pátek 29. března 2013

Věk magie - Čas zkázy


Název: Čas zkázy
Autor: Bernd Perplies
Překladatel: Vladana Hallová
Počet stran: 389
Dílů v sérii: 3 (#2)
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2013 (paperback)
Hodnocení: 4/5

Nebudu lhát. Těšil jsem se. První díl (recenze zde) mě totiž příjemně překvapil. Viktoriánská Anglie, kočáry, hospody, tajemná sklepení - to vše vytváří úplně úžasnou atmosféru celé této série. Druhý díl byl ještě o kapánek lepší, než ten první. A proč? Protože v něm bylo více akce a souboj dobra a zla je cokoliv, jen ne jednostranný. Množství postav, které zde vystupuje, není vůbec na škodu. Každý charakter je originální a přistupuje k dané věci odlišně. Takže i ve spřátelených skupinkách vznikají neshody a diskuze o tom, jak ten svět vlastně zachrání.

Způsob, jakým je zde prezentována magie je hodně originální. Takové splétání magických vláken, aby člověk vůbec mohl pomocí magie něco dokázat, není vůbec jednoduché. Takže se nemusíte bát přestřelek s ohnivými koulemi a podobně. Magií se šetří a snad i proto si ji více vážím. Ve většině knih je magie spíše emoční záležitostí. Tady mi přišla více inteligenčně zaměřená a taková změna byla hodně příjemná. Není nad uvažující kouzelníky, to vám řeknu.

"Teď! zasípal Holmes a vymrštil ruce s klubkem vláken před sebe, přímo Jonathanovi do obličeje."

O co vlastně jde? Jeden zlý kouzelník otevřel nějaké magické zřídlo. To by samozřejmě otevřené být nemělo, protože bude dělat neplechu. A tak naši kouzelníci, ti na straně dobra, se snaží seč mohou, aby již zmíněné magické zřídlo zase uzavřeli. Bohužel, jak už tomu tak bývá, nebude to žádná sranda. Nejen, že jim v cestě stojí další kouzelníci a zabijáci, ale probouzí se dávno zapomenuté magické síly, co jim cestu taky neulehčí. Doslova a do písmene se tu jde z průseru do průseru. Je skvělé, že čím dál více autorů se nebojí zabíjet své milované postavy. Tohle mám na knížkách rád, mnohdy to jsou ty největší překvapení a stojí za to.

Nesmím zapomenout zmínit techniku. Přece jen na konci 19. století byla technika trochu jinde, než je dnes. I
přes to (s malou pomocí magie) se ale v knize objeví stroje, za které by se nemusely stydět ani dnešní korporace. Stačí se jen podívat na obálky knih a zjistíte, jaké monstra spatří světlo světa. A když už jsme u té techniky - ani kouzelníci nejsou nedotčení. Nemají problém s používáním zbraní a jiných donucovacích prostředků, které z magií nemají nic společného. Takoví Brumbálové s revolvery.

"Popadl zbraň, rozmáchl se a udeřil rybího tvora vší silou do hlavy"

Co říci závěrem? Já se nenudil. V prvním díle mi chybělo trochu více akce. Tady mi to bylo vynahrazeno a ještě jsem dostal přidáno. Navíc - v druhém díle se věci neřeší, tu se věci ještě více komplikují a já se nemůžu dočkat třetího pokračování. Knihu určitě doporučuji všem! Není to žádný složitý příběh, ale i z takové otřepané klasiky se dá udělat hodně dobré čtení. Přesně tak je tomu i v tomto případě.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

pondělí 11. března 2013

Prokletí titánů


Název: Percy Jackson: Prokletí titánů
Autor: Rick Riordan
Překladatel: PhDr. Dana Chodilová
Počet stran: 336
Série: Percy Jackson
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2010 (hardback)
Hodnocení: 4/5

To je jízda. Někdy mě mrzí, že se Rickovi knihy dají přečíst i za pár hodin. Na druhou stranu, aspoň to má spád a šťávu. O absenci "hluchých" míst v knížce mluvit nemůžu, přece jen v ní najdu vždycky něco, co mě zase až tak nezajímá a klidně mohlo být vypuštěno. S každým dílem je toho ale méně a méně a pokud to tak půjde dál, kdo ví, jestli své hodnocení u dalšího dílu neposunu ještě výše.

Třetí díl už nás dostává hlouběji do pravého problému, který je třeba řešit. Titánům se ani trochu nelíbí, že si bohové nechali svět pro sebe a s nimi udělali krátký proces. Jednoho nasekali, druhého nechali držet oblohu. No znáte no - klasické tresty pro zlobidla. Naštěstí pro ně jsou tu polokrevní, nebo i smrtelníci, kteří neváhají a chtějí jim pomoct. Nebo jsou spíše využívání, abych byl přesný. Takový člověk toho moc nevydrží, ale dá se krásně uplatit, nebo přesvědčit. A toho jsou si titáni vědomi. Když tohle doplní ještě o neohrožené polokrevné - problém je na světě.

"Ustup polokrevná! Ustup z dostřelu!"

Naše staré známé Orákulum (předpovídající mumie) zase vyžbleptne nějaké to proroctví. Nikdo mu pořádně nerozumí, nebo si to nechávají pro sebe. To je jim podobné. Kolikrát se v knize pozastavím nad tím, jak před sebou i spřátelené postavy pořád něco tají. Prý by z toho, kdyby se to dotyčný dozvěděl, nevzešlo nic dobrého. Vždyť ale celé tři díly zatím z ničeho nevzešlo nic dobrého. Tak jaképak copak? No, prostě mě tím trochu štvou, to je celý. A ani teď to není jiné. Ale tak proč ne. Pojďme spolu na výpravu, nic si nebudeme říkat a budeme na sebe protivní.

Když už se tedy zjistí, o co asi přibližně jde, přijde na řadu už tak trochu klišé - výprava. Tentokrát bude sice trochu zvláštní, ale to na věci nic nemění. Pak už se dostáváme mimo tábor polokrevných, kde se teda dějí věci. Někdy se až divím, jak ti smrtelníci mohou být tak hloupí a vůbec nic nevidět. No jo, mlha. Tím ale narážím na jednu věc, a to bitvy. Tady mě autor potěšil. Bojuje se skoro pořád a rozhodně tu nejsou jednostranné výhry. Moje slabost. Když už je někdo hlavní hrdina, automaticky to neznamená, že se mu musí všechno povést a vše dopadne skvěle. Rick to ví. Těší mě to.

"Tělo tohoto plaza bylo silné jako raketový motor a lesklo se měděnými šupinami"

Zatím je to díl od dílu lepší. Jsem nadšený a vůbec nelituji toho, že tuhle sérii čtu. I když je to o pubertálních výrostcích, kteří si sice mohou dovolit více, než jsme mohli my, ale pořád se chovají jako nedopečené kuřata. Musím ale uznat, že nějaké zkušenosti nabyli a nebojí se toho využít. Prokletí titánů si ode mne vysloužilo krásné 4 hvězdy. Možná bych mohl napsat i 4+, ale nechám si to do příště. Protože pokud to takhle půjde dál, nevyhnu se tomu.

neděle 10. března 2013

Dva meče


Název: Dva meče
Autor: R. A. Salvatore
Překladatel: Kateřina Niklová
Počet stran: 255
Série: Lovcovy čepele (#3)
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: 2012 (paperback)
Hodnocení: 5/5

Cože? David dal pět hvězdiček i jinému fantasy, než Pánovi Prstenů, nebo Písni ledu a ohně? Ano, zrak vás neklame. Třetí díl ze série Lovcovy čepele je ten největší nářez. A to od začátku až do konce. To, že o temném elfovi tam je zase jen zmínka, už mě nepřekvapuje. I tak ale nemám co vytknout, protože ať už šlo o trpaslíky, troly, orky, nebo elfy - všechny části stály za to. Pojďme si to trochu přiblížit.

Zuří válka. A není to jen tak obyčejná rozepře. Figurují v ní všechny národy, které byste v takové fantasy hledali. Trpaslíci - houževnatí a cílevědomí, lidé - arogantní a bojechtiví, orci - početní a krvelační, elfové - vznešení a rozumní, trolové - blbí a blbější. Někdy budete mít problém rozeznat kdo na jaké straně stojí. Některé národy jsou vychytralejší než jiné a podle toho to taky tak vypadá. Ale každý z nich dostane prostor se pořádně projevit a ukázat, jakými silami vládne právě on.

"Trolové se protlačili kolem dvou padlých trpaslíků a generál Dagna mohl jen vrčet a tiše se proklínat za to, že dovolil, aby nepřátelé jeho družinu zaskočili."

Na druhé straně tu máme našeho temného elfa Drizzta, který prožívá své vlastní dobrodružství. Překvapilo mě, že autor i do takového příběhu byl schopen zatáhnout celkem složité filozofické úvahy. Nebylo to ale nic, co by knize ubralo na kvalitě. Naopak. Mezi všemi těmi souboji a krvavými fleky to bylo dobře mířené rozhodnutí. U filozofie ale Drizzt nekončí. Jeho scimitary jsou vražedný nástroj a dokazuje to (když už se v příběhu objeví) celou dobu. Jeho přítomnost v trochu odlišené dějové linii neznamená, že by nezasahoval do dění. Taková skrytá tikající bomba.

Častokrát jsem se pozastavil nad chováním nějaké z postav. Ať už nad její statečností, moudrostí, nebo třeba i arogancí. Byla chuť i nějaký charakter z knihy vymazat. Po chvíli jsem si ale uvědomil, že jeho chování bylo v té situaci naprosto adekvátní. Jak bych se asi zachoval já? A když se autorovi povede tohle - donutit mě přemýšlet nad celou situací - tak má vyhráno a dostal mě. V tu chvíli poznávám, že příběh je něco víc, že je něčím speciálním.

"Být elfem znamená najít si svá časová údobí. Být elfem znamená žít několik kratších životů."

Jak už jsem napsal v úvodu, jedním slovem - nářez. Armády jsou neustále v pohybu, sekery sekají, kladiva tlučou, luky střílejí a meče tančí. A když se přestane bojovat na jedné straně, na druhé se začne. Nemusíte mít strach, že by vás kniha nudila. Já po dlouhé době ukojil svou nenasytnost po pořádném boji. První dva díly byly skvělé, ale tento byl výborný. Jak z jednoduchého tématu jako je válka mezi národy udělat vynikající čtení? Zeptejte se Salvatora. Nebo ještě lépe - přečtěte si ho.

úterý 5. března 2013

Řez

Název: Řez
Autor: James Hayman
Překladatel: Irmgard Kolínská
Počet stran: 318
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2012 (hardback)
Hodnocení: 3,5/5

Zase jedna z těch knih, kterou jsem vzal do ruky, abych si dopřál i něco jiného, než jen fantasy. A můžu říct, že tentokrát to byla trefa do černého. Detektivky nijak zvlášť nevyhledávám, mám za sebou sice Larssona, který byl fenomenální, ale jinak je to opravdu bída. A ani nevím proč. Detektivky jsou skvělý žánr a jak jsem zjistil, tak mě i baví. Horší bude se probrat mezi tím množstvím detektivních knih a vybrat si zase nějakou, která bude stát za to. Jako v tomto případě.

Název je hodně zajímavý. Jak se ale přesvědčíme hned na začátku - trefný. Abych to shrnul, ve městě a jeho okolí řádí nějaký psychopat, který si nebere servítky. Oběti - když už jsou nalezeny - tak v hrozném stavu, zubožené a aby toho nebylo málo, prokáže se, že trpěly. A ne málo. K tomu navíc chybí v těle jeden důležitý orgán, který je vyjmut tím nejprofesionálnějším způsobem. Je přímo vyřezán z těla. To se nám ten okruh lidí, kteří vraždili, trochu zúží, ne? Nebo by snad dokázal nějaký amatérský vrah udělat takhle odborné řezy? Kdo ví.

"Víte stejně dobře jako já, že v momentě, kdy se objevíte v jeho domě s příkazem k prohlídce, spustí povyk."

Všechno tohle samozřejmě musí řešit policie. Jeden detektiv, který svým přístupem k práci připomíná Bruce Willise ze Smrtonosné pasti, ten případ vezme hodně vážně. Nejen proto, že chce za každou cenu vypátrat, kdo je takových zvěrstev schopný, ale důvodem je taky jeho dcera, se kterou se přestěhoval z New Yorku do menšího města i kvůli tomu, aby byla v bezpečí. Další jeho vlastnost je tak trochu kašlat na vedení a hodně pracovat na vlastní pěst. Což ho párkrát dostane do pořádných problémů. Naštěstí je špičkou ve svém oboru a může si dovolit více, než dopravák z křižovatky na páté avenue.

"Čekáš, že ti za to poděkuju, Bille?"

Kardiochirurgové, nemocnice, transplantace, černý trh s orgány. To vše do sebe nějak zapadá. A my budeme svědky pomalého rozplétání, jak zkažení a špatní můžou lidé být. Jsou v tom obrovské peníze, ale i hodně bizarní úchylky. Celkem peprným způsobem se dozvíme co může člověka všechno vzrušovat. A když už jsme u tohoto tématu - co bych knize vytkl? Na můj vkus tam bylo až moc rádoby romantických scén, nebo vztahových problému. Na tohle proste moc v knihách nejsem a takové pasáže mě trochu nudily.

Když pominu tu romantiku, kniha se četla velmi svižně a těšil jsem se na každou další stranu. Vůbec by mi nevadilo, kdyby autor udělal pátrání ještě rozsáhlejší a více komplikované, protože bych si s chutí přečetl na tohle téma i trilogii. Je pravdou, že je to místy trochu sadistické, ale pochybuji, že vraždy v reálném životě jsou hezká záležitost. Doporučuji všem, kteří rádi dumají nad tím, kdo asi bude vrah a odhalují jeho motivy během čtení.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.


pondělí 4. března 2013

Čtenáři v mém okolí

Ahoj všichni.
Dneska mám zase chuť se trochu rozepsat a to na téma "čtenáři v mém okolí". Co tím myslím? Jednoduše, tady v té naší komunitě, kde čteme všichni, jsou knihy úplně normální záležitost. Někdy při rozhovorech s vámi a ostatními čtenáři (z 99% na internetu) zapomínám, že u mnoha lidí to žádná samozřejmost není. A ruku na srdce, je to pak celkem zvláštní.

Já si pamatuji, že jsem ještě někde na střední psal slohovou práci na téma četba. Trochu jinou, než byste si mohli myslet. Obhajoval jsem tam lidi, co nečtou, že to prostě každého bavit nemusí a co je komu do toho. Za tím si pořád stojím, to není to, co by mi vadilo. Jak někoho nebaví třeba pletení, tak druhého nebaví čtení. Co mě ale dokáže (vnitřně - na venek jsem pořád jako andílek) pořádně vytočit, je ten rozhovor s člověkem, který nečte, nikdy číst nejspíš ani nebude a stejně na tohle téma chce konverzovat. Jen proto, aby řeč nestála. Asi.

neděle 3. března 2013

Moře nestvůr


Název: Percy Jackson: Moře nestvůr
Autor: Rick Riordan
Překladatel: PhDr. Dana Chodilová
Počet stran: 303
Série: Percy Jackson
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2010 (hardback)
Hodnocení: 4/5

Je mladý, hyperaktivní, věčně nestálý a tak trochu polobůh. Kdo je to?
Samozřejmě, že náš starý známý Percy Jackson. Autor od prvního dílu přeskočil školní rok a na začátku se tedy setkáváme s Percym jako s klukem, který by snad konečně mohl dokončit celý jeden ročník školy. Ruku na srdce, je to polobůh a jednou nohou věčně v maléru, takže jak to asi dopadne... A vůbec, proč už mu konečně všichni nedají pokoj?

Tohle bylo něco úplně jiného, než první díl. Pamatuji si, jak mi trvalo několik desítek stran, než jsem se vůbec začetl. Tady? Tohle byl šupec hned od začátku a já si užíval každou stránku. Bodejť by ne. Autor nám hned ze startu dá pořádné souboje, napětí a akci. Aniž by se zdráhal vysvětlovat proč - na to bude dostatek času potom. Všechny tyhle okolnosti Percyho donutí změnit stanoviště a velmi originálním způsobem se vydává do nám už známého tábora Polokrevných. Jestli si ale myslel, že to tam bude vypadat tak, jak to minulý rok opustil, šeredně se mýlil. A věci se budou muset dát zpět do pořádku.


"Percy, musíš mi slíbit, že se nebudeš chovat neuváženě. Říkal jsem tvé matce, že nechci, abys sem tohle léto vůbec jezdil. Je to nebezpečné."

Autor má skvělý smysl pro humor. Smál jsem se rád, často a ne bezdůvodně. Ironie a sarkasmus jsou na denním pořádku. A přichází i ve chvílích, kdy to naprosto nečekáte. Je to ještě vystupňováno tím, že je kniha psána v první osobě a vtipy tedy přichází přímo od Percyho. Postavy se od prvního dílu nezměnily. Jen můžu prozradit, že jedna velmi sympatická přibude. I díky ní mě čtení neskutečně bavilo. Rick dokáže hrdiny dostat do takových situací, že někdy zůstává rozum stát. Ale to je jen dobře, protože já se rád divím.

A co nás vlastně čeká? Mnoho nových nestvůr, potvůrek a příšer, ale taky proroctví a odhalování minulosti. Takový klasický den poloboha vypadá nějak takhle: Probudit se, zabít pár nestvůr, projet se na fantastických mořských konících, zvrátit proroctví, potkat největšího nepřítele, nechat se zajmout, utéct a očistit jméno přítele. Kdo by to nebral?

"Svištěla na mě další ohnivá koule. Tyson mě odstrčil z cesty, ale výbuch mě stejně srazil na zem."

Druhý díl byl o poznání lepší, než ten první. Úplně jsem zapomněl na to, že hrdinové jsou skoro o deset let mladší než já a prožíval to všechno s nimi. Od obyčejných rozhovorů, až po bojování s kyklopy, nebo při útěku před harpyjemi. Knize dávám čtyři hvězdičky, což je nadprůměr a velmi dobré hodnocení. Plný počet dát nemohu, přece jen je zde příběh a zpracování jednodušší, než u jiných fantasy. To ale neznamená, že nestojí za to si tuhle sérii přečíst. Stojí! A já se nemůžu dočkat, až otevřu další díl a plně se oddám čtení.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

pátek 1. března 2013

Maratón je u konce, aneb dozpíval jsem ledu a ohni (zatím)

Ahoj všichni!
Takže zaprvé se chci hrozně moc omluvit všem, kdo čekali přes týden na nějaký článek (jestli vůbec někdo takový je). Byl jsem zabořený v Tanci s draky a tím, že jsem ještě chodil na brigádu, se mi to trochu protáhlo. Ale série Píseň ledu a ohně je tak výjimečná, že jí teď věnuji pár řádek. Nebude to žádná recenze, ale můj osobní postoj a neskutečné nadšení.