšit. To je ale jen jedno pochybení v jinak zábavném čtení. Nelituji, že jsem si Divergenci přečetl a rozhodně se pustím i do druhého dílu, abych se přesvědčil, že konec této knihy byl schválně slabší, protože začátek druhého bude absolutní bomba. Uvidíme.

čtvrtek 22. listopadu 2012

Tisíc Orků


Název: Tisíc Orků
Autor: R. A. Salvatore
Překladatel: Kateřina Niklová
Počet stran: 253
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: 2011 (paperback)
Hodnocení: 4/5

Nemám rád, když mě někdo tahá za nos. A v tomto případě mě teda potahal pořádně. Naštěstí jsem člověk chápavý a dokážu odpustit. Zvláště, když mi potom autor naservíruje skvělou fantasy. A proč vůbec to všechno? V anotaci i na knížce je něco o dobrodružství temného elfa Drizzta'do Urdena. No, párkrát se tam takové jméno objevilo, ale upřímně - knížka by musela mít tak o 200 stránek navíc a to jen o Drizztovi, aby spisovatel dostál svému slibu. A víte co? Ono to vlastně nevadí. Pojďme si říct proč.

Hned na začátku zjistíte, že se z velké části všechno točí kolem trpaslíků. Ocitnete se na výpravě, která se společně s nekorunovaným králem (trpaslíkem) snaží dostat do svého města, aby mohla proběhnout korunovace. Po cestě je provází již zmíněný temný elf. A jak vidíte v názvu, asi se to neobejde bez nějakých potíží. Hned na začátku tam tisíc orků nebude, ale i menší skupinky, třeba s pomocí ledových obrů dokáží pořádně znepříjemnit našim přátelům cestu. Trpaslíci mají naštěstí silný kořínek a umírat se jim moc nechce. A právě někdy v té jedné třetině knihy vám dojde, že o trpaslících víte všechno, za to Drizzt se nějak neprojevuje. Tak čekáte dál, jeho chvíle určitě brzy přijde. Omyl.

Pro Agratana, jednoho z hlavních členů Rady třpytivých kamenů, šlo o jasnou volbu, ale pokud se někteří trpaslíci rozhodli dívat na celou věc takto, budiž.

Celé to trpasličí dobrodružství si vás získá. Získá si vás tak, že zapomenete na nějakého hlavního hrdinu. Budete součásti party malých, fousatých a impulsivních stvoření, které si neberou servítky se spisovnou mluvou, ani s nějakými lehkými oděrkami, kterých bude při boji s orky bezpočet. Politiky se bát nemusíte, autor přesně věděl, kolik čtenář takové fantasy vydrží. Taky se utvrdíte v tom, že trpaslíci jsou celkem vtipní týpci. Několikrát jsem se přistihl s úsměvem na rtech.

Dějových linek je zde více, ale jako obvykle se na konci knihy sejdou a vytvoří společně vcelku smysluplný příběh. Abych vám to přiblížil - jsou tu naši trpaslíci, jiní trpaslíci, pak ještě jiní trpaslíci a pak ještě jedni. No a když dáte tyhle ingredience dohromady, budete číst několik hodin při pokojové teplotě 22°, tak budete výsledkem receptu mile překvapeni. A nebojte se nabídnout přátelům!

Věděl, že mu vrrk mocným stiskem čelistí rozdrtil kost, a potrhaná kůže začínala nabírat nezdravou barvu vážné infekce, ale s tím si teď nemohl lámat hlavu.

Dohodli jsme se na tom, že pajzlové jsou přijatelní. Příběh je taky přijatelný. Závěr knihy byl více než přijatelný. Přesto mám nějakou tu výtku a to k překladu. Doslovné překlady jmen rozhodně nejsou to pravé ořechové. Železná ruka, hvězdyzář - co to jako je? Tohle se mi nelíbilo a někdy to kazilo dojem z jinak perfektního čtení. Rozhodně se to dalo vymyslet lépe. Nicméně jsem si tím nenechal pokazit celkový dojem z knížky. Abych to hezky shrnul - hlavního hrdiny netřeba, trpaslíci si vystačili sami a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Fantasy jak má být!

pondělí 19. listopadu 2012

Zmije


Název: Zmije
Autor: Andrzej Sapkowski
Překladatel: Stanislav Komárek
Počet stran: 210
Nakladatelství: Leonardo
Vydání: 2009 (paperback)
Hodnocení: 3/5

Abych byl upřímný - recenzovat tuhle knihu se mi ani za mák nechtělo. Není to tím, že by kniha byla špatná, nebo nudná. Vůbec ne. Jen je to starší kousek a tak trochu pochybuji o tom, že by to vůbec někoho zajímalo. Ale i přes to - chci od Sapkowskeho rozebrat taky jinou knihu, než jen Zaklínače. Zmije se k tomu jako samostatné a zcela odlišné dílo hodí. Nějakým velkým rozsahem se pyšnit nemůže, přečetl jsem ji asi za 3 hodiny čistého času. Obálka neurazí, ale na výstavku to taky není. Takový průměr.

Teď už se ale přeneseme do Afghánistánu, kde mají ruští vojáci plné ruce práce s "Mudžáhídy" (bojovníci za Islám). Vedou se tu rozepře, zuří válka a mrtví jsou v hojných počtech na obou stranách. Tyhle části knihy mě oslovily asi nejvíce. Autor se ukázal jako skvělý vypravěč i na bitevním poli, v zákopech a zaminovaných průsmycích. Jo, když člověk šlápne na minu, má zkažený minimálně celý zbytek dne. A tady to platí dvojnásob. Municí se nešetří a to je správně. Bojové scény jsou akční a mají pořádný náboj - skoro, jako byste tam bojovali taky.

O zbraně nebyla nouze, blokpost byl plný mrtvých a boje neschopných raněných vojáků.

To by bylo k té zábavné části. Jak název napovídá, nějakou roli tu sehraje i had. Pěkně nudný, odporný had. Nemám ho rád! Kazil mi zábavu, když se přestalo bojovat a do děje vtrhl on. Dlouhé a nudné pasáže, plné zbytečných slov. Asi tak bych nazval všechny části knihy, kde sehraje nějakou tu roli ten zpropadený plaz. Abych vám to trochu nastínil. Had je kouzelný a hypnotizuje chudáky, co mu vlezou do cesty. Hrdina ho měl na začátku zašlápnout, vzít AK-47 do ruky a jít kropit ty zpropadené "Mudžáhídy". Aspoň bych se bavil celou dobu. Na druhou stranu chápu, že autor chtěl knize dát nějaký "vyšší smysl" a zmije mu v tomto směru pomáhala. Takhle to nebyla jen kniha o válčení. Byla to "chvílemi nudná kniha o válčení".

Kapitola sama o sobě je styl, jakým je kniha napsaná. Bez slovníku, který je na konci knihy si neškrtnete. Tedy, pokud nejste "sovětsko - anglicko - islámsky založený bojovník s úchylkou na plazy". Odborná terminologie, ruská, anglická slovíčka a vojenský slang. Přes to všechno knize právě tohle dodává šťávu. Ať už na bitevním poli, nebo v obyčejném rozhovoru.

Táhněte! Pošli nachuj, žapojebi! Oba!

Celkem svižné čtení. I když je to o válce, nemusíte se bát, že by vás to nebavilo. Sapkowski je skvělý vypravěč a vtáhne vás do děje, ani si toho nevšimnete. I přes části knihy se zmijí, kde jsem se spíše nudil, přišel pak vždycky nějaký ten souboj a nudné pasáže byly zapomenuty. Se Zaklínačem se to srovnávat nedá, je to úplně jiná ves. Po přečtení Zmije se ale nedivím, že jeho ostatní dílka žijí "ve stínu" Geralta z Rivie.

neděle 18. listopadu 2012

Upírské Příběhy


Název: Upírské Příběhy (Vampires Stoies)
Autor: Artur Conan Doyle
Překladatel: Eva Kondrysová, Stanislav Pavlíček
Počet stran: 202
Nakladatelství: Brána
Vydání: 2012 (vázaná)
Hodnocení: 2,5/5

Všude okolo slyším něco o Upírských denících, Twillightu a podobně. Do toho se pouštět nehodlám, ale přiznám se - na nějakou "upířinu" jsem chuť dostal. Padla mi do ruky tato nepříliš rozsáhlá publikace, která má příjemnou obálku a navíc v ní figuruje i Sherlock Holmes, kterého jsem v mládí zbožňoval. Je zde 7 povídek, v nichž se řeší nějaký problém, který má co dělat s hypnózou, tajemnem a "upíry". Proč je to v uvozovkách, bude vysvětleno za chvíli. Mimochodem, není to celé o Sherlockovi. Vyskytuje se pouze ve 3 povídkách.

Ještě než jsem začal číst, trochu jsem zapřemýšlel. Jak chce Doyle spojit Sherlocka a nadpřirozeno? Všichni moc dobře víme, že ať už se jedná o knihy, nebo o filmy, nikdy tam nic nadpřirozeného nebylo. Na konci se přišlo s nějakým prostým vysvětlením. Co se týče povídek s Sherlockem, mé podezření bylo na místě. Jako vždycky, ať už to vypadalo jakkoliv nereálně, zde bylo Holmesem všechno vyvráceno. Tolik k nadpřirozenu.

Těla se vršila na sebe a ty, kdož přišli navštívit hrob svých zesnulých příbuzných, někdy přivítal hrůzyplný pohled na kosti trčící ze země, jako kdyby se mrtví chtěli znovu přidat k živým.

Zbývající 4 povídky se zabývaly spíše hypnózou a věcí okolo mysli. V těchto věcech nějak nevynikám a ani na ně nevěřím. Dodnes si pamatuji, když mi brácha četl z ruky budoucnost, pak mi na ni plivl a řekl, že budu mít bazén. Tím pro mě celá ta šaráda s budoucností skončila a já nemám sebemenší chuť se v tom šťourat. V knize je ale pěkně vysvětleno, jak například může dojít k takové hypnóze a co se jedinci odehrává v hlavě. Tohle Doyle popsat uměl a dokonce mě tím i zabavil. Jeho zájem o spiritismus a nevysvětlitelné jevy se právě v těchto povídkách projevuje asi nejvíce.

Zvláštní. Na jedné straně píše o Sherlockovi, který uvažuje silně pragmaticky a na druhé má velký zájem v nadpřirozenu. Když ale oba tyto zájmy spojil, šlo poznat, co je mu milejší. Jak říkám - všechno se to dá nějakým způsobem vysvětlit, aniž byste museli podepisovat duši ďáblu, nebo líbat žábu. Svižné a oddechové čtení, od kterého jsem ale čekal trochu více. Sherlockův potenciál zde není využitý naplno, což je velká škoda a trochu zklamání, když to byla jedna z věcí, na kterou jsem se opravdu těšil. To ale nebrání tomu, abyste si až do konce každé povídky lámali hlavu, jak to skončí, což je vcelku zábavné.




pátek 16. listopadu 2012

Muži, kteří nenávidí ženy


Název: Muži, kteří nenávidí ženy
Autor: Stieg Larsson
Překladatel: Azita Haidarová
Počet stran: 530
Série: Milénium
Nakladatelství: Host
Vydání: 2010 (paperback)
Hodnocení: 5/5

Dvě probdělé noci, dva litry kafe a 530 stran. Tohle bych řekl na potkání každému, kdo by se mě zeptal, jak se mi kniha líbila. Ale nebudu předbíhat, vezmu to pěkně popořádku. Po svém pořádku.

Tuhle knihu jsem si na doporučení koupil i přes to, že kromě Sherlocka Holmese detektivky nijak zvlášť nevyhledávám. Ale co, výjimky potvrzují pravidlo, ne? Tak jsem ji dal do košíku a společně s dalšími tituly si to kráčel k pokladně. Byl jsem rozhodnutý, že si tohle přečtu jako první. Koupil sem si paperback, je mi z nějakého zvláštního důvodu milejší, než tvrdé desky. Obálka je skvěle zpracovaná, k tomu nemám co dodat.

Vždycky jsem měl za to, že mě kniha a příběh z dnešní doby nemůže ničím zaujmout. Čtu hlavně fantasy, pohybuji se bez problému ve všech světech, kromě toho našeho. Když jsem s knihou začínal, držel jsem si odstup a nečekal mnoho. Jak se něco rozhodnu přečíst, nerad bývám zklamaný. K tomu ještě nějaký prolog na začátku, koho to zajímá? Jenže velmi rychle přišel zlom (asi po prvních 2 větách) a já jsem začal tušit, že tohle nebude jen tak. Autor na začátku popisuje velmi podrobně nějaký botanický problém. Všechny muškáty a kvítka jsou mi tam, kde končí páteř. Ale čtu dál a dál, dokonce se zvláštním zaujetím, jako by vysvětloval něco, co mě zajímá a o čem chci vědět úplně všechno. Tohle byl zlomový moment a já přišel na to, že tenhle autor rozhodně ví, co dělá. Vždyť se mu v knize několikrát povedlo vzbudit můj zájem o Bibli, o staré fotografie a rodokmeny. A to už je co říct. Stieg si mě jednoduše omotal kolem prstu a donutil mě se zajímat o každý, byť i nepatrný detail. Jeho umění se čtivě rozepsat o technických detailech je zarážející. Vždyť on dokázal psát o výkonu motocyklu, nebo o paměti počítače, jako by to byla nepostradatelná součást příběhu. Jinak řečeno - on z toho udělal nepostradatelnou část příběhu.

"Nebylo tedy nijak překvapivé, když zakotvila u nejlepší myslitelné alternativy: u novinky na trhu, Apple PowerBooku G4/1.0 GHz, v hliníkové kapotě s procesorem PowerPC 7451 s AltiVec Velocity Engine, pamětí 960 MB RAM a harddiskem 60 GB, Bluetooth a vestavěnou vypalovačkou CD a DVD."

V knize je nepřeberné množství postav. Pohybujeme se v rodokmenu jedné opravdu velké a zámožné rodiny, k tomu přibývají i postavy z osobního života hrdinů a nakonec to dá celkem zabrat, ve všem se vyznat. Autor nám v tomto ale pomůže. Každá postava má jedinečný a podle mě dokonale zpracovaný charakter. Vzhledem k tomu, že se v knize pořád někdo hrabe v minulosti a v rodokmenech, tak zjistíte o každé, byť i sebeméně důležité figuře skoro všechno. Kapitola sama o sobě je charakter hlavních postav. Ctižádostivý reportér, nesvéprávná hackerka, intrikující právníci a zazobaní papaláši. S někým budete soucítit, někoho si zamilujete a dalšího budete nenávidět. Někdy se všechny pocity smíchají dohromady a vy vlastně ani sami nevíte, co k dané postavě máte cítit. 

Je to až s podivem, ale musím se držet, abych vám tu nevypsal nic konkrétního. Táhnou se tu vlastně "jen" dvě dějové linie, které se pak ve správný okamžik sejdou. Obě stejně propracované, zábavné a čtivé. Nestalo se mi, že bych se nudil, že bych měl touhu přeskočit nějakou pasáž. Opravdu jsem hltal slovo za slovem, větu za větou a tvořil si svůj vlastní scénář toho, jak kniha skončí. Nakolik byl správný, to vám neprozradím, ale můžu vám říct, že možností k jeho sestavení je nepřeberné množství. V knize se opravdu vyskytují "Muži, kteří nenávidí ženy" a to docela dost brutálním způsobem. Vztáhnout ruku na ženu je ta největší odpornost, co může chlap udělat. Nejednou jsem měl nutkání vstoupit do děje sám a upravit nějakému grázlovi fasádu, že by ho ani vlastní matka nepoznala. To už jsem ale odbočil.

"Zničehonic ji vrazil facku celou plochou dlaně"

K bestsellerům jsem byl vždycky spíše skeptický. Mediálně profláklá knížka s natočeným filmem. No, nevím. Tahle kniha si to ale všechno zaslouží. Jedinečná kombinace novinařiny s vyšetřováním, současným problémem společnosti a sexuálním napětím je něco tak čtivého, že se mi o tom ani nechce přestat psát. A ještě více se mi to nechtělo přestat číst. Ale všechno jednou končí a bohužel se to týká i této knihy. Můžete si myslet, že na tohle nemohu mít objektivní názor, když je tohle jedna z mála detektivek, co jsem přečetl. Já se tu ale nesnažím nic srovnávat. Já jen píšu to, že kniha rozhodně stojí za přečtení.




středa 14. listopadu 2012

Diablo - Dědictví Krve


Název: Diablo - Dědictví Krve
Autor: Richard. A. Knaak
Překladatel: Jan Netolička
Počet stran: 345
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: 2005 (paperback)
Hodnocení: 3/5

Tuhle knihu jsem vzal z regálu okamžitě a bez přemýšlení. Dlouho jsem na ni nemohl nikde narazit a vidět ji z ničeho nic v knihkupectví bylo příjemné překvapení. I přes to, že je kniha už starší, stejně si ji dovolím zrecenzovat. Hlavně pro fanoušky této hry, ale samozřejmě i pro kohokoliv jiného. Je to na vás, jak se rozhodnete. A já vám zkusím trochu pomoci.
Sympatická obálka, co? I když je poměrně jednoduchá, na knížce vypadá opravdu dobře, jen slabším povahám nedoporučuji knihu doma odkládat na místo, kde v noci svítí pouliční lampa. To by nemuselo skončit bez následků. Příjemný paperback, který i díky svému formátu (A5) můžete číst všude a při každé příležitosti.

Věděl jsem, do čeho jdu. Nebo si to aspoň myslel. Od Knaaka už doma pár knih mám, jako spisovatel je mi velice sympatický a jeho knihy mě baví. Hlavně kvůli herní tématice a zajímavým příběhům. Když tyhle dva aspekty spojíte, tak před sebou máte - ne složitou, ale velmi čtivou knihu. A bylo tomu tak i nyní. Většinou.
Kniha měla na začátku pořádný náboj. Příběh gradoval na síle už od první věty a byl to pěkný fofr. Autor věděl, v čem tkví jeho silné stránky a naplno jich využíval. Tajemné kobky, nemrtví, starodávné artefakty a tři přátelé, kteří o ně mají velký zájem. Nebylo by to ale pořádné dobrodružství, kdyby se něco nepokazilo. Takže sem tam někdo umře, někdo získá nadlidské síly a prakticky nikdo nakonec nebude spokojený. A to včetně čtenáře.

"Oba ghoulové se roztříštili na bezpočet kousků, které se rozsypaly po kamenné podlaze."

I přes svůj hezký příběh a skvělý začátek má kniha velké nedostatky. Oceňuji, že nám autor chtěl vysvětlit všechno do detailu, ale ne vždy se mu to povedlo a vznikaly tím zdlouhavé a nudné pasáže plné jmen a prázdných řečí. Ze začátku jsem tomu nevěnoval pozornost, ale postupem času mi to začalo vadit. Naštěstí stačil vždycky přijít s něčím zajímavým a já neměl touhu knihu odložit. Od Knaaka jsem tohle ale nečekal a trochu mě to zklamalo. Samozřejmě to nebylo až tak hrozné a někomu se to může i líbit. Naopak budete spokojeni co do počtu vražd, useknutých končetin a znetvořených těl. Tímhle se tu nešetří a někdy "přímočarému" ději to dodává šťávu. I k překladu mám pár výtek. Častokrát jsem se přistihl při opravování větné skladby, protože některé věty byly umělé a prostě tam nesedly.

Co se týče postav, tak se jich v příběhu vyskytuje slušná řádka, ale dá se to zvládnout. Je to částečně podmíněno i tím, že se vyskytují ve "skupinkách". Jednoduše - jsou zde asi 3 dějové linky, v každé figurují jiné postavy a na konci se všichni sejdou. Jak nepředvídatelné, že? I přes to mám ale z postav dobrý pocit. Autor měl možnost si vybrat z celé řady zajímavých charakterů a využil toho. Válečníci, čarodějové, nekromantky, démoni a mnoho dalších. Každý má přitom v příběhu možnost se naplno ukázat a vyjádřit.

"Když Xazax prchal, cítil za sebou strašlivé kouzlo."

Když to vezmu kolem a kolem, určitě jsem od knihy čekal více. Knaakova pozdější tvorba mi přijde promyšlenější a více akční, což od jeho knih očekávám především. Na druhou stranu je pravdou, že jsem knihu přelouskal za 2 dny a to i přes důležité zkoušky ve škole - z čehož vyplývá, že úplné šlápnutí vedle to taky nebylo. Ať už ke snídani (pokud vám to žaludek dovolí), nebo do autobusu - knihou jsem se bavil a jsem rád, že mi v knihkupectví padla do rukou.


pondělí 12. listopadu 2012

Bájná pečeť

Název: Bájná Pečeť
Autor: Bernd Perplies
Překladatel: Vladana Hallová
Počet stran: 424
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2012 (paperback)
Hodnocení: 3,5/5

Když jsem si tuhle knihu kupoval - přiznám se, bylo to hlavně kvůli obálce. Ta je jedna z nejpovedenějších, co jsem zatím viděl a i když je to paperback, tak mapy, které jsou vytištěné na přední a zadní stránce vám to dokonale vynahradí. V tomto ohledu nemám knize co vytknout a děkuji nakladateli, že nechal vše v originálu.
Teď se pomalu přeneseme do konce 19. století v Anglii. Autor má u mne velké plus za dobře zvolenou dobu, kdy se příběh odehrává. Po všech těch středověcích a dávných dobách je tohle vítaná změna a hezká odbočka ze stereotypu. Viktoriánská Anglie, kočáry, zasmrádlé hospody v Londýně - to vše zaručuje velmi příjemnou atmosféru.

Mlha začínala houstnout. Nehlučně se plížila od Temže a stoupala z kanalizace vzhůru skrze víka kanálů a její dusivá chapadla obepínala vyrovnanou řadu pouličních lamp na okraji ulice.


Jak název napovídá, bude se zde jednat hlavně o magii. Na což jsem byl zvědavý. V dnešní době, kdy se kouzlí v každé druhé knize, je už trochu složitější přijít s něčím originálním. Tady se to autorovi z větší části povedlo. Ze začátku jsem ten jeho "pravdosvět" a magická vlákna zatracoval. Ale jak sami uvidíte, postupem času se nachytáte, že chcete vědět více. Ať už o pravdosvětě, nebo o tom, jak fungují již zmíněná magická vlákna. A ať jenom nechválím - chvílemi mi přišlo všechno to čarování jako jednoduchá záležitost, založená na telekinezi. Místo myšlenek tu však figurují vlákna a to je v podstatě celá věda.

Pojďme se trochu podívat, co se skrývá za dějovou linií této knihy. Určitě nebudete překvapení, že je zde uplatněn koncept "zlý pán -> špatné věci = ohrožení světa" a "obyčejný člověk -> instantní hrdina = spasitel".
No, jasně. Kniha končí otevřeně, nikdo nikoho nespasil, ale bla, bla, bla, všichni víme, jak to bude. Tohle není žádný spoiler, tohle je prosté konstatování. Ale abyste mě nepochopili špatně, já děj nezatracuji, ba úplně naopak. Líbil se mi a příběh jsem si užíval. Způsob, jakým autor provádí hlavního hrdinu knihou, mi rozhodně nebyl proti srsti. On, jeho přátelé a velmi mnoho vtipných hlášek v jinak závažném tématu. Několikrát jsem se přistihl, že se usmívám a konkrétní větu si čtu už potřetí.

"Kdyby existovala příručka doporučující britským gentlemanům, jak vstoupit do apokalypsy se vztyčenou hlavou, mohl by být Holmes v tomto postoji na obálce."


V knize se vystřídá hodně postav, ať už důležitých, či méně. Tak jako tak budete rádi za jejich podrobnou rekapitulaci na konci knihy. Co mi bylo sympatické, byla autorova hra se jménem Holmes. Ale víc neprozradím, protože celá tahle myšlenka ve mně (velký fanoušek Sherlocka) zanechala hodně pozitivní dojem. Hlavní hrdina je klasicky nevědomky vržen do celého koloběhu zvláštních událostí a zvratů, aniž by si toho sám stačil všimnout. A jak už to bývá, zvykne si velmi rychle a začne se vypořádávat se svým "údělem". Smrt, dobrodružství, láska, život - to všechno tam najdete, něco v malých dávkách a něco v pořádných kanystrech. Ani záporáci nezůstávají dlouho v ústraní a v celém příběhu se vyskytují celkem často (díky bohu).


Přes to všechno mi v knize chybělo trochu víc akce. Autorovi se povedlo předvést pár pěkných akčních scén, to nepopírám, ale já bych si dal ještě pomyslnou "třešničku na dortu" a to hlavně na závěr. Ale dobře, je to otevřený konec trilogie a já věřím, že nás autor třeba překvapí na začátku 2. dílu.
Na konec jsem si pro vás přichystal ještě takový výčet věcí, na které se připravit, než vezmete do rukou tuhle knihu. Dlouhá souvětí, značné množství postav, Viktoriánská Anglie a zatím ještě neokoukaná magie. A taky 3 dny. Proč zrovna tři? Děj celé knihy se odehraje v pouhých třech dnech, takže jsme s hrdinou prakticky od rána do večera. Nic z toho není vyloženě pozitivum, nebo naopak. Na to si musíte udělat názor sami. Protože jak jste u mne určitě zjistili, tak co se týče děje, já vám moc neprozradím! :))


neděle 11. listopadu 2012

Nedělní vykecávačka

Ahoj všichni.
Protože mám v neděli, než odjedu do Ostravy na byt, trochu čas, rozhodl jsem se ho využít takhle. Jednou za čas se prostě vykecám - vám, knižní bloggerské komunitě. Nemůžu s jistotou říct, jestli to budu provozovat pravidelně, či nikoliv, ale jsem si jistý, že aspoň tohle publikuji! :))
Nápad na tuhle vykecávačku přišel nečekaně a vlastně za něj děkuji Annie, jejímu článku o názoru na měsíc listopad a následným komentářům. Samozřejmě, všichni bereme do rukou knihy kdy můžeme, nekoukáme na počasí, nebo co je zrovna za den. O tohle mi nejde. Chci se zamyslet nad tím, které období je pro čtení nejpříjemnější.

pátek 9. listopadu 2012

Pán Prstenů

Název: Pán Prstenů (celá série)
Autor: John Ronald Reuel Tolkien
Překlad: Stanislava Pošustová
Rozsah série: 3 knihy
Hodnocení: 5/5


čtvrtek 8. listopadu 2012

Podzemí

Název: Podzemí
Autor: Roderick Gordon & Brian Williams
Překladatel: Zdík Dušek
Rozsah série: 4 knihy (přečteny 3)
Hodnocení: 3,5/5

Dneska jsem dočetl a odložil v pořadí třetí díl této série. Abych se přiznal - měl jsem možnost si přečíst první díl už před rokem, ale neudělal jsem to. Nějak mě to k tomu netáhlo, nebylo to správné "rozpoložení". Teď už vím, že to byla chyba, kterou jsem ale hodně rychle napravil. Za necelé dva měsíce jsem přelouskal tři díly (cca 1200 stránek).
Hned ze začátku na mě zapůsobil styl, jakým je série napsaná. I přesto, že je to celkem jednoduché čtení, tak si mě získala a byl jsem přímo "donucen" ji číst dál a dál. Informace vstřebáváte rychle a pořád se tam něco děje. Je to jak jízda rychlíkem.
Samotný příběh byl pro mě svým způsobem originální. Zamíchat životy lidí na "povrchu" s těmi v podzemí, byl velmi dobrý tah. Pořád se chcete dozvědět něco nového, podzemí vás bude fascinovat a nebudete se stačit divit, jak hluboko do zemského povrchu se hrdinové dostanou. Šlo poznat, že si autoři o útrobách naší země zjistili hodně informací, než se do toho pustili. Je zde řečeno mnoho věcí, které si vycucat z prstu prostě nemohli. Samozřejmě ne všechno je pravda, fantazii se tu meze nekladou a celým dobrodružstvím vás budou provázet hodně bizarní tvorové.
Naši dva mladí hrdinové Will a Chester, kteří se rádi rýpou v zemi a co se týče sociálního života, tak moc nevynikají, čirou náhodou objeví (i díky otci Willa) obrovský podzemní komplex, ve kterém žije jiná civilizace. Není zase tak odlišná, od té na povrchu. Jen lidé jsou trochu bledí (nemají moc šancí se opalovat) a taky jim vládnou "Styxové" - nadřazená rasa. Osobně mi přišli jako nacisté v podzemí. Jsou krutí, zlí a arogantní. Taky rádi mučí své nepřátele a zabíjejí, kdy se jim zachce. A velmi usilují o to, aby nikdo na povrchu nezjistil, co se v celém podzemí odehrává. Takže si asi dokážete představit, jak jsou štěstím bez sebe, když jim tam začnou čmuchat dva adolescenti.
Víc prozrazovat nebudu, jen jsem chtěl naznačit, co můžete očekávat. Pro mě samotného bylo čtení této série příjemnou záležitostí. Ale na rovinu - bylo toho dost a to za krátkou dobu. Takže si dám přestávku a čtvrtý díl si přečtu na začátku příštího roku. I proto píšu recenzi už teď, ačkoliv sérii nemám kompletně za sebou.
David.

úterý 6. listopadu 2012

Zaklínač

Název: Zaklínač
Autor: Anrdzej Sapkowski
Překladatelé: Stanislav Komárek a Jiří Plich
Rozsah série: 7 knih
Hodnocení: 5/5

Dnešní recenze bude zase o kompletní sérii, protože ji mám celou přečtenou a přece jen na sebe hezky navazuje. Je to jedna z mých oblíbených fantasy a dost možná proto, že byla úplně první, kterou jsem četl. Jsem opravdu rád, že si pan Sapkowski dal tu práci a napsal nám sérii celých sedmi knih.
První dva svazky jsou povídky, kde se pořádně seznámíte s povoláním "zaklínač" a zjistíte, co to vlastně je. Geralt je vycvičený speciálně k tomu, aby zabíjel nestvůry. A nechává si za to platit. Prožívá různé situace, ať už sám, nebo se svým nerozlučným a ukecaným kamarádem Marigoldem. Ten se, navzdory tomu jak prvně vystupuje, ukáže být velmi potřebným společníkem. Postav je zde mnoho - přes různé starosty vesnic, farmáře až po měšťany. A všichni po Geraltovi chtějí jediné. Za peníze se zbavit nějakého přízraku, nebo příšery, co ohrožuje okolí. Musím říct, že vymyšlené stvůry jsou opravdu originální a dokonale popsané. Takže si vždycky dokážete představit, s čím přesně Geralt bojuje. A konec 2. dílu volně navazuje na dalších 5 knih, které už mají jednotný příběh. Z povídek tedy pomalu přecházíme do románu.
Rozsah románu je celý zbytek série (díly 3-7). Musím říct, že mi to ze začátku bylo líto. Povídky se četly skvěle a já se bavil. Všechny pochybnosti byly ale rozmetány hned na začátku 3. dílu. Zapomněl jsem na nějaké povídky a plně se oddal příběhu. Autor umí skvěle popsat prostředí, postavy, i již řečené nestvůry. A to dělá hrozně moc, hlavně u fantasy knih. Ne nadarmo si tomu dovolím říkat mistrovský kousek.
To, že pan Sapkowski umí psát nám dokazuje v Zaklínači po celou dobu. Vždycky jsem obdivoval, jak dokázal propojit více různých příběhů, které se v knihách odehrávají. Na jedné straně Ciri, na druhé politické intriky čarodějek a aby toho nebylo málo, ještě dobrodružství, které zažívá Geralt. To jsem se ještě  ani nezmínil o milostném vztahu s čarodějkou. Je toho prostě dost. A všechno se to tolikrát promíchá a změní, že si musíte dávat dobrý pozor, abyste se neztratili. 
Nechci popisovat děj každé knihy. Je to zbytečné, protože jak to jednou dostanete do ruky, odkládat to budete až po dočtení 7. dílu. Příběh je zde hodně složitý, až jsem si říkal, jak to všechno chce autor ukončit. Na druhou stranu, ať už je to s příběhem jak chce, tak dává smysl a ba co víc, je velmi originální. Na první pohled by se vám mohlo zdát, že to bude celé jen o Geraltovi, ale jak už jsem se zmínil, propojuje se tam tolik příběhů, že o "hlavní postavě" nebudete vědět třeba i 50 stran.
Drsná příroda, obyčejný život, válka, láska i politika. Tohle všechno a mnohem víc, najdete v knihách o Zaklínači. Autorovi se více než dobře povedlo poskládat všechny věci tak, aby dávaly smysl a měly spád. I když vás třeba politika nezajímá, tak se nebojte, že by vás to mělo nudit.
Celou ságu tedy tedy rozhodně doporučuji všem fandům fantasy. Je to něco, co by ve vaší knihovně nemělo chybět!


pondělí 5. listopadu 2012

Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky

Název: Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky
Autor: John Ronald Reuel Tolkien
Překlad: František Vrba
Počet stran: 256
Hodnocení: 5/5

Držte si klobouky, tady se superlativy šetřit nebude. Nehodlám vám prozradit celý děj knihy, ani vám poodkrýt pozadí příběhu. Chystám se napsat, jaký jsem měl z knihy pocit a jak na mě zapůsobila. Vzhledem k tomu, že jsem velký fanda Pána Prstenů (dále jen PP) a celého Tolkienova díla, nečekejte nic jiného, než chválu, uznání a pokoru. Protože jestli si ji někdo zaslouží, je to právě pan Tolkien.

Hned na začátku jsem věděl, do čeho jdu. Pána Prstenů mám přečteného a zhlédnutého vícekrát. Hobit mi ale dlouho unikal. Ani nevím proč, když se teď poohlédnu zpátky, byla to velká chyba. Hodně lidí to pokládá za takovou "pohádku". Ano, jistě. Oproti PP se to tak jevit může. V tom případě jsem byl touto "pohádkou" uchvácen. Kniha vás na začátku chytne a nepustí vás, ani když ji dočtete. Bude vám líto, že je tak krátká. Ano, 256 stran je na tuto knihu hodně málo, osobně bych si přál tak třikrát rozsáhlejší dílo.
Když už čtu fantasy literaturu, tak od autora automaticky čekám, že nebude šetřit slovy na popisu okolního světa, že si dá záležet na každém detailu a když už si dal tu práci a celý ten svět vymyslel, že nám ho taky řádně naservíruje. Tady mi toho bylo dopřáno. Člověk si po podrobném popisu míst dokáže představit krajinu a dokonce se po ní v myšlenkách toulat. Navíc je součástí knihy i mapa, která vám v tom toulání pomůže.

Příběh samotný je do detailu promyšlený a hlavní postava - Bilbo, který se vyskytuje i v PP je o hodně mladší. Dobrodružství, která na své cestě s trpaslíky zažívá, jsou úchvatná. Co se mi hodně líbí je, že v Tolkienových knihách všechno souvisí se vším. Takže když jsem četl Hobita, častokrát jsem si vzpomněl, že něco podobné bylo i v PP a postupně se mi to skládalo dohromady.
Kniha vás nudit nebude. Budete celou dobu s hlavními hrdiny a prožívat všechno, co oni. Nebudete si připadat jako čtenář, ale jako (záleže na vašem přesvědčení) hobit, trpaslík, nebo čaroděj. A pokud si myslíte, že jsem knihu přechválil - omyl. Přečtěte si ji sami a zjistíte, jak se věci mají.
Brzy přijde do kin zfilmovaná verze Hobita. Jako každý jiný nadšenec, odpočítávám každou minutu do premiéry. Jsem hodně zvědavý, jestli bude film aspoň z části tak dobrý, jako kniha. Dvojice Jackson - Shore  nám už nejednou dokázali, že umí. Tak uvidíme, jak to dopadne tentokrát.


David.

neděle 4. listopadu 2012

Diablo - Válka Hříchů

Název: Diablo - Válka Hříchů (celá série)
Autor: Richard A. Knaak
Překlad: Jan Netolička
Hodnocení: 3/5

První recenze, nebo jak tomu mám vlastně říkat, bude o sérii Diablo - Válka Hříchů. Fantasy příběh, zasazený ještě daleko před událostmi v Tristramu. Bylo to příjemné a záživné čtení, psané celkem jednoduše. Ale svůj účel - pobavit a zaujmout, to určitě splnilo.

Všechno se točí kolem farmáře Uldissiana. O svět jak ho všichni znají se perou dvě sekty. Trojjednota a Katedrála světla. Uldissian a jeho zvláštní schopnosti, o kterých se nikomu ani nesnilo (aspoň do té doby, než je u ostatních sám probudí), musí zastavit snahu Katedrály světla a Trojjednoty si podmanit svět. V celém příběhu se objevují nové a nové vyšší mocnosti a silnější protivníci. To všechno musí Uldissian zvládnout, společně s jeho následovníky, kteří se k němu postupně po cestě přidávají. Příběh rozhodně nešetří různými intrikami, podrazy a postupně zjistíte, že už nevíte komu a co věřit.
Uldissiana provází na jeho cestě jeho bratr Mendeln, který prožívá sám svůj úplně odlišný osud, který se pak spojí s bratrovým. Dál je tam jeho nejlepší přítel Achilles a jeho "přítelkyně" Serenthia. Vztahy mezi nimi jsou trošku zamotané, ale všechno má svůj čas a i takové věci se tam řeší.

Ve všech třech dílech se Uldissian snaží o nastolení klidu a míru. Ne vždycky se mu to daří podle jeho představ, ale tak už to bývá. Postupně ničí jednoho protivníka za druhým, ale objevují se stále silnější a silnější. A Uldissian za to bude muset zaplatit hodně vysokou cenu. Ale o tom už si určitě přečtete sami.
Opravdu, budete mít problém stíhat všechny nadpřirozena, všechny vládce různých světů a armády temnot, nebo nebes. S tímhle se v knize nešetří a ději to dává pěkný spád. Nebudu říkat, že je to nějaký klenot literatury. Ale když jsem chtěl knížku, která mě zabaví, bude mi blízká tématikou a chytne mě hned na začátku, tak můžu říct, že jsem si vybral správně. Na třetí díl jsem si dokonce musel ještě počkat a to nebylo nic jednoduchého, zvlášť i kvůli tolika nevyřešeným věcem z dvojky.

Abych to shrnul - rozhodně doporučuji všem, kdo mají rádi Diablo a nadpřirozené síly. Nelituji koupi těchto knih, ba naopak - jsem rád, že mají místo v mé knihovně.

David.