Prokletí titánů

Název: Percy Jackson: Prokletí titánů
Autor: Rick Riordan
Překladatel: PhDr. Dana Chodilová
Počet stran: 336
Série: Percy Jackson
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2010 (hardback)
Hodnocení: 4/5

To je jízda. Někdy mě mrzí, že se Rickovi knihy dají přečíst i za pár hodin. Na druhou stranu, aspoň to má spád a šťávu. O absenci "hluchých" míst v knížce mluvit nemůžu, přece jen v ní najdu vždycky něco, co mě zase až tak nezajímá a klidně mohlo být vypuštěno. S každým dílem je toho ale méně a méně a pokud to tak půjde dál, kdo ví, jestli své hodnocení u dalšího dílu neposunu ještě výše.

Třetí díl už nás dostává hlouběji do pravého problému, který je třeba řešit. Titánům se ani trochu nelíbí, že si bohové nechali svět pro sebe a s nimi udělali krátký proces. Jednoho nasekali, druhého nechali držet oblohu. No znáte no - klasické tresty pro zlobidla. Naštěstí pro ně jsou tu polokrevní, nebo i smrtelníci, kteří neváhají a chtějí jim pomoct. Nebo jsou spíše využívání, abych byl přesný. Takový člověk toho moc nevydrží, ale dá se krásně uplatit, nebo přesvědčit. A toho jsou si titáni vědomi. Když tohle doplní ještě o neohrožené polokrevné - problém je na světě.

"Ustup polokrevná! Ustup z dostřelu!"

Naše staré známé Orákulum (předpovídající mumie) zase vyžbleptne nějaké to proroctví. Nikdo mu pořádně nerozumí, nebo si to nechávají pro sebe. To je jim podobné. Kolikrát se v knize pozastavím nad tím, jak před sebou i spřátelené postavy pořád něco tají. Prý by z toho, kdyby se to dotyčný dozvěděl, nevzešlo nic dobrého. Vždyť ale celé tři díly zatím z ničeho nevzešlo nic dobrého. Tak jaképak copak? No, prostě mě tím trochu štvou, to je celý. A ani teď to není jiné. Ale tak proč ne. Pojďme spolu na výpravu, nic si nebudeme říkat a budeme na sebe protivní.

Když už se tedy zjistí, o co asi přibližně jde, přijde na řadu už tak trochu klišé - výprava. Tentokrát bude sice trochu zvláštní, ale to na věci nic nemění. Pak už se dostáváme mimo tábor polokrevných, kde se teda dějí věci. Někdy se až divím, jak ti smrtelníci mohou být tak hloupí a vůbec nic nevidět. No jo, mlha. Tím ale narážím na jednu věc, a to bitvy. Tady mě autor potěšil. Bojuje se skoro pořád a rozhodně tu nejsou jednostranné výhry. Moje slabost. Když už je někdo hlavní hrdina, automaticky to neznamená, že se mu musí všechno povést a vše dopadne skvěle. Rick to ví. Těší mě to.

"Tělo tohoto plaza bylo silné jako raketový motor a lesklo se měděnými šupinami"

Zatím je to díl od dílu lepší. Jsem nadšený a vůbec nelituji toho, že tuhle sérii čtu. I když je to o pubertálních výrostcích, kteří si sice mohou dovolit více, než jsme mohli my, ale pořád se chovají jako nedopečené kuřata. Musím ale uznat, že nějaké zkušenosti nabyli a nebojí se toho využít. Prokletí titánů si ode mne vysloužilo krásné 4 hvězdy. Možná bych mohl napsat i 4+, ale nechám si to do příště. Protože pokud to takhle půjde dál, nevyhnu se tomu.