Autor: George R. R. MartinPřekladatel: Vaněk, Nešpor, Jirkovská
Nakladatelství: Laser
Rok vydání: 1992
Žánr: Sci-fi
Počet stran: 144
Jméno autora, který tuhle knihu povídek napsal, je v dnešní době velmi zvučné. Všichni známé sérii o Písni ledu a ohně. Ale ne všichni se dopídí toho, že Martin byl úspěšný a sklízel ceny za svá díla už mnohem dříve. A pokud se do toho pustíte, rozhodně se to nesnažte spojovat s již zmíněnou a nám všem dobře známou sérii. Tohle není fantasy, ale sci-fi. A zatraceně dobré sci-fi. V knize najdeme tři povídky a každá je svým způsobem originální. A geniální. Ani u jedné jsem si nemohl stěžovat na nudný námět, nebo nezajímavý děj.
První povídka nese stejný název jako kniha. Co to vlastně takový písečník je? Na první pohled se může zdát, že je to obyčejný hmyz. Ale nenechte se zmást. Písečníci jsou inteligentní a velmi zvláštní tvorové. Při různých podmínkách mezi sebou válčí, nebo uzavírají spojenectví. No nebylo by něco takového parádní sledovat v teráriu? To napadne i jednoho milovníka exotických zvířat, který hledá opravdu něco extra. A do péče se mu dostanou právě písečníci. Jejich chování se ovšem odvíjí i podle toho, jak se s nimi nakládá. A pokud je pán krutý, začnou se dít věci.
Další dvě povídky jsou trochu jiného rázu. V Písni pro Lyu budeme svědky opravdu zvláštního náboženství. Nechat na sobě parazitovat "Gríšu" a postupně umírat, to není nic záviděníhodného. Přesto do toho jde spousta lidí dobrovolně a naši hrdinové se snaží zjistit důvod proč. Možná toho zjistí víc, než by sami chtěli. Úplně poslední povídkou je Skleněná květina. Hry o život už známe. Ale co takhle hry o duši? A s opravdu nebezpečnými protivníky?
Povídky mají průměrně něco pod padesát stran. I na tak malém množství dokázal autor vytvořit iluzi o tom, že každou postavu a svět, ve kterém se pohybuje, důvěrně známe. Každá povídka se mi líbila, i když ta poslední mi třeba v něčem trochu nesedla. Nebylo to ale nic, co by zkazilo chuť ze čtení, nebo srazilo hodnocení. Písečníci, Píseň pro Lyu i Skleněná květina jsou povídky, které rozhodně stojí za to si přečíst. Jen upozorňuji, můžete být lehce rozladěni z toho, že nikde neexistuje žádné pokračování. Ale i to dodává povídkám tu pravou atmosféru.
Hodnocení 5/5
První povídka nese stejný název jako kniha. Co to vlastně takový písečník je? Na první pohled se může zdát, že je to obyčejný hmyz. Ale nenechte se zmást. Písečníci jsou inteligentní a velmi zvláštní tvorové. Při různých podmínkách mezi sebou válčí, nebo uzavírají spojenectví. No nebylo by něco takového parádní sledovat v teráriu? To napadne i jednoho milovníka exotických zvířat, který hledá opravdu něco extra. A do péče se mu dostanou právě písečníci. Jejich chování se ovšem odvíjí i podle toho, jak se s nimi nakládá. A pokud je pán krutý, začnou se dít věci.
Další dvě povídky jsou trochu jiného rázu. V Písni pro Lyu budeme svědky opravdu zvláštního náboženství. Nechat na sobě parazitovat "Gríšu" a postupně umírat, to není nic záviděníhodného. Přesto do toho jde spousta lidí dobrovolně a naši hrdinové se snaží zjistit důvod proč. Možná toho zjistí víc, než by sami chtěli. Úplně poslední povídkou je Skleněná květina. Hry o život už známe. Ale co takhle hry o duši? A s opravdu nebezpečnými protivníky?
Povídky mají průměrně něco pod padesát stran. I na tak malém množství dokázal autor vytvořit iluzi o tom, že každou postavu a svět, ve kterém se pohybuje, důvěrně známe. Každá povídka se mi líbila, i když ta poslední mi třeba v něčem trochu nesedla. Nebylo to ale nic, co by zkazilo chuť ze čtení, nebo srazilo hodnocení. Písečníci, Píseň pro Lyu i Skleněná květina jsou povídky, které rozhodně stojí za to si přečíst. Jen upozorňuji, můžete být lehce rozladěni z toho, že nikde neexistuje žádné pokračování. Ale i to dodává povídkám tu pravou atmosféru.
Hodnocení 5/5
Nádherná knížka, vůbec bych to do ní od pohledu neřekla. :-) Ještě, že máme tak dobře zásobené antikvariáty.
OdpovědětVymazatMimochodem, skvělé fotky!
Tohle je pro mě trochu dilema: sci-fi moc neholduju, zato Martinovi jo. Tak teď nevím, co bude převažovat :D
OdpovědětVymazatNikdy jsem o té knize neslyšela, i když vím, že Martin píše i jiné knihy. Už věky se chystám na Sen Ocker... kruci, zas jsem zapomněla, jak se to jmenuje. Prostě na jednu knihu. :D Ale tohle zní dost dobře. Sci-fi jsem už dlouho nečetla. :))
OdpovědětVymazat