Eldest

Název: Eldest
Autor: Christopher Paolini
Překladatel: Olga Machútová
Počet stran: 642
Série: Odkaz dračích jezdců
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2006 (hardback)
Hodnocení: 3/5

Druhý díl nám přináší další část dobrodružství Eragona, jeho dračice Safiry, ale i Rorana - Eragonova bratrance. Do knihy jsem se vrhl s nadšením a plný očekávání. Po prvním dílu plném akce a dobrodružství se mi ale na začátku (a vlastně skoro celou knihu) dostává sáhodlouhých a zbytečných popisů všeho možného. Je sice hezké, že vím, jakou barvu má třetí šupina Safiry na pravém křídle, ale co je moc, to je moc. A nemyslete si! Jsem jeden z těch, kdo si popisy všeho druhu nadmíru užívá. Jenže tady to nebylo až tak jednoduché.

Eragon, jako dračí jezdec, se dostává do situace, kdy už na něj opravdu spoléhá víceméně celá země. Proti zlému králi a jeho vojsku totiž nikdo jiný ani nic nezmůže. Jedině dračí jezdec. A tady se poodkryje velká část Eragonovi osobnosti. Zjistíme, že je nejen cílevědomý, rozhodný a spolehlivý, ale na druhou stranu taky nevyzrálý, unáhlený a někdy až moc sentimentální. Projeví se to hlavně u jeho vztahu k jedné nejmenované osobě, kdy už jsem měl opravdu chuť Eragonovi uštědřit políček (jak by George Martin řekl). Safira je samozřejmě ta chytřejší a dává Eragonovi nejrůznější rady. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby potom do toho samého průšvihu nespadla sama. Drak prostě nepadá daleko od jezdce.

"Většinou se její mládí tak neprojevovalo - díky vlivu jejích vrozených instinktů a vzpomínek -, ale v téhle oblasti byla dokonce ještě nezkušenější než on sám, s jeho chabými náznaky romantických dobrodružství v Carvahallu a Tronjheimu."

Z prvního dílu víme, jak je to s trpaslíky. Tady se přesuneme více na sever a setkáme se s elfy. Jejich domovina a kultura je natolik zajímavá, že by se o ní dalo mluvit, nebo psát hrozně dlouho. A tak se taky stalo. Ale ať si pořád nestěžuji - nebyla to až zase taková hrůza. Autor to spojil s velmi zajímavým vývojem událostí, kdy se Eragon dozví spoustu novinek a dokonce mu bude přidělen učitel. A ne ledajaký! Být sám o sobě dračí jezdec totiž nestačí. Kouzla a boj se musí trénovat a u elfů se mu dostane veškeré potřebné (i když krátké) péče. 

Na druhé straně kontinentu má své vlastní problémy Eragonův bratranec - Roran. Upřímně, Roran mi je mnohem sympatičtější než Eragon a jeho kapitoly mě bavily mnohem více. Ukáže se jako skvělý vůdce, který umí řešit problémy, i když si okolnosti vyžadují tvrdého přístupu. A proč to všechno? Eragon sice ze svého domova utekl, část jeho problémů tam ale zůstala s ním. A i když si myslel, že tím vesnici ochrání, opak je pravdou. Proto se vesničané musí spolehnout sami na sebe. Nechat se utlačovat od království, nebo vzít konečně věci do svých rukou?

"Než se Roran stačil rozkoukat, co se děje, už měl kladivo napůl vytažené z opasku."

Škoda, že mě to sáhodlouhé rozepisování všeho možného u Paoliniho nezaujalo. Co u něj ale naopak vítám, je schopnost potrápit, nebo klidně i zabít jakoukoliv postavu bez nějakých skrupulí. Tím vždycky docílil toho, že se příběh mohl ubírat zase docela jiným směrem. Druhý díl má bezpochyby skvělé zakončení, takhle překvapený jsem totiž v závěru málokdy. Bohužel, ani to ale nestačilo k tomu, abych dal více než tři hvězdy. Třeba se ale najde někdo, kdo takový styl psaní uvítá a bude nadšený.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Jsem slabý!

Ahoj.
Tak jsem dneska zase vyrazil do knihkupectví s tím, že si koupím nějakou tu knihu, nebo knihy. Většinou tam strávím celkem dlouhou dobu, ani dneska tomu nebylo jinak. Problém je totiž v tom, že já nikdy nevím, co vlastně chci. Abych byl přesnější - mám pár tipů, ale stejně koukám, co by mi tak ještě mohlo padnout do oka.
Tady v Ostravě je z čeho vybírat, ale protože jsem byl dneska nějaký líný, jelo se do nejbližšího obchodu a tím je Dobrovský v OC Galerie. Není sice tak velký, jako třeba ten v Karolíně, ale taky tam je z čeho vybírat. Pro mě je tady důležitý hlavně koutek s fantasy literaturou, málokdy upoutá mou pozornost něco jiného. Tak tam tak stojím, koukám co je nového (samozřejmě že skoro nic, protože tam jsem co chvilku) s chlebem v ruce (z nákupu v Tescu) a říkám si, co si koupím. No, tohle je prostě na dlouho, i když třeba z minula vím, co je to za knihu, stejně ji vytáhnu, omrknu a dám zpět. Koukám hlavně na obálky - takový už prostě já sem. Jak se mi líbí obálka, knihu prostě chci. Nepamatuji se, že bych byl někdy s mým výběrem zklamaný a když už, je to výjimečný případ.

BZRK

Název: BZRK
Autor: Michael Grant
Překladatel: Čeněk Matocha
Počet stran: 334
Dílů v sérii: ? (#1)
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: 2013 (hardback)
Hodnocení: 4/5

Představ si, že seš malej. Jakože fakt malej. Ne, to nestačí. Ještě víc. Aby pro Tebe lidský vlas byl jak Golden Gate v San Franciscu. Aby si viděl tajuplná zákoutí lidského těla. Co se mračíš? A kdo říkal, že to bude pěkná podívaná? To, že vypadáme nějak obstojně na první pohled neznamená, že když se podíváš z větší blízky, tak to bude stejně hezký. Nebude. Spíš jak pro koho. Někdo se do toho zamiluje, jiný z toho bude mít noční můry. Na kterou stranu se přidáš Ty? Nechceš to zjistit?

Téma není až zase tak originální. Jde tu o ovládnutí lidstva, samozřejmě za správným účelem. To si vždycky dotyční myslí. Vždyť i Hitler měl určitě o tom, co dělá, dobré mínění. Jak se to ale líbí právě lidem, o které v tomhle vždycky jde, to už nikoho nezajímá. A právě to se děje i tady. Co už ale originální je? Zpracování tohoto tématu. Hlavními zbraněmi jsou bioti, nanoboti a válečná zóna je lidské tělo. Ano, čtěte dobře. Bojovat se bude na očních bulvách, nebo třeba ve vlasovém porostu. Co? Že se zrovna škrábete na hlavě? Kdo ví, jestli vám tam nějaký nanobot zrovna nedělá paseku.

"Nejsnadnějším terčem na nanobotovi je senzorové zařízení: bez očí jsou robůtci skoro k ničemu."

Tyhle nanoboty a bioty samozřejmě musí někdo ovládat. Lidé. A teď záleží na tom, jestli mají dobré, či špatné úmysly. Ti ze špatnými úmysly to berou většinou jako hru a snaží se vám změnit myšlení, nebo třeba i ublížit. Ti dobří - by se ve vás neměli vůbec vrtat, pokud zrovna nezabraňují nějakému padouchovi ve změně vaší osobnosti. A taky - nemůže to dělat každý. Takový Franta z Horní Dolní, co teď přehazuje slámu v seníku, asi nebude pravý adept na ovládání nanobota. Člověk na to musí mít nadání. A jak zjistíte, že ho máte? Ti praví lidé si vás najdou, nebojte.

Když proti sobě bojují vojáci ve válce, je to nejspíš taková rutinní záležitost. Zamířit, pal, mrtvý. Nebo možná ještě trochu dejchá, dodělej ho. Ale takový nanobot proti biotovi, to je jiná. Akčních scén a vypjatých situací je v knize dost. A stojí za to. Právě kvůli těmto akčním scénám se od čtení neodtrhnete. Kdo by přestal číst, když se bojuje kolem oční bulvy a musí se brát v potaz každá vlastnost lidského těla? To není jen tak, je zde tolik organismů, ochranných buněk a látek, které tyhle souboje dělají... dá se říci neskutečnými.

"Jo, zlato, máš před sebou dlouhou štreku. Po bradě nahoru, kolem pusy, obejít nosní dírky - tam fakt nechceš chodit - a dáme si sraz u oka."

Kniha se pohybuje jak v mikru (kde mají hlavní slovo naši nanoboti a bioti), tak v makru (tady už zase dominují lidé). Dokonce jsou tyhle dva "světy" hodně dobře propojeny a hrdinové se musí obratně pohybovat i rozhodovat v obou najednou. Takže si to třeba s biotem vykračujete po ušním lalůčku a mezitím vám do zátylku tlačí pistole. Lepší to ale nebude. Chcete si hrát s lidskými životy? Musíte počítat s tím, že častokrát vám půjde o ten váš.

BZRK je jízda. Od čtvrtiny až do konce. Zpracovat ale takhle složitý námět není jen tak, takže se těm zmatkům na začátku vlastně ani moc nedivím. Rozhodně se tím nenechte odradit, přišli byste o hodně. Na druhou stranu si dobře rozmyslete, jestli vám nevadí dozvědět se pár věcí, které se dějí na povrchu vašeho těla. Jsou to přirozené a nutné procesy, ale každý by to nemusel tak lehce strávit. Přece jen - někdo se nám o ty odumřelé kožní buňky starat musí, ne?

Tak trochu od všeho

Ahoj všichni!
Dneska tu mám takový vše a zároveň nicneříkající příspěvek. Protože nemůžu dělat nic jiného, než si stěžovat na bolest v ústech, vytrhnutý zub, vytahané kořeny, několik stehů a antibiotika, tak jsem trochu pouklízel knihovnu, utřel prach, trochu změnil řazení... sami to určitě znáte. A přitom jsem si tak pohrával s myšlenkou, jak to asi vidí ostatní lidé. Knihovna - pro mě je to taková svatyně, nejdůležitější místo v pokoji, ne-li v celém baráku. Kdykoliv ji nějak přerovnávám, uklízím, tak s citem a jako by na tom závisel život všech na této planetě. Možná jsem divný, ale mám svou knihovnu prostě rád. Jak jste na tom s tímhle vy?

Tady je knihovna před akcí.

Kde nakupuji?

Dnes jsem se rozhodl napsat článek o tom, kde nakupuji všechny věci, které se nějak týkají fantasy tématiky. Hodně lidí se mě v komentářích ptá, odkud že mám všechny ty plakáty, nebo odznaky a jiné předměty. Je to už minimálně půl roku, co jsem objevil obchod, který mým potřebám vyhovuje nejvíce.

Po kliknutí na obrázek vás to přesměruje na fantasyobchod.cz