čtvrtek 27. prosince 2012

30% sleva aneb hurá utrácet!

Normálně slevy moc nevyhledávám, ale co se týče knih - to je jiná. 30% není málo, takže jsem se ráno rozhodl a vyjel do Ostravy. A jak to dopadlo? Hodina strávená u Dobrovského a obrovská spokojenost. Tak se můžete podívat, co jsem ulovil! :))

1. Druhý a třetí díl Hry o trůny. Dočítám jedničku, takže se to bude hodit. Sleva na jedné knížce byla kolem 200,- - no nekup to!! :D

úterý 25. prosince 2012

Návrat z Podzemí


Název: Návrat z Podzemí
Autor: Roderick Gordon & Brian Williams
Překladatel: Zdík Dušek
Počet stran: 358
Dílů v sérii: 6 (#4)
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2010 (vázaná)
Hodnocení: 4/5

4 díl PLÁNOVANÉ trilogie. Fajn. Co mi to řekne? Že autorům buď samo nebe seslalo další inspiraci, nebo potřebují z něčeho zaplatit nájem. Upřímně - bál jsem se. První tři díly mě překvapily, čtení jsem si užíval a celkové zpracování bylo více než originální. Jak jsem ale zjistil, že se série rozrůstá a teď se pracuje dokonce na šestém dílu, už mi tolik do zpěvu nebylo. Ale nebudu odsuzovat předem něco, co jsem nečetl. Jsem rád, že k tomu nedošlo. Čtvrtý díl této série byl totiž zatím nejlepší, co autoři napsali.

V prvním díle jsme se dostali do podzemí. V druhém trochu hlouběji. Ve třetím (i když už jsme si mysleli, že to nejde) se šlo ještě více do hloubky. No a teď se s našimi hrdiny pohybujeme několik tisíc metrů pod povrchem a bádáme. Abych byl přesný - bádá spíše Willův otec. Jeho samotného to otravuje, kdyby nebyl tak plachý, spíše by "bádal" :)) svou kamarádku Elliott, která tam je s nimi. Otec ho ale dokonale zaměstnává nošením šutrů a hledáním tajných vzkazů od starobylých civilizací.

"Volá tě otec," upozornila ho Elliott, pobavená tím, jak Will ignoruje volání doktora Burrowse. 

Jenže naše povedená partička není v podzemí sama. Kromě "stromových" domorodců, kteří nemají smysl pro humor, jsou zde ještě staří známý Styxové. Již zmínění domorodci jsou oproti nim veselé kopy. V čele Styxů totiž není nikdo jiný, než Rebecca. Respektive Rebeccy. Willova "sestra" z povrchu, která má ještě dvojče. Will jednu z nich postřelil a taky má něco, co po čem celá Styxácká banda prahne. Dominium. Vir, který by podle všechno měl vyhladit "površáky". Takže se připravte na pořádnou honičku po podzemí, spousty mrtvol a německé vojáky.

Německé vojáky?! Ano, čtete dobře. Ono totiž podzemí neskrývá pouze tisíce tvorů, kteří na povrchu buď vyhynuli, nebo tam vůbec neexistují. Nenajdete tu jen podzemní krávy s klepety, nebo hrůzostrašné pavouky. Největším překvapením jsou právě tihle naši západní sousedé. Mají v podzemí takovou "čtvrtou říši". Budete se muset spokojit s vysvětlením, že kdysi dávno Hitler myslel opravdu na všechno. Více se dozvíte v knížce! A to by nebyly Němci, aby s nimi nebyly nějaké problémy. Je se na co těšit, slibuji!

"Likvidátorského generála nejvíce ze všeho zaujala dlouhá řada tanků."

A mezitím, co se v podzemí prohání naši, Styxové a nějaká německá odnož, tak na povrchu není o nic méně srandy. Tam zase figuruje starý známý Drake. Asi nejsympatičtější postava této knihy (hned po Elliott, pokud jste zástupce mužského pohlaví). Co vám prozradím na něj? Asi jen že bude nucen spolupracovat s někým, do koho byste to nikdy neřekli. V předchozím díle se jeho akce moc nepovedla a je třeba to napravit. V plánu jsou toxické zbraně i uspávací šipky.

Celkově je tento díl hodně "cestovní". Všichni putují, ať už z podzemí na povrch, nebo naopak. Ale já to chápu - je po Vánocích a nějak se to kila dostat dolů musí! Taky to není vůbec stereotypní. Prostředí se střídají, každou chvíli jste někde jinde a nezačne vás to nudit. Takže abych to shrnul. Čtvrtý díl podzemí je plný akce, překvapivých zvratů a zajímavých scenerií. Palivo, které žene autorovu představivost, rozhodně nedošlo. Teď už ze mně nejistota opadla a na 5. a 6. díl se vyloženě těším! A po přečtení skvělé čtverky na tom budete úplně stejně!

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.


pátek 21. prosince 2012

Síla Vzdoru



Název: Síla Vzdoru
Autor: Suzanne Collinsová
Překladatel: Zdík Dušek
Počet stran: 340
Dílů v sérii: 3 (#2)
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2011 (paperback)
Hodnocení: 5/5

Já to věděl. Já to věděl!! Autorka si to nejlepší celou dobu schovávala na závěr. Třetí díl této už tak skvělé série byl prostě úžasný. Od čtení jsem se nemohl odtrhnout a nebýt i jiných povinností, tak bych ji přečetl v kuse celou na jeden zátah. Ale teď pěkně popořádku, proč takové nadšení, které se u mě nevyskytuje zase tak často. Důvodů je hned několik a pojďme si je projít.

Naši hrdinové jsou odvezeni do 13. kraje, který je celý pod zemí. S Katniss se stává oficiální tvář odboje proti Kapitolu. A to znamená jediné - bude se bojovat. Ve 13. kraji vládne prezidentka, která podle mě nemá do "psychopatického" prezidenta Snowa daleko. Ale je brzy něco takového řešit, protože je to přece jen ona, kdo to tam vede. Každopádně se Katniss ujímá své role - Reprodrozda, který je symbolem celé vzpoury. To ale ještě neví, jak jí celá tahle vzpoura bude připomínat Hladové Hry. Natáčení, tréninky. Všechno je to až nebezpečně podobné.

"Tři čtvrtiny z nich jsou po smrti, než se z postranní chodby, kterou jsem před tím utekla před vůní růži, začínají hrnout další."

Ve třetím díle se mi konečně postava Katniss začíná líbit. Holka dostává rozum, jedná střízlivě (aspoň někdy - a i to je oproti minulým dílům výhra). Je to hlavně proto, že v tomto díle ztrácí mnohem více, než kdy předtím. Umírá spousta lidí a ona ví, že i když u toho nebyla, je to její vina. Nic ji ale nezastaví před jejím jediným cílem - zabít prezidenta Snowa. A o tom vlastně celý třetí díl pojednává. Akčních scén je tu bezpočet, což mě osobně vůbec nevadilo. Mělo to spád, věci se děly tak rychle, že mnohdy ani hrdinové o tom neměli zcela jasný pojem.

Nic není takové, jak se na první pohled zdá. A tady to platí dvojnásob. Katniss se často přesvědčí o tom, že její úsudek nebyl správný a musí všechno složitě přehodnocovat. To má na ni samozřejmě vliv a psychické zhroucení nejsou nic výjimečného. Však taky kvůli tomu dostane ve 13. kraji hezký náramek. I přesto mi ale přijde, že se s tím vším vyrovnává celkem dobře. Je jí 17 let, viděla umírat několik desítek lidí a z každého takového záchvatu se dostane. Nervy z ocele, to se jí musí nechat. Ale všechno má svou cenu a už někdy v půlce knihy si začnete pokládat otázku. Bude ještě někdy vůbec šťastná? No... co myslíte.

"Jestliže se nemůžu zabít v tomhle pokoji, udělám to při první příležitosti venku."

Můžete se těšit na knihu plnou zvratů, neočekávaných situací (kterých je hlavně v závěru knihy až nebezpečně mnoho) a na skvěle vykreslený souboj povstalců proti kapitolu. Postupné odříznutí hlavního města od zásob, které mu dodávaly jednotlivé kraje. Ale pomůže tohle všechno? Není to přece jen málo? Bude toho zapotřebí mnohem víc. V sázce je úplně všechno. Vítězství, nebo smrt. To si uvědomují úplně všichni .

I když jsou naši hrdinové v jiném kraji, bojují za "dobrou věc" a konečně mají nějaké zázemí - stejně to není úplně podle jejich představ. Moc, ať už ji má kdokoliv, je hrozně nebezpečná věc. Je nutné ji rozdělit mezi více schopných lidí a nenechávat to jednom. Pak to dopadá špatně, viz Kapitol. A nikde není řečeno, co má prezidentka 13. kraje v plánu, až obsadí hlavní město. Jasně, blahobyt a pohoda pro všechny. Opravdu tomu věříte?

Děkuji nakladatelství fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

úterý 18. prosince 2012

Vražedná Pomsta


Název: Vražedná Pomsta
Autor: Suzanne Collinsová
Překladatel: Zdík Dušek
Počet stran: 335
Dílů v sérii: 3 (#2)
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2010 (paperback)
Hodnocení: 3,5/5

Druhý díl série o "Hladových hrách" a další trápení pro naše hlavní hrdiny. I když v prvním díle přežili, neznamená to, že je nechají na pokoji jako ostatní, kteří tyhle hry v minulosti vyhráli. Protože svým činem v závěru her spustili něco, co se ani trochu nelíbí vedení Kapitolu a jmenovitě to nejvíce v žaludku leží prezidentu Snowovi. Jejich "neomezenou" moc zažijí na vlastní kůži.

Protože obešli pravidla a vyhráli hry způsobem, jaký je nepřípustný, budou za to pykat. Katniss i Peeta. Kapitol si chce za každou cenu udržet moc a dávat všem najevo, že si s nimi může dělat cokoliv se mu zachce. A tak se rozhodne změnit pravidla her a všichni, kdo někdy hry vyhráli, budou zařazeni do slosování. Budou to "Hladové hry vítězů". A proč? Protože Kapitol chce ukázat, že ani Ti nejsilnější, nejchytřejší a  nejlepší mu nemohou odporovat. Katniss totiž svým činem odstartovala něco, o čem neměla ani tušení. Lidé se začínají bouřit proti nadvládě Kapitolu a vznikají nepokoje. I proto se do arény naženou vítězové, aby se navzájem pozabíjeli. Pro lidi představují naději. A prezident Snow v nich vidí přítěž a zbytečné nebezpečí.

"Byla jsem hloupá, když jsem očekávala, že si mě Kapitol prostě přestane všímat, jakmile se vrátím domů."

První polovina knihy je... jak to říct. Není nudná, to určitě ne. Dějí se tam věci, které vás budou zajímat. Hlavně co se týče situací v jednotlivých krajích. Co už je ale trochu monotónní? Celý proces před "Hladovými hrami", který znáte z prvního dílu. Zase někam jedou vlakem, zase mají plno jídla a pohodlí (což už měli i doma, protože vítězové HG se nemají zle) a zase se trénují a ukazují před tvůrci. Takhle část pro mě byla spíš utrpení. Věděl jsem, co se bude dít, tak jsem nečetl s takovým zájmem, jaký si kniha určitě zaslouží. Jediná světlá chvilka byla po tom, když jsme zjistil, co Peeta a Katniss udělali na představení před tvůrci HG. To mě dostalo.

Pak se přesunete do arény, kde je nyní dvakrát více splátců (tento ročník jsou čtrvtohry - rozhodně obtížnější, kvůli většímu počtu lidí). Zjišťujete, jaký má aréna terén a co od ní můžeme očekávat. Co se týče závěrečné části knihy, nemohl jsem být spokojenější. Líbilo se mi, jak se navazují spojenectví, jak se lidé v aréně chovají. I jeden k druhému. Hodně se jich totiž znalo a byli i přáteli. Z toho už tak trochu můžete cítit, že tam nepůjde jen o bezmyšlenkovité zabíjení. Letošní splátci jsou spojení jednou důležitou věci - cítí se podvedeni Kapitolem.

Co mě celou knihu rozčilovalo, bylo přemýšlení hlavní hrdinky - Katniss. Já nevím, ale hlavně v závěru knihy jsem měl chuť vstoupit do příběhu a dát ji pořádných pár facek. Chápu, že má takový charakter a s tím nehnu. Vytáčelo mě to ale dobře. Proto jsem si musel zpravit chuť na jiných, kteří mi svým chováním imponovali. I když byly postavy předvídatelné, stejně jsem se těšil na jejich další rozhodnutí.

"Srdce mi buší tak překotně, že mi zpod promočeného mechového obvazu znovu začíná kapat krev."

Abych to shrnul. Kniha byla skvělá, dobře se četla, stránky mi prakticky mizely před očima. Měla sice i své slabé chvilky, ale já tenhle díl beru spíše jako předvoj dílu závěrečného, kterého se už teď nemohu dočkat. Chystá se totiž něco velkého, většího, než jsou "Hladové hry". Tentokrát to nebude mít v režii Kapitol, ale lidé.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

sobota 15. prosince 2012

Silmarillion


Název: Silmarillion
Autor: John Ronald Reuel Tolkien
Překladatel: Stanislava Pošutová - Menšíková
Počet stran: 343
Nakladatelství: Argo
Vydání: 2008 (vázaná)
Hodnocení: 5/5


čtvrtek 13. prosince 2012

Knižní chvilky #1

Tak jsem se rozhodl zapojit se do tohoto projektu, protože mě baví koukat, jak a kde ostatní čtou. A abych jen neočumoval, tak přikládám i pár fotek z dneška.

Moje království

úterý 11. prosince 2012

Dívka, která si hrála s ohněm


Název: Dívka, která si hrála s ohněm
Autor: Stieg Larsson
Překladatel: Anzita Haidarová
Počet stran: 603
Série: Milénium
Nakladatelství: Host
Vydání: 2010 (paperback)
Hodnocení: 5/5

První díl jsem vychválil do nebes, takže při koupi toho druhého mi bylo jasné, do čeho jdu. Autor je mi velmi sympatický a "severské detektivky" se stávají jedním z mých oblíbených žánrů. Ještě před tím, než jsem se pustil do dvojky, byla laťka zatraceně vysoko. Autor si u mne zavařil naprosto fenomenálním prvním dílem. Čekal jsem bombu. Že ale bude přímo atomová, to už ne.

I když se může zdát, že návaznost prvního dílu na tento je minimální (co se týče děje), stejně doporučuji jít pěkně popořádku. Nebudete pak mít takový zmatek v nepřeberném množství postav a ve Švédsku si budete připadat jako doma. Dobráků je v knize poskrovnu. Zato se záporáky se roztrhl pytel. Přes docela obyčejné násilníky a zloděje se dostáváme do vyšších kruhů, kde o morálce nemůže být řeč. A pořádně se nám to začne zamotávat. Larsson zase potvrdil, že i když do knihy nacpe nepřeberné množství postav, tak ke každé umí vytvořit nezapomenutelný charakter.

"Použila klíčky jako boxera, neváhala ani zlomeček vteřiny a bleskurychlým ještěrčím pohybem mu roztrhla tvář od kořene nosu až k uchu."

Stejně jako v prvním díle, i tady se vydáme společně s investigativním novinářem za řešením nějaké záhady. O co je teď ta záhada peprnější? Jedná se totiž o Lisbeth. O tu, co mu zachránila život, o tu, co ho nenávidí a on neví proč. V knihách si na romantiku moc nepotrpím, ale ti dva prostě musí být spolu! I když se v knize prakticky nepotkají, jsou pro sebe jako stvoření. První ji ale musí vysekat z pořádné šlamastyky. A o tom je právě 2. díl Milénia. Autor mi udělal velkou radost celou přehlídkou akčních scén. To mi možná v jedničce trochu chybělo, ale až tady jsem si toho všiml. Víc se střílí, více se utíká, více se bojuje. Má to šťávu a nudit se u toho nebudete.

Larsson byl hrozný puntičkář, to člověk z jeho psaného projevu pozná hned. Všechno popisuje do největších detailů. Jedna strana knihy dokonce vypadá spíše jako katalog z Ikea. Ale rozhodně mě to od čtení neodradilo, ba naopak, byla to příjemná změna. Jeho detailní popis mě bavil a často dokonale uzemnil. V nejneočekávanější chvíli se vytáhne s detailem, kterým vás pošle do kolen.

"Zakoupila dvě pohovky pískové barvy značky Karlanda, pět křesel s pružným rámem značky Poang, dva kulaté konferenční stolky z lakované břízy, stolek Svansbo a několik malých stolků Lack."

Děj je jedna velká smršť informací, ze které budete úplně na větvi. Ať už se bude jednat o vyšetřování policie, nebo o příběh samotné Lisbeth. Celou dobu mě fascinovala její minulost a tady má opravdu dost prostoru se ukázat. Zjistíte, jaké křivdy se může dostat lidem, kteří se znelíbí někomu nahoře. Samotný člověk pak nenadělá nic a pomsta je tak opravdu tím jediným řešením. Aspoň pro toho, komu bylo ublíženo. Nečekal jsem až tak otevřený konec a do poslední chvíle byly moje nervy napnuté k prasknutí.. Naštěstí už mám doma i závěrečný díl a jestli mě chce autor ještě něčím překvapit, bude se muset hodně snažit.

středa 5. prosince 2012

Erebos

Název: Erebos
Autor: Ursula Poznanski
Překladatel: Karolína Kousalová
Počet stran: 318
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2011 (paperback)
Hodnocení: 4,5/5

Erebos, aneb jak jsem zjistil, že číst si o nějaké hře může být mnohem zábavnější, než ji hrát. Ale vezmeme to pěkně od začátku. Můj první dojem při vybalování? Co mi to poslali za jetý kus?! Tahle myšlenka mě ale opustila hned záhy, po podrobnějším prozkoumání. Geniální obálka a mně osobně se hrozně líbí! Nápis je na knize jakoby "vyražený" a celkově to dělá hrozně dobrý dojem. Tahle kniha bude mít u mně v knihovně čestné místo.

A teď k samotnému ději. Námět byl pro mě více než sympatický. Sám jsem si takovou závislostí na hře prošel a i když to mám už za sebou, na to období vzpomínám celkem rád a tahle kniha mi v tom celou dobu pomáhala. Chvílemi mi připadalo, že i sama autorka musí mít za sebou nějakou hráčskou minulost, protože ty symptomy závislosti vystihla úplně přesně. Začíná to nevinně, člověk si myslí, že ho to neovládá, že je pořád svým pánem. Pak začne odkládat jednotlivé činnosti, aby mohl hrát víc a víc. Následují probdělé noci u počítače, kruhy pod očima, zásoba energetických nápojů ve skříni a znatelná změna chování. A takhle to jde dál a dál, dokud se z toho člověk nedostane - což je ten lepší scénář a pár takových postav tady potkáme. Něco je donutilo s tím přestat, odpoutat se od toho. Ten, kdo se z toho nedostane, bude otrokem. Otrokem hry, která mu přikazuje, co má dělat. A k jakým to může vést extrémům, jde krásně vidět v závěru knihy.

"Nickovi hořely oči, jakoby hodiny plaval v chlorované vodě"

A co že je to vůbec za hru? Připadlo mi to jako klasická MMORPG, ale s vynikající umělou inteligencí, což z ní dělalo absolutní špičku. Hlavně proto se na ní každý, kdo ji zkusil, stal závislým. Hra se rozšiřovala v jednom městě, víceméně jen na jedné škole (nebo na dvou). To z ní dělalo ještě osobnější záležitost. Postavy věděly, že se nejspíš znají i v reálu, ale hra jim nedovolila svou pravou identitu vyzradit. Sám jsem několikrát zkoušel přiřadit přezdívky ze hry k reálným postavám v knize. Ale moc úspěšný jsem nebyl, protože se ve hře málokdo choval stejně, jako v životě.

Náš hlavní hrdina - Nick, je obyčejný kluk, co má obyčejný život. A právě v tom to vězí. Nikdo nechce žít jen "obyčejný" život. Lepší je něco zažít, něco vzrušujícího a neobvyklého. A když vám tohle chybí, snadno se necháte zlákat virtuální realitou. Takhle to jde z člověka na člověka, hra se rozšiřuje jako takový virus. Každý den přibývají další nakažení. Ne všichni ovšem o něco takového stojí. Ti silnější nezačnou hrát vůbec. Ale něčemu takovému se těžce odolává, takže větší část nepřátel si hra nadělá tím, že jim neumožní hrát dál. Ať už se jí nezdáli dost dobří, nebo porušili pravidla. Na konci jsem byl hodně překvapený. Autorka napínala do poslední chvilky a nic nebylo jisté.

"Od začátku týdne se Nick pokoušel vyhledat bývalé hráče a něco z nich vymáčknout, ale zatím byl výsledek žalostný."

Kniha byla prostě skvělá. Oslovila mě hned na začátku a já celou dobu tajně doufal, že existuje i druhý, třetí a čtvrtý díl. O něčem takovém bych mohl číst pořád a nepřestalo by mě to bavit. Ale jednu věc bych autorce (nebo překladatelce?) přece jen vytkl. Slovo "stihomam". Jak ho použila jednou, dvakrát - dobře. Ale zdálo se mi, že ho čtu každou chvíli a neskutečně mě to iritovalo. Je to nesympatické slovo a nelíbí se mi! To je asi vše, co můžu vytknout. Slabota, co? Ale aspoň něco. Můžu být rád, že jsem u této knížky vůbec nějaký zápor vyšťoural, protože je jinak úplně bez výhrad. Kdo nečetl, ať to rychle napraví, protože to opravdu stojí za to!

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.






úterý 4. prosince 2012

Co čteš?

Jak já tuhle otázku nenávidím! Jsem divný? Nepochopte mě špatně, baví mě vést rozhovory o knihách, autorech a různých sériích. Když se mě zeptá člověk, který čte - žádný problém! Jenže v mém okolí nikdo takový vlastně ani není.
Nečte a když mu řeknu název, nebude vědět, o co se jedná. Takže to je od něj jen taková otázka, aby nebylo trapné ticho? Jak může být ticho trapné, já ho miluji. A když si čtu, to poslední o co stojím, je konverzace s někým jiným. Není to snad zřejmé, držím přece v ruce knížku a koukám do ní. Jaký větší signál mám ještě světu poslat? :))

neděle 2. prosince 2012

Aréna Smrti


Název: Aréna Smrti
Autor: Suzanne Collinsová
Překladatel: Zdík Dušek
Počet stran: 328
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2010 (paperback)
Hodnocení: 4,5/5

Hunger Games. Opravdu je to tak skvělé, jak všichni říkají? Já nevím, slyším o tom na každém rohu a už to mě trochu odrazuje. Bylo by ale nespravedlivé tomu  nedat šanci. Takže si nechávám poslat recenzní výtisk a jsem nadšený ze vzhledu obálky. Zatím jedna z nejhezčích knížek, co doma mám. Ale bude tahle kniha stejně úspěšná i po obsahové stránce?

Kde se nacházíme, proč se dějí věci, jaké se dějí, to si můžete přečíst v anotaci. Já chci hlavně psát o tom, jak na mě kniha zapůsobila. I když se nacházíme někde v budoucnosti, autorka skvěle vystihla to, co se děje i teď. Je tu nějakých 12 krajů, které jsou podřazené Kapitolu. A jak to tak bývá, ve většině krajů panuje chudoba, hlad a bezmoc. Oproti tomu Kapitol je plný mocných, arogantních lidí, kteří mají všeho dosti. Vůbec je nezajímá, jak se musí s životem prát lidé v chudobných krajích, jde jim jen o svoje blaho a o to, aby se měli čím bavit. Já v tom prostě vidím spojitost s dnešním světem. Někdy je to možná vyvedeno až ad absurdum, ale to vůbec ničemu nevadí.

A jako každá mocnost, i Kapitol si rád upevňuje otěže své moci. A jakým způsobem? Na to nám odpovídá název knihy - Hunger Games. Jedná se o hry, které mají všem připomenout, že právě Kapitol je ten, kdo ovládá jejich životy, kdo si s nimi může dělat prakticky cokoliv. Ta bezmoc, ta neschopnost se Kapitolu nějakým způsobem bránit, je zřejmá. Ve hrách jde o tom, že se z každého kraje vybere chlapec a dívka. Ti se pak strčí do takzvané "arény", kde bojují na život a na smrt. To znamená, že Kapitol klidně vezme rodičům jejich jediné dítě a pošle ho na smrt. A nikdo s tím nic neudělá, nikdo se proti nim nevzbouří. To už se totiž jednou stalo a kraj, který to udělal, rychle zmizel z mapy i z povrchu zemského. A právě proto, Kapitol lidem skrz "Hunger Games" připomíná, kdo je tu pánem a že vzpoura se krutě nevyplácí. Lidé se ovládají nejlépe strachem, tady je toho jasný důkaz.

"Jakoby z dálky slyším nešťastné mumlání davu, které se ozývá vždycky, když vyberou dvanáctileté děvče, protože to nikdo nepovažuje za spravedlivé."

Jako každá správná show (kterou HG určitě jsou) se všechno přenáší kamerami na televizní obrazovky diváků. Na tom by nebylo nic divného (kromě toho že se tam navzájem zabíjí děti). Co je opravdu zvrácené a nechutné, je POVINNOST každého, bez rozdílu věku a pohlaví sledovat tyhle hry. Nutí se dívat rodiče, jak někdo zapichuje jejich dítě a nechává ho bezmocně ležet v kaluži krve. Skvělé, ne? Ideální život v ideální zemi. Jsou samozřejmě i tací, kteří se na tyto hry připravují od mala (i když je to přísně zakázané) a těší se na ně. Magory najdete všude, i zde. Hlavní motivací pro každého je samozřejmě přežít. A hned v závěsu na to navazuje odměna pro vítěze a celý jeho kraj. Takže když už se do arény dostanete, uděláte pro výhru všechno. Organizátoři těchto her si toho jsou vědomi a není jim proti srsti různými způsoby nahánět soupeře k sobě, aby se diváci nenudili.

Naše hlavní hrdinka o žádné takové povyražení nestála. Je z jednoho z nejchudších krajů, ale dělá vše proto, aby uživila sebe i svou rodinu. Ve svých šestnácti letech ji okolnosti donutí se her zúčastnit. A právě proto, že je zvyklá na bídu a hlad, má oproti některým velkou výhodu. Výhodu, která se postupně ukazuje jako nejdůležitější. Takže se protlouká touto zvrácenou show a snaží se neumřít. Aspoň ze začátku. Časem se její snaha neumřít mění na naději a touhu zvítězit. Hlavně kvůli její rodině. Celou dobu si ale sama uvědomuje, jak s nimi Kapitol manipuluje, že slouží jen k zábavě a pobavení a vůbec se jí to nelíbí. Jenže co udělat, aby těm psychopatům nahoře, co vymysleli tuhle zábavu, dala najevo svůj nesouhlas? Jak na sebe upozornit, že není jen pouhá loutka?

"Tohle všechno vymysleli tvůrci her, aby zaručili to nejdramatičtější vyvrcholení her v dějinách."

Tahle knížka prostě stojí za to. Je mi jasné, že hodně lidí v tom vidělo hlavně to napětí, adrenalin a v neposlední řadě taky zábavu. Na tom není nic špatného. I já se bavil a přečetl ji během jednoho dne. Četla se vlastně úplně sama. Co mě ale upoutalo více, byl právě ten odkaz. Odkaz na dnešní svět, jak se dá s lidmi manipulovat, jak hrstka vyvolených dokáže pomocí strachu řídit životy obyčejných lidí. A ti ani nemají sílu s tím něco udělat. Zatím. Protože v naší hlavní hrdince vidím velký potenciál, jsem více než zvědavý na další díly.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

sobota 1. prosince 2012

Osamělý Drow



Název: Osamělý Drow
Autor: R. A. Salvatore
Překladatel: Kateřina Niklová
Počet stran: 255
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: 2011 (paperback)
Hodnocení: 4/5

Fakt, že prakticky jen pár dní po dočtení prvního dílu, jsem si běžel koupit druhý, už o něčem svědčí. Tyhle knihy mě prostě baví a nemám problém schroustat celou sérii během několika dnů. Taky že se příští týden chystám na díl třetí, protože autor má velice rád otevřené konce. Ale o tom až za chvíli, pojďme rozebrat knihu s velmi pěknou obálkou a mou oblíbenou vazbou!

V prvním díle toho o našem temném elfovi (roztomilá postava na obálce) moc nebylo. Takže je přece jasné, že autor mu dá v druhém díle více prostoru. Přesně taková očekávání ale musíte rychle smést pod stůl, takhle to nebude. Drizzt se tam sice objevuje, dokonce má i nějaký vliv na vývoj událostí, ale hlavní kormidlo naší fantastické lodi drží stále trpaslíci. Sympatičtí, neodbytní, tvrdohlaví a houževnatí trpaslíci. Přiznám se, že v těchto nevysokých a fousatých postavách nalézám stále větší oblibu. Asi je to autorem a tím, jak je vykresluje. A nejvíce asi dobrodružství trpasličího druida Pikla - toho si prostě zamilujete.


"Když skončil, zahihňal se, lehl si na zem a prostě se propadl do kamene a zmizel jim z očí."

V knize se válčí, bojuje a zabíjí. A to pořád, v jednom kuse. Orků už není pouze tisíc (viz #1), jejich počet se několikanásobně zvětšuje každým dnem. A i když tam jde prakticky pořád o to jedno, nepřestane vás to bavit. Autor zachází do detailů tam, kde je to zajímavé a na druhou stranu vás nenechá číst dlouhé a nudné pasáže, třeba o politice. O hodně větší prostor taky dostávají Orci. Ne jen, že se z nich stávají plnohodnotní nepřátele, ale ještě k tomu je vede Ork, který dostal požehnání samotného boha. Rozhodně nečekejte samé úspěchy na straně dobra. Zlo tu má celkem silné zastoupení a jsem hodně zvědavý, jak se to ve třetím díle bude vyvíjet dál.  

"Gerti se málem zalkla nevírou, protože to samozřejmě věděla už od začátku, ale nikdy si nemyslela, že by své meze doopravdy chápal Obloud."

Jako každé správné fantasy, i tohle se hemží všelijakými potvorami. Líbí se mi, že autor do příběhu zatahuje čím dál tím více ras. Budete se bavit ze smradlavými Troly, i vznešenými Elfy. Uvidíme, kdo nás ještě překvapí v posledním díle. Sám nevím, co od toho čekat - snad jen, že to bude zase pořádná jízda! Na Drizzta, jako oživení v jinak trpasličím příběhu, už jsem si zvykl, takže nečekám žádné zázraky ani dále. Je to taková "hlavně nehlavní" postava. Třeba se ale zaslouží o pořádný závěr, uvidíme. A to velmi brzy.


pátek 30. listopadu 2012

Jak to šlo v listopadu?

Tak jsem se rozhodl tu vypsat tituly, co jsem si zakoupil/dostal v měsíci listopad. Pochybuji, že mi dneska ještě někdo něco dá, takže to snad nebudu muset aktualizovat. :D


středa 28. listopadu 2012

Hobit - dobrodružství předcházející Pánovi Prstenů

Na takovou akci jsem šel vlastně úplně poprvé a nevěděl, co čekat. Neměl sem nejmenší tušení, kolik by tam tam mohlo přijít lidí a o čem že to vlastně bude. Vstup 45,- za 90 minut mi přišel velmi symbolický, takže nic nebránilo tomu v Ostravě vyhledat Novou Akropolis a poslechnout si něco zajímavého. Když jsem vešel dovnitř, chvíli jsem si připadal zvláštně. Bohužel znám svůj orientační smysl co se týče Ostravy, takže jsem vyšel dříve. Že tam ale budu nakonec hodinu čekat, to jsem netušil. Samozřejmě jsem si s sebou vzal knihu, takže to uteklo celkem svižně a během půl hodiny začali přicházet i ostatní. Celkem se nás tam sešlo asi 30, což mi přijde jako slušná účast. Jestli jsem se něčeho bál, tak to bylo to, že nám jen převypráví příběh, který každý dobře známe. Naštěstí se to nestalo a chlapík, který nám tam přišel něco popovídat, to vzal z úplně jiného konce. Filozofického.

pátek 23. listopadu 2012

Divergence


Název: Divergence
Autor: Veronica Rothová
Překladatel: Radka Kolebáčová
Počet stran: 339
Dílů v sérii: 2 (#1)
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: 2012 (vázaná)
Hodnocení: 4/5

"Přečti si Divergenci." Já si rád nechám poradit, zvlášť když vím, že ten člověk má na knihy dobrý vkus. Jdu k Dobrovskému, knihu nacházím v sekci sci-fi pro mládež/fantasy a omládnu o 7 let. Po chvíli už ji hrdě odnáším domů. Obálka je moc hezká, jen ta pevná vazba mi trochu vadí. Ale to už čistě můj problém. Taky jsem si všiml, že mají zadní stranu natisknutou "nějak moc na bok", abych byl přesný. To jsou ale všechno jen detaily, kterými se rýpalové rádi zabývají.

Podle názvu knihy nejspíš nic nepoznáte. Předem vyloučíte možnost, že se jedná o odbornou publikaci na téma matematické operátory a raději začnete číst. A to je první krok k tomu, si tuhle knihu oblíbit. Hned na začátku zjišťujete, že svět není v pořádku. Jsou zde určité frakce, do kterých se lidé v určitém věku roztřiďují a podle toho, kam se zařadí - očekává se od nich příslušné chování. Samozřejmě ne každý se může chovat jako naprogramovaný a tím nám tu vznikají jedinci, kteří se označují Divergentní. Nikam nepatřící a nechtění. A právě o tomhle kniha pojednává. O Divergentních jedincích, kteří se nechtějí nechat ovládat.

"Dnes podstoupím talentovou zkoušku, která ukáže, do které z pěti frakcí patřím."

Všechno vypadá skvěle. Ve vedení města jsou dosazení lidé z frakce, která je neúplatná. Před hrozbami město chrání frakce, která je neohrožená. A tak dále. Nic se nemůže pokazit, nic se nemůže zvrtnout. To by ale nebyli lidé, aby všechno zůstalo funkční a v pořádku. Historie už nás tolikrát přesvědčila o tom, že se vždycky najde někdo, kdo bude chtít víc. Kdo bude chtít všechno. Přesně tak je tomu i zde. A tak se jedna frakce, nebo spíše její vedení, zaslouží o trochu rozruchu při ničení všeho, co bylo vytvořeno.

Co mi velice imponovalo, byla ich forma. Já ji mám prostě rád. Samozřejmě, autor musí mít dost sil na to, aby stvořil vypravěče, který vás nebude nudit. Světe div se, mladičká autorka tohoto díla těch sil má na rozdávání. Od čtení sem se nechtěl odtrhnout, děj byl svižný, pořád se něco dělo. Líbilo se mi, že se celou knihu nehrálo na nějaké šťastné konce. Život zasazuje bolestivé rány a ani v knížce by to nemělo být jinak. Aspoň ne v takové. Bolest, utrpení, bezmoc... To všechno si náš hlavní hrdina vytrpí. A kdo že to vlastně je?

Hlavní hrdinkou je mladá, 16-ti letá holka. Celkově projde v knize značnou změnou povahy, i přes to, že na začátku už něco tušila a nebyla se sebou spokojená. Postav v knize moc není, jsem zvyklý na pořádné zástupy jmen, kde každé něco znamená. Ale rozhodně to není chyba. Je příjemné se zase jednou orientovat bez nějakého hledání v paměti, kdo že je zrovna tenhle týpek. Celou dobu mi v hlavě vrtala jedna věc. Podobnost s Harrym Potterem. Nemyslím hlavní postavu, ani obsah. Myslím tu myšlenku těch frakcí. A lidí, kteří se v nich vyskytují. Prostě jsem se nemohl ubránit pocitu, že se autorka inspirovala Nebelvírem, Zmijozelem apod. Až na to, že zde, ač jsou lidé ve stejné frakci, stejně si jdou po krku. Možná je to jen fantaskní výplod mého mozku, ale napsat to musím.

Muž má na sobě černý oblek a bílou vázanku - standardní uniformu Upřímných.

Knihu jsem přelouskal velmi rychle. Nebyla nějak obtížně napsaná, ale i přes to se mi líbila autorčina myšlenka. To se jí prostě povedlo a nikdo ji to nevezme. I přes malé podobnosti (které se pravděpodobně vyskytují jen v mém mozku) to bylo originální. A když už to všechno chválím, knihu si užívám, tak čekám pořádný závěr. A toho se mi tu nedostalo. Alespoň ne v kvalitě, jakou má celá kniha. Přišel mi odbytý a moc jednoduchý. Nevím, jestli to autorku už nebavilo, ale rozhodně ho mohla vylepšit. To je ale jen jedno pochybení v jinak zábavném čtení. Nelituji, že jsem si Divergenci přečetl a rozhodně se pustím i do druhého dílu, abych se přesvědčil, že konec této knihy byl schválně slabší, protože začátek druhého bude absolutní bomba. Uvidíme.

čtvrtek 22. listopadu 2012

Tisíc Orků


Název: Tisíc Orků
Autor: R. A. Salvatore
Překladatel: Kateřina Niklová
Počet stran: 253
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: 2011 (paperback)
Hodnocení: 4/5

Nemám rád, když mě někdo tahá za nos. A v tomto případě mě teda potahal pořádně. Naštěstí jsem člověk chápavý a dokážu odpustit. Zvláště, když mi potom autor naservíruje skvělou fantasy. A proč vůbec to všechno? V anotaci i na knížce je něco o dobrodružství temného elfa Drizzta'do Urdena. No, párkrát se tam takové jméno objevilo, ale upřímně - knížka by musela mít tak o 200 stránek navíc a to jen o Drizztovi, aby spisovatel dostál svému slibu. A víte co? Ono to vlastně nevadí. Pojďme si říct proč.

Hned na začátku zjistíte, že se z velké části všechno točí kolem trpaslíků. Ocitnete se na výpravě, která se společně s nekorunovaným králem (trpaslíkem) snaží dostat do svého města, aby mohla proběhnout korunovace. Po cestě je provází již zmíněný temný elf. A jak vidíte v názvu, asi se to neobejde bez nějakých potíží. Hned na začátku tam tisíc orků nebude, ale i menší skupinky, třeba s pomocí ledových obrů dokáží pořádně znepříjemnit našim přátelům cestu. Trpaslíci mají naštěstí silný kořínek a umírat se jim moc nechce. A právě někdy v té jedné třetině knihy vám dojde, že o trpaslících víte všechno, za to Drizzt se nějak neprojevuje. Tak čekáte dál, jeho chvíle určitě brzy přijde. Omyl.

Pro Agratana, jednoho z hlavních členů Rady třpytivých kamenů, šlo o jasnou volbu, ale pokud se někteří trpaslíci rozhodli dívat na celou věc takto, budiž.

Celé to trpasličí dobrodružství si vás získá. Získá si vás tak, že zapomenete na nějakého hlavního hrdinu. Budete součásti party malých, fousatých a impulsivních stvoření, které si neberou servítky se spisovnou mluvou, ani s nějakými lehkými oděrkami, kterých bude při boji s orky bezpočet. Politiky se bát nemusíte, autor přesně věděl, kolik čtenář takové fantasy vydrží. Taky se utvrdíte v tom, že trpaslíci jsou celkem vtipní týpci. Několikrát jsem se přistihl s úsměvem na rtech.

Dějových linek je zde více, ale jako obvykle se na konci knihy sejdou a vytvoří společně vcelku smysluplný příběh. Abych vám to přiblížil - jsou tu naši trpaslíci, jiní trpaslíci, pak ještě jiní trpaslíci a pak ještě jedni. No a když dáte tyhle ingredience dohromady, budete číst několik hodin při pokojové teplotě 22°, tak budete výsledkem receptu mile překvapeni. A nebojte se nabídnout přátelům!

Věděl, že mu vrrk mocným stiskem čelistí rozdrtil kost, a potrhaná kůže začínala nabírat nezdravou barvu vážné infekce, ale s tím si teď nemohl lámat hlavu.

Dohodli jsme se na tom, že pajzlové jsou přijatelní. Příběh je taky přijatelný. Závěr knihy byl více než přijatelný. Přesto mám nějakou tu výtku a to k překladu. Doslovné překlady jmen rozhodně nejsou to pravé ořechové. Železná ruka, hvězdyzář - co to jako je? Tohle se mi nelíbilo a někdy to kazilo dojem z jinak perfektního čtení. Rozhodně se to dalo vymyslet lépe. Nicméně jsem si tím nenechal pokazit celkový dojem z knížky. Abych to hezky shrnul - hlavního hrdiny netřeba, trpaslíci si vystačili sami a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Fantasy jak má být!

pondělí 19. listopadu 2012

Zmije


Název: Zmije
Autor: Andrzej Sapkowski
Překladatel: Stanislav Komárek
Počet stran: 210
Nakladatelství: Leonardo
Vydání: 2009 (paperback)
Hodnocení: 3/5

Abych byl upřímný - recenzovat tuhle knihu se mi ani za mák nechtělo. Není to tím, že by kniha byla špatná, nebo nudná. Vůbec ne. Jen je to starší kousek a tak trochu pochybuji o tom, že by to vůbec někoho zajímalo. Ale i přes to - chci od Sapkowskeho rozebrat taky jinou knihu, než jen Zaklínače. Zmije se k tomu jako samostatné a zcela odlišné dílo hodí. Nějakým velkým rozsahem se pyšnit nemůže, přečetl jsem ji asi za 3 hodiny čistého času. Obálka neurazí, ale na výstavku to taky není. Takový průměr.

Teď už se ale přeneseme do Afghánistánu, kde mají ruští vojáci plné ruce práce s "Mudžáhídy" (bojovníci za Islám). Vedou se tu rozepře, zuří válka a mrtví jsou v hojných počtech na obou stranách. Tyhle části knihy mě oslovily asi nejvíce. Autor se ukázal jako skvělý vypravěč i na bitevním poli, v zákopech a zaminovaných průsmycích. Jo, když člověk šlápne na minu, má zkažený minimálně celý zbytek dne. A tady to platí dvojnásob. Municí se nešetří a to je správně. Bojové scény jsou akční a mají pořádný náboj - skoro, jako byste tam bojovali taky.

O zbraně nebyla nouze, blokpost byl plný mrtvých a boje neschopných raněných vojáků.

To by bylo k té zábavné části. Jak název napovídá, nějakou roli tu sehraje i had. Pěkně nudný, odporný had. Nemám ho rád! Kazil mi zábavu, když se přestalo bojovat a do děje vtrhl on. Dlouhé a nudné pasáže, plné zbytečných slov. Asi tak bych nazval všechny části knihy, kde sehraje nějakou tu roli ten zpropadený plaz. Abych vám to trochu nastínil. Had je kouzelný a hypnotizuje chudáky, co mu vlezou do cesty. Hrdina ho měl na začátku zašlápnout, vzít AK-47 do ruky a jít kropit ty zpropadené "Mudžáhídy". Aspoň bych se bavil celou dobu. Na druhou stranu chápu, že autor chtěl knize dát nějaký "vyšší smysl" a zmije mu v tomto směru pomáhala. Takhle to nebyla jen kniha o válčení. Byla to "chvílemi nudná kniha o válčení".

Kapitola sama o sobě je styl, jakým je kniha napsaná. Bez slovníku, který je na konci knihy si neškrtnete. Tedy, pokud nejste "sovětsko - anglicko - islámsky založený bojovník s úchylkou na plazy". Odborná terminologie, ruská, anglická slovíčka a vojenský slang. Přes to všechno knize právě tohle dodává šťávu. Ať už na bitevním poli, nebo v obyčejném rozhovoru.

Táhněte! Pošli nachuj, žapojebi! Oba!

Celkem svižné čtení. I když je to o válce, nemusíte se bát, že by vás to nebavilo. Sapkowski je skvělý vypravěč a vtáhne vás do děje, ani si toho nevšimnete. I přes části knihy se zmijí, kde jsem se spíše nudil, přišel pak vždycky nějaký ten souboj a nudné pasáže byly zapomenuty. Se Zaklínačem se to srovnávat nedá, je to úplně jiná ves. Po přečtení Zmije se ale nedivím, že jeho ostatní dílka žijí "ve stínu" Geralta z Rivie.

neděle 18. listopadu 2012

Upírské Příběhy


Název: Upírské Příběhy (Vampires Stoies)
Autor: Artur Conan Doyle
Překladatel: Eva Kondrysová, Stanislav Pavlíček
Počet stran: 202
Nakladatelství: Brána
Vydání: 2012 (vázaná)
Hodnocení: 2,5/5

Všude okolo slyším něco o Upírských denících, Twillightu a podobně. Do toho se pouštět nehodlám, ale přiznám se - na nějakou "upířinu" jsem chuť dostal. Padla mi do ruky tato nepříliš rozsáhlá publikace, která má příjemnou obálku a navíc v ní figuruje i Sherlock Holmes, kterého jsem v mládí zbožňoval. Je zde 7 povídek, v nichž se řeší nějaký problém, který má co dělat s hypnózou, tajemnem a "upíry". Proč je to v uvozovkách, bude vysvětleno za chvíli. Mimochodem, není to celé o Sherlockovi. Vyskytuje se pouze ve 3 povídkách.

Ještě než jsem začal číst, trochu jsem zapřemýšlel. Jak chce Doyle spojit Sherlocka a nadpřirozeno? Všichni moc dobře víme, že ať už se jedná o knihy, nebo o filmy, nikdy tam nic nadpřirozeného nebylo. Na konci se přišlo s nějakým prostým vysvětlením. Co se týče povídek s Sherlockem, mé podezření bylo na místě. Jako vždycky, ať už to vypadalo jakkoliv nereálně, zde bylo Holmesem všechno vyvráceno. Tolik k nadpřirozenu.

Těla se vršila na sebe a ty, kdož přišli navštívit hrob svých zesnulých příbuzných, někdy přivítal hrůzyplný pohled na kosti trčící ze země, jako kdyby se mrtví chtěli znovu přidat k živým.

Zbývající 4 povídky se zabývaly spíše hypnózou a věcí okolo mysli. V těchto věcech nějak nevynikám a ani na ně nevěřím. Dodnes si pamatuji, když mi brácha četl z ruky budoucnost, pak mi na ni plivl a řekl, že budu mít bazén. Tím pro mě celá ta šaráda s budoucností skončila a já nemám sebemenší chuť se v tom šťourat. V knize je ale pěkně vysvětleno, jak například může dojít k takové hypnóze a co se jedinci odehrává v hlavě. Tohle Doyle popsat uměl a dokonce mě tím i zabavil. Jeho zájem o spiritismus a nevysvětlitelné jevy se právě v těchto povídkách projevuje asi nejvíce.

Zvláštní. Na jedné straně píše o Sherlockovi, který uvažuje silně pragmaticky a na druhé má velký zájem v nadpřirozenu. Když ale oba tyto zájmy spojil, šlo poznat, co je mu milejší. Jak říkám - všechno se to dá nějakým způsobem vysvětlit, aniž byste museli podepisovat duši ďáblu, nebo líbat žábu. Svižné a oddechové čtení, od kterého jsem ale čekal trochu více. Sherlockův potenciál zde není využitý naplno, což je velká škoda a trochu zklamání, když to byla jedna z věcí, na kterou jsem se opravdu těšil. To ale nebrání tomu, abyste si až do konce každé povídky lámali hlavu, jak to skončí, což je vcelku zábavné.




pátek 16. listopadu 2012

Muži, kteří nenávidí ženy


Název: Muži, kteří nenávidí ženy
Autor: Stieg Larsson
Překladatel: Azita Haidarová
Počet stran: 530
Série: Milénium
Nakladatelství: Host
Vydání: 2010 (paperback)
Hodnocení: 5/5

Dvě probdělé noci, dva litry kafe a 530 stran. Tohle bych řekl na potkání každému, kdo by se mě zeptal, jak se mi kniha líbila. Ale nebudu předbíhat, vezmu to pěkně popořádku. Po svém pořádku.

Tuhle knihu jsem si na doporučení koupil i přes to, že kromě Sherlocka Holmese detektivky nijak zvlášť nevyhledávám. Ale co, výjimky potvrzují pravidlo, ne? Tak jsem ji dal do košíku a společně s dalšími tituly si to kráčel k pokladně. Byl jsem rozhodnutý, že si tohle přečtu jako první. Koupil sem si paperback, je mi z nějakého zvláštního důvodu milejší, než tvrdé desky. Obálka je skvěle zpracovaná, k tomu nemám co dodat.

Vždycky jsem měl za to, že mě kniha a příběh z dnešní doby nemůže ničím zaujmout. Čtu hlavně fantasy, pohybuji se bez problému ve všech světech, kromě toho našeho. Když jsem s knihou začínal, držel jsem si odstup a nečekal mnoho. Jak se něco rozhodnu přečíst, nerad bývám zklamaný. K tomu ještě nějaký prolog na začátku, koho to zajímá? Jenže velmi rychle přišel zlom (asi po prvních 2 větách) a já jsem začal tušit, že tohle nebude jen tak. Autor na začátku popisuje velmi podrobně nějaký botanický problém. Všechny muškáty a kvítka jsou mi tam, kde končí páteř. Ale čtu dál a dál, dokonce se zvláštním zaujetím, jako by vysvětloval něco, co mě zajímá a o čem chci vědět úplně všechno. Tohle byl zlomový moment a já přišel na to, že tenhle autor rozhodně ví, co dělá. Vždyť se mu v knize několikrát povedlo vzbudit můj zájem o Bibli, o staré fotografie a rodokmeny. A to už je co říct. Stieg si mě jednoduše omotal kolem prstu a donutil mě se zajímat o každý, byť i nepatrný detail. Jeho umění se čtivě rozepsat o technických detailech je zarážející. Vždyť on dokázal psát o výkonu motocyklu, nebo o paměti počítače, jako by to byla nepostradatelná součást příběhu. Jinak řečeno - on z toho udělal nepostradatelnou část příběhu.

"Nebylo tedy nijak překvapivé, když zakotvila u nejlepší myslitelné alternativy: u novinky na trhu, Apple PowerBooku G4/1.0 GHz, v hliníkové kapotě s procesorem PowerPC 7451 s AltiVec Velocity Engine, pamětí 960 MB RAM a harddiskem 60 GB, Bluetooth a vestavěnou vypalovačkou CD a DVD."

V knize je nepřeberné množství postav. Pohybujeme se v rodokmenu jedné opravdu velké a zámožné rodiny, k tomu přibývají i postavy z osobního života hrdinů a nakonec to dá celkem zabrat, ve všem se vyznat. Autor nám v tomto ale pomůže. Každá postava má jedinečný a podle mě dokonale zpracovaný charakter. Vzhledem k tomu, že se v knize pořád někdo hrabe v minulosti a v rodokmenech, tak zjistíte o každé, byť i sebeméně důležité figuře skoro všechno. Kapitola sama o sobě je charakter hlavních postav. Ctižádostivý reportér, nesvéprávná hackerka, intrikující právníci a zazobaní papaláši. S někým budete soucítit, někoho si zamilujete a dalšího budete nenávidět. Někdy se všechny pocity smíchají dohromady a vy vlastně ani sami nevíte, co k dané postavě máte cítit. 

Je to až s podivem, ale musím se držet, abych vám tu nevypsal nic konkrétního. Táhnou se tu vlastně "jen" dvě dějové linie, které se pak ve správný okamžik sejdou. Obě stejně propracované, zábavné a čtivé. Nestalo se mi, že bych se nudil, že bych měl touhu přeskočit nějakou pasáž. Opravdu jsem hltal slovo za slovem, větu za větou a tvořil si svůj vlastní scénář toho, jak kniha skončí. Nakolik byl správný, to vám neprozradím, ale můžu vám říct, že možností k jeho sestavení je nepřeberné množství. V knize se opravdu vyskytují "Muži, kteří nenávidí ženy" a to docela dost brutálním způsobem. Vztáhnout ruku na ženu je ta největší odpornost, co může chlap udělat. Nejednou jsem měl nutkání vstoupit do děje sám a upravit nějakému grázlovi fasádu, že by ho ani vlastní matka nepoznala. To už jsem ale odbočil.

"Zničehonic ji vrazil facku celou plochou dlaně"

K bestsellerům jsem byl vždycky spíše skeptický. Mediálně profláklá knížka s natočeným filmem. No, nevím. Tahle kniha si to ale všechno zaslouží. Jedinečná kombinace novinařiny s vyšetřováním, současným problémem společnosti a sexuálním napětím je něco tak čtivého, že se mi o tom ani nechce přestat psát. A ještě více se mi to nechtělo přestat číst. Ale všechno jednou končí a bohužel se to týká i této knihy. Můžete si myslet, že na tohle nemohu mít objektivní názor, když je tohle jedna z mála detektivek, co jsem přečetl. Já se tu ale nesnažím nic srovnávat. Já jen píšu to, že kniha rozhodně stojí za přečtení.




středa 14. listopadu 2012

Diablo - Dědictví Krve


Název: Diablo - Dědictví Krve
Autor: Richard. A. Knaak
Překladatel: Jan Netolička
Počet stran: 345
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: 2005 (paperback)
Hodnocení: 3/5

Tuhle knihu jsem vzal z regálu okamžitě a bez přemýšlení. Dlouho jsem na ni nemohl nikde narazit a vidět ji z ničeho nic v knihkupectví bylo příjemné překvapení. I přes to, že je kniha už starší, stejně si ji dovolím zrecenzovat. Hlavně pro fanoušky této hry, ale samozřejmě i pro kohokoliv jiného. Je to na vás, jak se rozhodnete. A já vám zkusím trochu pomoci.
Sympatická obálka, co? I když je poměrně jednoduchá, na knížce vypadá opravdu dobře, jen slabším povahám nedoporučuji knihu doma odkládat na místo, kde v noci svítí pouliční lampa. To by nemuselo skončit bez následků. Příjemný paperback, který i díky svému formátu (A5) můžete číst všude a při každé příležitosti.

Věděl jsem, do čeho jdu. Nebo si to aspoň myslel. Od Knaaka už doma pár knih mám, jako spisovatel je mi velice sympatický a jeho knihy mě baví. Hlavně kvůli herní tématice a zajímavým příběhům. Když tyhle dva aspekty spojíte, tak před sebou máte - ne složitou, ale velmi čtivou knihu. A bylo tomu tak i nyní. Většinou.
Kniha měla na začátku pořádný náboj. Příběh gradoval na síle už od první věty a byl to pěkný fofr. Autor věděl, v čem tkví jeho silné stránky a naplno jich využíval. Tajemné kobky, nemrtví, starodávné artefakty a tři přátelé, kteří o ně mají velký zájem. Nebylo by to ale pořádné dobrodružství, kdyby se něco nepokazilo. Takže sem tam někdo umře, někdo získá nadlidské síly a prakticky nikdo nakonec nebude spokojený. A to včetně čtenáře.

"Oba ghoulové se roztříštili na bezpočet kousků, které se rozsypaly po kamenné podlaze."

I přes svůj hezký příběh a skvělý začátek má kniha velké nedostatky. Oceňuji, že nám autor chtěl vysvětlit všechno do detailu, ale ne vždy se mu to povedlo a vznikaly tím zdlouhavé a nudné pasáže plné jmen a prázdných řečí. Ze začátku jsem tomu nevěnoval pozornost, ale postupem času mi to začalo vadit. Naštěstí stačil vždycky přijít s něčím zajímavým a já neměl touhu knihu odložit. Od Knaaka jsem tohle ale nečekal a trochu mě to zklamalo. Samozřejmě to nebylo až tak hrozné a někomu se to může i líbit. Naopak budete spokojeni co do počtu vražd, useknutých končetin a znetvořených těl. Tímhle se tu nešetří a někdy "přímočarému" ději to dodává šťávu. I k překladu mám pár výtek. Častokrát jsem se přistihl při opravování větné skladby, protože některé věty byly umělé a prostě tam nesedly.

Co se týče postav, tak se jich v příběhu vyskytuje slušná řádka, ale dá se to zvládnout. Je to částečně podmíněno i tím, že se vyskytují ve "skupinkách". Jednoduše - jsou zde asi 3 dějové linky, v každé figurují jiné postavy a na konci se všichni sejdou. Jak nepředvídatelné, že? I přes to mám ale z postav dobrý pocit. Autor měl možnost si vybrat z celé řady zajímavých charakterů a využil toho. Válečníci, čarodějové, nekromantky, démoni a mnoho dalších. Každý má přitom v příběhu možnost se naplno ukázat a vyjádřit.

"Když Xazax prchal, cítil za sebou strašlivé kouzlo."

Když to vezmu kolem a kolem, určitě jsem od knihy čekal více. Knaakova pozdější tvorba mi přijde promyšlenější a více akční, což od jeho knih očekávám především. Na druhou stranu je pravdou, že jsem knihu přelouskal za 2 dny a to i přes důležité zkoušky ve škole - z čehož vyplývá, že úplné šlápnutí vedle to taky nebylo. Ať už ke snídani (pokud vám to žaludek dovolí), nebo do autobusu - knihou jsem se bavil a jsem rád, že mi v knihkupectví padla do rukou.


pondělí 12. listopadu 2012

Bájná pečeť

Název: Bájná Pečeť
Autor: Bernd Perplies
Překladatel: Vladana Hallová
Počet stran: 424
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2012 (paperback)
Hodnocení: 3,5/5

Když jsem si tuhle knihu kupoval - přiznám se, bylo to hlavně kvůli obálce. Ta je jedna z nejpovedenějších, co jsem zatím viděl a i když je to paperback, tak mapy, které jsou vytištěné na přední a zadní stránce vám to dokonale vynahradí. V tomto ohledu nemám knize co vytknout a děkuji nakladateli, že nechal vše v originálu.
Teď se pomalu přeneseme do konce 19. století v Anglii. Autor má u mne velké plus za dobře zvolenou dobu, kdy se příběh odehrává. Po všech těch středověcích a dávných dobách je tohle vítaná změna a hezká odbočka ze stereotypu. Viktoriánská Anglie, kočáry, zasmrádlé hospody v Londýně - to vše zaručuje velmi příjemnou atmosféru.

Mlha začínala houstnout. Nehlučně se plížila od Temže a stoupala z kanalizace vzhůru skrze víka kanálů a její dusivá chapadla obepínala vyrovnanou řadu pouličních lamp na okraji ulice.


Jak název napovídá, bude se zde jednat hlavně o magii. Na což jsem byl zvědavý. V dnešní době, kdy se kouzlí v každé druhé knize, je už trochu složitější přijít s něčím originálním. Tady se to autorovi z větší části povedlo. Ze začátku jsem ten jeho "pravdosvět" a magická vlákna zatracoval. Ale jak sami uvidíte, postupem času se nachytáte, že chcete vědět více. Ať už o pravdosvětě, nebo o tom, jak fungují již zmíněná magická vlákna. A ať jenom nechválím - chvílemi mi přišlo všechno to čarování jako jednoduchá záležitost, založená na telekinezi. Místo myšlenek tu však figurují vlákna a to je v podstatě celá věda.

Pojďme se trochu podívat, co se skrývá za dějovou linií této knihy. Určitě nebudete překvapení, že je zde uplatněn koncept "zlý pán -> špatné věci = ohrožení světa" a "obyčejný člověk -> instantní hrdina = spasitel".
No, jasně. Kniha končí otevřeně, nikdo nikoho nespasil, ale bla, bla, bla, všichni víme, jak to bude. Tohle není žádný spoiler, tohle je prosté konstatování. Ale abyste mě nepochopili špatně, já děj nezatracuji, ba úplně naopak. Líbil se mi a příběh jsem si užíval. Způsob, jakým autor provádí hlavního hrdinu knihou, mi rozhodně nebyl proti srsti. On, jeho přátelé a velmi mnoho vtipných hlášek v jinak závažném tématu. Několikrát jsem se přistihl, že se usmívám a konkrétní větu si čtu už potřetí.

"Kdyby existovala příručka doporučující britským gentlemanům, jak vstoupit do apokalypsy se vztyčenou hlavou, mohl by být Holmes v tomto postoji na obálce."


V knize se vystřídá hodně postav, ať už důležitých, či méně. Tak jako tak budete rádi za jejich podrobnou rekapitulaci na konci knihy. Co mi bylo sympatické, byla autorova hra se jménem Holmes. Ale víc neprozradím, protože celá tahle myšlenka ve mně (velký fanoušek Sherlocka) zanechala hodně pozitivní dojem. Hlavní hrdina je klasicky nevědomky vržen do celého koloběhu zvláštních událostí a zvratů, aniž by si toho sám stačil všimnout. A jak už to bývá, zvykne si velmi rychle a začne se vypořádávat se svým "údělem". Smrt, dobrodružství, láska, život - to všechno tam najdete, něco v malých dávkách a něco v pořádných kanystrech. Ani záporáci nezůstávají dlouho v ústraní a v celém příběhu se vyskytují celkem často (díky bohu).


Přes to všechno mi v knize chybělo trochu víc akce. Autorovi se povedlo předvést pár pěkných akčních scén, to nepopírám, ale já bych si dal ještě pomyslnou "třešničku na dortu" a to hlavně na závěr. Ale dobře, je to otevřený konec trilogie a já věřím, že nás autor třeba překvapí na začátku 2. dílu.
Na konec jsem si pro vás přichystal ještě takový výčet věcí, na které se připravit, než vezmete do rukou tuhle knihu. Dlouhá souvětí, značné množství postav, Viktoriánská Anglie a zatím ještě neokoukaná magie. A taky 3 dny. Proč zrovna tři? Děj celé knihy se odehraje v pouhých třech dnech, takže jsme s hrdinou prakticky od rána do večera. Nic z toho není vyloženě pozitivum, nebo naopak. Na to si musíte udělat názor sami. Protože jak jste u mne určitě zjistili, tak co se týče děje, já vám moc neprozradím! :))


neděle 11. listopadu 2012

Nedělní vykecávačka

Ahoj všichni.
Protože mám v neděli, než odjedu do Ostravy na byt, trochu čas, rozhodl jsem se ho využít takhle. Jednou za čas se prostě vykecám - vám, knižní bloggerské komunitě. Nemůžu s jistotou říct, jestli to budu provozovat pravidelně, či nikoliv, ale jsem si jistý, že aspoň tohle publikuji! :))
Nápad na tuhle vykecávačku přišel nečekaně a vlastně za něj děkuji Annie, jejímu článku o názoru na měsíc listopad a následným komentářům. Samozřejmě, všichni bereme do rukou knihy kdy můžeme, nekoukáme na počasí, nebo co je zrovna za den. O tohle mi nejde. Chci se zamyslet nad tím, které období je pro čtení nejpříjemnější.

pátek 9. listopadu 2012

Pán Prstenů

Název: Pán Prstenů (celá série)
Autor: John Ronald Reuel Tolkien
Překlad: Stanislava Pošustová
Rozsah série: 3 knihy
Hodnocení: 5/5


čtvrtek 8. listopadu 2012

Podzemí

Název: Podzemí
Autor: Roderick Gordon & Brian Williams
Překladatel: Zdík Dušek
Rozsah série: 4 knihy (přečteny 3)
Hodnocení: 3,5/5

Dneska jsem dočetl a odložil v pořadí třetí díl této série. Abych se přiznal - měl jsem možnost si přečíst první díl už před rokem, ale neudělal jsem to. Nějak mě to k tomu netáhlo, nebylo to správné "rozpoložení". Teď už vím, že to byla chyba, kterou jsem ale hodně rychle napravil. Za necelé dva měsíce jsem přelouskal tři díly (cca 1200 stránek).
Hned ze začátku na mě zapůsobil styl, jakým je série napsaná. I přesto, že je to celkem jednoduché čtení, tak si mě získala a byl jsem přímo "donucen" ji číst dál a dál. Informace vstřebáváte rychle a pořád se tam něco děje. Je to jak jízda rychlíkem.
Samotný příběh byl pro mě svým způsobem originální. Zamíchat životy lidí na "povrchu" s těmi v podzemí, byl velmi dobrý tah. Pořád se chcete dozvědět něco nového, podzemí vás bude fascinovat a nebudete se stačit divit, jak hluboko do zemského povrchu se hrdinové dostanou. Šlo poznat, že si autoři o útrobách naší země zjistili hodně informací, než se do toho pustili. Je zde řečeno mnoho věcí, které si vycucat z prstu prostě nemohli. Samozřejmě ne všechno je pravda, fantazii se tu meze nekladou a celým dobrodružstvím vás budou provázet hodně bizarní tvorové.
Naši dva mladí hrdinové Will a Chester, kteří se rádi rýpou v zemi a co se týče sociálního života, tak moc nevynikají, čirou náhodou objeví (i díky otci Willa) obrovský podzemní komplex, ve kterém žije jiná civilizace. Není zase tak odlišná, od té na povrchu. Jen lidé jsou trochu bledí (nemají moc šancí se opalovat) a taky jim vládnou "Styxové" - nadřazená rasa. Osobně mi přišli jako nacisté v podzemí. Jsou krutí, zlí a arogantní. Taky rádi mučí své nepřátele a zabíjejí, kdy se jim zachce. A velmi usilují o to, aby nikdo na povrchu nezjistil, co se v celém podzemí odehrává. Takže si asi dokážete představit, jak jsou štěstím bez sebe, když jim tam začnou čmuchat dva adolescenti.
Víc prozrazovat nebudu, jen jsem chtěl naznačit, co můžete očekávat. Pro mě samotného bylo čtení této série příjemnou záležitostí. Ale na rovinu - bylo toho dost a to za krátkou dobu. Takže si dám přestávku a čtvrtý díl si přečtu na začátku příštího roku. I proto píšu recenzi už teď, ačkoliv sérii nemám kompletně za sebou.
David.

úterý 6. listopadu 2012

Zaklínač

Název: Zaklínač
Autor: Anrdzej Sapkowski
Překladatelé: Stanislav Komárek a Jiří Plich
Rozsah série: 7 knih
Hodnocení: 5/5

Dnešní recenze bude zase o kompletní sérii, protože ji mám celou přečtenou a přece jen na sebe hezky navazuje. Je to jedna z mých oblíbených fantasy a dost možná proto, že byla úplně první, kterou jsem četl. Jsem opravdu rád, že si pan Sapkowski dal tu práci a napsal nám sérii celých sedmi knih.
První dva svazky jsou povídky, kde se pořádně seznámíte s povoláním "zaklínač" a zjistíte, co to vlastně je. Geralt je vycvičený speciálně k tomu, aby zabíjel nestvůry. A nechává si za to platit. Prožívá různé situace, ať už sám, nebo se svým nerozlučným a ukecaným kamarádem Marigoldem. Ten se, navzdory tomu jak prvně vystupuje, ukáže být velmi potřebným společníkem. Postav je zde mnoho - přes různé starosty vesnic, farmáře až po měšťany. A všichni po Geraltovi chtějí jediné. Za peníze se zbavit nějakého přízraku, nebo příšery, co ohrožuje okolí. Musím říct, že vymyšlené stvůry jsou opravdu originální a dokonale popsané. Takže si vždycky dokážete představit, s čím přesně Geralt bojuje. A konec 2. dílu volně navazuje na dalších 5 knih, které už mají jednotný příběh. Z povídek tedy pomalu přecházíme do románu.
Rozsah románu je celý zbytek série (díly 3-7). Musím říct, že mi to ze začátku bylo líto. Povídky se četly skvěle a já se bavil. Všechny pochybnosti byly ale rozmetány hned na začátku 3. dílu. Zapomněl jsem na nějaké povídky a plně se oddal příběhu. Autor umí skvěle popsat prostředí, postavy, i již řečené nestvůry. A to dělá hrozně moc, hlavně u fantasy knih. Ne nadarmo si tomu dovolím říkat mistrovský kousek.
To, že pan Sapkowski umí psát nám dokazuje v Zaklínači po celou dobu. Vždycky jsem obdivoval, jak dokázal propojit více různých příběhů, které se v knihách odehrávají. Na jedné straně Ciri, na druhé politické intriky čarodějek a aby toho nebylo málo, ještě dobrodružství, které zažívá Geralt. To jsem se ještě  ani nezmínil o milostném vztahu s čarodějkou. Je toho prostě dost. A všechno se to tolikrát promíchá a změní, že si musíte dávat dobrý pozor, abyste se neztratili. 
Nechci popisovat děj každé knihy. Je to zbytečné, protože jak to jednou dostanete do ruky, odkládat to budete až po dočtení 7. dílu. Příběh je zde hodně složitý, až jsem si říkal, jak to všechno chce autor ukončit. Na druhou stranu, ať už je to s příběhem jak chce, tak dává smysl a ba co víc, je velmi originální. Na první pohled by se vám mohlo zdát, že to bude celé jen o Geraltovi, ale jak už jsem se zmínil, propojuje se tam tolik příběhů, že o "hlavní postavě" nebudete vědět třeba i 50 stran.
Drsná příroda, obyčejný život, válka, láska i politika. Tohle všechno a mnohem víc, najdete v knihách o Zaklínači. Autorovi se více než dobře povedlo poskládat všechny věci tak, aby dávaly smysl a měly spád. I když vás třeba politika nezajímá, tak se nebojte, že by vás to mělo nudit.
Celou ságu tedy tedy rozhodně doporučuji všem fandům fantasy. Je to něco, co by ve vaší knihovně nemělo chybět!


pondělí 5. listopadu 2012

Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky

Název: Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky
Autor: John Ronald Reuel Tolkien
Překlad: František Vrba
Počet stran: 256
Hodnocení: 5/5

Držte si klobouky, tady se superlativy šetřit nebude. Nehodlám vám prozradit celý děj knihy, ani vám poodkrýt pozadí příběhu. Chystám se napsat, jaký jsem měl z knihy pocit a jak na mě zapůsobila. Vzhledem k tomu, že jsem velký fanda Pána Prstenů (dále jen PP) a celého Tolkienova díla, nečekejte nic jiného, než chválu, uznání a pokoru. Protože jestli si ji někdo zaslouží, je to právě pan Tolkien.

Hned na začátku jsem věděl, do čeho jdu. Pána Prstenů mám přečteného a zhlédnutého vícekrát. Hobit mi ale dlouho unikal. Ani nevím proč, když se teď poohlédnu zpátky, byla to velká chyba. Hodně lidí to pokládá za takovou "pohádku". Ano, jistě. Oproti PP se to tak jevit může. V tom případě jsem byl touto "pohádkou" uchvácen. Kniha vás na začátku chytne a nepustí vás, ani když ji dočtete. Bude vám líto, že je tak krátká. Ano, 256 stran je na tuto knihu hodně málo, osobně bych si přál tak třikrát rozsáhlejší dílo.
Když už čtu fantasy literaturu, tak od autora automaticky čekám, že nebude šetřit slovy na popisu okolního světa, že si dá záležet na každém detailu a když už si dal tu práci a celý ten svět vymyslel, že nám ho taky řádně naservíruje. Tady mi toho bylo dopřáno. Člověk si po podrobném popisu míst dokáže představit krajinu a dokonce se po ní v myšlenkách toulat. Navíc je součástí knihy i mapa, která vám v tom toulání pomůže.

Příběh samotný je do detailu promyšlený a hlavní postava - Bilbo, který se vyskytuje i v PP je o hodně mladší. Dobrodružství, která na své cestě s trpaslíky zažívá, jsou úchvatná. Co se mi hodně líbí je, že v Tolkienových knihách všechno souvisí se vším. Takže když jsem četl Hobita, častokrát jsem si vzpomněl, že něco podobné bylo i v PP a postupně se mi to skládalo dohromady.
Kniha vás nudit nebude. Budete celou dobu s hlavními hrdiny a prožívat všechno, co oni. Nebudete si připadat jako čtenář, ale jako (záleže na vašem přesvědčení) hobit, trpaslík, nebo čaroděj. A pokud si myslíte, že jsem knihu přechválil - omyl. Přečtěte si ji sami a zjistíte, jak se věci mají.
Brzy přijde do kin zfilmovaná verze Hobita. Jako každý jiný nadšenec, odpočítávám každou minutu do premiéry. Jsem hodně zvědavý, jestli bude film aspoň z části tak dobrý, jako kniha. Dvojice Jackson - Shore  nám už nejednou dokázali, že umí. Tak uvidíme, jak to dopadne tentokrát.


David.