Jak to šlo v listopadu?

Tak jsem se rozhodl tu vypsat tituly, co jsem si zakoupil/dostal v měsíci listopad. Pochybuji, že mi dneska ještě někdo něco dá, takže to snad nebudu muset aktualizovat. :D

Hobit - dobrodružství předcházející Pánovi Prstenů

Na takovou akci jsem šel vlastně úplně poprvé a nevěděl, co čekat. Neměl sem nejmenší tušení, kolik by tam tam mohlo přijít lidí a o čem že to vlastně bude. Vstup 45,- za 90 minut mi přišel velmi symbolický, takže nic nebránilo tomu v Ostravě vyhledat Novou Akropolis a poslechnout si něco zajímavého. Když jsem vešel dovnitř, chvíli jsem si připadal zvláštně. Bohužel znám svůj orientační smysl co se týče Ostravy, takže jsem vyšel dříve. Že tam ale budu nakonec hodinu čekat, to jsem netušil. Samozřejmě jsem si s sebou vzal knihu, takže to uteklo celkem svižně a během půl hodiny začali přicházet i ostatní. Celkem se nás tam sešlo asi 30, což mi přijde jako slušná účast. Jestli jsem se něčeho bál, tak to bylo to, že nám jen převypráví příběh, který každý dobře známe. Naštěstí se to nestalo a chlapík, který nám tam přišel něco popovídat, to vzal z úplně jiného konce. Filozofického.

Divergence

Název: Divergence
Autor: Veronica Rothová
Překladatel: Radka Kolebáčová
Počet stran: 339
Dílů v sérii: 2 (#1)
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: 2012 (vázaná)
Hodnocení: 4/5

"Přečti si Divergenci." Já si rád nechám poradit, zvlášť když vím, že ten člověk má na knihy dobrý vkus. Jdu k Dobrovskému, knihu nacházím v sekci sci-fi pro mládež/fantasy a omládnu o 7 let. Po chvíli už ji hrdě odnáším domů. Obálka je moc hezká, jen ta pevná vazba mi trochu vadí. Ale to už čistě můj problém. Taky jsem si všiml, že mají zadní stranu natisknutou "nějak moc na bok", abych byl přesný. To jsou ale všechno jen detaily, kterými se rýpalové rádi zabývají.

Podle názvu knihy nejspíš nic nepoznáte. Předem vyloučíte možnost, že se jedná o odbornou publikaci na téma matematické operátory a raději začnete číst. A to je první krok k tomu, si tuhle knihu oblíbit. Hned na začátku zjišťujete, že svět není v pořádku. Jsou zde určité frakce, do kterých se lidé v určitém věku roztřiďují a podle toho, kam se zařadí - očekává se od nich příslušné chování. Samozřejmě ne každý se může chovat jako naprogramovaný a tím nám tu vznikají jedinci, kteří se označují Divergentní. Nikam nepatřící a nechtění. A právě o tomhle kniha pojednává. O Divergentních jedincích, kteří se nechtějí nechat ovládat.

"Dnes podstoupím talentovou zkoušku, která ukáže, do které z pěti frakcí patřím."

Všechno vypadá skvěle. Ve vedení města jsou dosazení lidé z frakce, která je neúplatná. Před hrozbami město chrání frakce, která je neohrožená. A tak dále. Nic se nemůže pokazit, nic se nemůže zvrtnout. To by ale nebyli lidé, aby všechno zůstalo funkční a v pořádku. Historie už nás tolikrát přesvědčila o tom, že se vždycky najde někdo, kdo bude chtít víc. Kdo bude chtít všechno. Přesně tak je tomu i zde. A tak se jedna frakce, nebo spíše její vedení, zaslouží o trochu rozruchu při ničení všeho, co bylo vytvořeno.

Co mi velice imponovalo, byla ich forma. Já ji mám prostě rád. Samozřejmě, autor musí mít dost sil na to, aby stvořil vypravěče, který vás nebude nudit. Světe div se, mladičká autorka tohoto díla těch sil má na rozdávání. Od čtení sem se nechtěl odtrhnout, děj byl svižný, pořád se něco dělo. Líbilo se mi, že se celou knihu nehrálo na nějaké šťastné konce. Život zasazuje bolestivé rány a ani v knížce by to nemělo být jinak. Aspoň ne v takové. Bolest, utrpení, bezmoc... To všechno si náš hlavní hrdina vytrpí. A kdo že to vlastně je?

Hlavní hrdinkou je mladá, 16-ti letá holka. Celkově projde v knize značnou změnou povahy, i přes to, že na začátku už něco tušila a nebyla se sebou spokojená. Postav v knize moc není, jsem zvyklý na pořádné zástupy jmen, kde každé něco znamená. Ale rozhodně to není chyba. Je příjemné se zase jednou orientovat bez nějakého hledání v paměti, kdo že je zrovna tenhle týpek. Celou dobu mi v hlavě vrtala jedna věc. Podobnost s Harrym Potterem. Nemyslím hlavní postavu, ani obsah. Myslím tu myšlenku těch frakcí. A lidí, kteří se v nich vyskytují. Prostě jsem se nemohl ubránit pocitu, že se autorka inspirovala Nebelvírem, Zmijozelem apod. Až na to, že zde, ač jsou lidé ve stejné frakci, stejně si jdou po krku. Možná je to jen fantaskní výplod mého mozku, ale napsat to musím.

Muž má na sobě černý oblek a bílou vázanku - standardní uniformu Upřímných.

Knihu jsem přelouskal velmi rychle. Nebyla nějak obtížně napsaná, ale i přes to se mi líbila autorčina myšlenka. To se jí prostě povedlo a nikdo ji to nevezme. I přes malé podobnosti (které se pravděpodobně vyskytují jen v mém mozku) to bylo originální. A když už to všechno chválím, knihu si užívám, tak čekám pořádný závěr. A toho se mi tu nedostalo. Alespoň ne v kvalitě, jakou má celá kniha. Přišel mi odbytý a moc jednoduchý. Nevím, jestli to autorku už nebavilo, ale rozhodně ho mohla vylepšit. To je ale jen jedno pochybení v jinak zábavném čtení. Nelituji, že jsem si Divergenci přečetl a rozhodně se pustím i do druhého dílu, abych se přesvědčil, že konec této knihy byl schválně slabší, protože začátek druhého bude absolutní bomba. Uvidíme.

Tisíc Orků

Název: Tisíc Orků
Autor: R. A. Salvatore
Překladatel: Kateřina Niklová
Počet stran: 253
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: 2011 (paperback)
Hodnocení: 4/5

Nemám rád, když mě někdo tahá za nos. A v tomto případě mě teda potahal pořádně. Naštěstí jsem člověk chápavý a dokážu odpustit. Zvláště, když mi potom autor naservíruje skvělou fantasy. A proč vůbec to všechno? V anotaci i na knížce je něco o dobrodružství temného elfa Drizzta'do Urdena. No, párkrát se tam takové jméno objevilo, ale upřímně - knížka by musela mít tak o 200 stránek navíc a to jen o Drizztovi, aby spisovatel dostál svému slibu. A víte co? Ono to vlastně nevadí. Pojďme si říct proč.

Hned na začátku zjistíte, že se z velké části všechno točí kolem trpaslíků. Ocitnete se na výpravě, která se společně s nekorunovaným králem (trpaslíkem) snaží dostat do svého města, aby mohla proběhnout korunovace. Po cestě je provází již zmíněný temný elf. A jak vidíte v názvu, asi se to neobejde bez nějakých potíží. Hned na začátku tam tisíc orků nebude, ale i menší skupinky, třeba s pomocí ledových obrů dokáží pořádně znepříjemnit našim přátelům cestu. Trpaslíci mají naštěstí silný kořínek a umírat se jim moc nechce. A právě někdy v té jedné třetině knihy vám dojde, že o trpaslících víte všechno, za to Drizzt se nějak neprojevuje. Tak čekáte dál, jeho chvíle určitě brzy přijde. Omyl.

Pro Agratana, jednoho z hlavních členů Rady třpytivých kamenů, šlo o jasnou volbu, ale pokud se někteří trpaslíci rozhodli dívat na celou věc takto, budiž.

Celé to trpasličí dobrodružství si vás získá. Získá si vás tak, že zapomenete na nějakého hlavního hrdinu. Budete součásti party malých, fousatých a impulsivních stvoření, které si neberou servítky se spisovnou mluvou, ani s nějakými lehkými oděrkami, kterých bude při boji s orky bezpočet. Politiky se bát nemusíte, autor přesně věděl, kolik čtenář takové fantasy vydrží. Taky se utvrdíte v tom, že trpaslíci jsou celkem vtipní týpci. Několikrát jsem se přistihl s úsměvem na rtech.

Dějových linek je zde více, ale jako obvykle se na konci knihy sejdou a vytvoří společně vcelku smysluplný příběh. Abych vám to přiblížil - jsou tu naši trpaslíci, jiní trpaslíci, pak ještě jiní trpaslíci a pak ještě jedni. No a když dáte tyhle ingredience dohromady, budete číst několik hodin při pokojové teplotě 22°, tak budete výsledkem receptu mile překvapeni. A nebojte se nabídnout přátelům!

Věděl, že mu vrrk mocným stiskem čelistí rozdrtil kost, a potrhaná kůže začínala nabírat nezdravou barvu vážné infekce, ale s tím si teď nemohl lámat hlavu.

Dohodli jsme se na tom, že pajzlové jsou přijatelní. Příběh je taky přijatelný. Závěr knihy byl více než přijatelný. Přesto mám nějakou tu výtku a to k překladu. Doslovné překlady jmen rozhodně nejsou to pravé ořechové. Železná ruka, hvězdyzář - co to jako je? Tohle se mi nelíbilo a někdy to kazilo dojem z jinak perfektního čtení. Rozhodně se to dalo vymyslet lépe. Nicméně jsem si tím nenechal pokazit celkový dojem z knížky. Abych to hezky shrnul - hlavního hrdiny netřeba, trpaslíci si vystačili sami a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Fantasy jak má být!

Zmije

Název: Zmije
Autor: Andrzej Sapkowski
Překladatel: Stanislav Komárek
Počet stran: 210
Nakladatelství: Leonardo
Vydání: 2009 (paperback)
Hodnocení: 3/5

Abych byl upřímný - recenzovat tuhle knihu se mi ani za mák nechtělo. Není to tím, že by kniha byla špatná, nebo nudná. Vůbec ne. Jen je to starší kousek a tak trochu pochybuji o tom, že by to vůbec někoho zajímalo. Ale i přes to - chci od Sapkowskeho rozebrat taky jinou knihu, než jen Zaklínače. Zmije se k tomu jako samostatné a zcela odlišné dílo hodí. Nějakým velkým rozsahem se pyšnit nemůže, přečetl jsem ji asi za 3 hodiny čistého času. Obálka neurazí, ale na výstavku to taky není. Takový průměr.

Teď už se ale přeneseme do Afghánistánu, kde mají ruští vojáci plné ruce práce s "Mudžáhídy" (bojovníci za Islám). Vedou se tu rozepře, zuří válka a mrtví jsou v hojných počtech na obou stranách. Tyhle části knihy mě oslovily asi nejvíce. Autor se ukázal jako skvělý vypravěč i na bitevním poli, v zákopech a zaminovaných průsmycích. Jo, když člověk šlápne na minu, má zkažený minimálně celý zbytek dne. A tady to platí dvojnásob. Municí se nešetří a to je správně. Bojové scény jsou akční a mají pořádný náboj - skoro, jako byste tam bojovali taky.

O zbraně nebyla nouze, blokpost byl plný mrtvých a boje neschopných raněných vojáků.

To by bylo k té zábavné části. Jak název napovídá, nějakou roli tu sehraje i had. Pěkně nudný, odporný had. Nemám ho rád! Kazil mi zábavu, když se přestalo bojovat a do děje vtrhl on. Dlouhé a nudné pasáže, plné zbytečných slov. Asi tak bych nazval všechny části knihy, kde sehraje nějakou tu roli ten zpropadený plaz. Abych vám to trochu nastínil. Had je kouzelný a hypnotizuje chudáky, co mu vlezou do cesty. Hrdina ho měl na začátku zašlápnout, vzít AK-47 do ruky a jít kropit ty zpropadené "Mudžáhídy". Aspoň bych se bavil celou dobu. Na druhou stranu chápu, že autor chtěl knize dát nějaký "vyšší smysl" a zmije mu v tomto směru pomáhala. Takhle to nebyla jen kniha o válčení. Byla to "chvílemi nudná kniha o válčení".

Kapitola sama o sobě je styl, jakým je kniha napsaná. Bez slovníku, který je na konci knihy si neškrtnete. Tedy, pokud nejste "sovětsko - anglicko - islámsky založený bojovník s úchylkou na plazy". Odborná terminologie, ruská, anglická slovíčka a vojenský slang. Přes to všechno knize právě tohle dodává šťávu. Ať už na bitevním poli, nebo v obyčejném rozhovoru.

Táhněte! Pošli nachuj, žapojebi! Oba!

Celkem svižné čtení. I když je to o válce, nemusíte se bát, že by vás to nebavilo. Sapkowski je skvělý vypravěč a vtáhne vás do děje, ani si toho nevšimnete. I přes části knihy se zmijí, kde jsem se spíše nudil, přišel pak vždycky nějaký ten souboj a nudné pasáže byly zapomenuty. Se Zaklínačem se to srovnávat nedá, je to úplně jiná ves. Po přečtení Zmije se ale nedivím, že jeho ostatní dílka žijí "ve stínu" Geralta z Rivie.