pondělí 4. března 2013

Čtenáři v mém okolí

Ahoj všichni.
Dneska mám zase chuť se trochu rozepsat a to na téma "čtenáři v mém okolí". Co tím myslím? Jednoduše, tady v té naší komunitě, kde čteme všichni, jsou knihy úplně normální záležitost. Někdy při rozhovorech s vámi a ostatními čtenáři (z 99% na internetu) zapomínám, že u mnoha lidí to žádná samozřejmost není. A ruku na srdce, je to pak celkem zvláštní.

Já si pamatuji, že jsem ještě někde na střední psal slohovou práci na téma četba. Trochu jinou, než byste si mohli myslet. Obhajoval jsem tam lidi, co nečtou, že to prostě každého bavit nemusí a co je komu do toho. Za tím si pořád stojím, to není to, co by mi vadilo. Jak někoho nebaví třeba pletení, tak druhého nebaví čtení. Co mě ale dokáže (vnitřně - na venek jsem pořád jako andílek) pořádně vytočit, je ten rozhovor s člověkem, který nečte, nikdy číst nejspíš ani nebude a stejně na tohle téma chce konverzovat. Jen proto, aby řeč nestála. Asi.



Tak trochu se proberu otázkami, co většinou padnou.
Ty čteš??? S vykulenýma očima a překvapeným výrazem ve tváři. Hádám, že se tak nějak může tvářit třeba matka patnáctileté dcery, která jí řekne, že je těhotná.
Proč čteš??? Protože čtení je kouzelné, za každou stránku, co přečtu, se mi v kapse objeví 10,- Potom mi nikdy nevypadají vlasy a budu navždy mladý. Ne proto, že mě to prostě baví.
Co čteš??? Knihu. Když řeknu jakéhokoliv autora, stejně se mi jako odpověď dostaví kývnutí hlavou a zajímavý výraz ve tváři. A to i kdybych řekl, že čtu Bídníky od Žebráka, nebo Farmu zvířat od Prasnického.

A mně se tohle stává opravdu často. Už k tomu mám celkem averzi. Protože si čtu prakticky všude, kde je to možné, tak se pak ptá každý známý okolo. A já tak nějak zjišťuji, že jsem já vlastně ten zvláštní, protože čtu. Nechápejte mě špatně, i přes to na otázky vždycky odpovím slušně a vychovaně. Ale pak mám potřebu o tom aspoň něco napsat. Opravdu, čtenáře v mém okolí můžu spočítat na prstech jedné ruky. Někdy mám chuť si popovídat s někým, pro koho nejsou pojmy jako Středozemě, dystopie, nebo fantasy jen prázdná slova. Aspoň mám vás, blogery. Tady se mi nestane, že bych narazil a to je fajn.

Jak to máte ve vašem okolí vy? Je mi jasné, že ve větších městech to asi nebude až takový problém, ale i přesto. Ještě by mě zajímalo, jestli výše zmíněné otázky taky znáte a jak se k tomu stavíte. Donutilo mě se zamyslet i to, že poslední dobou končí, nebo omezují svoji působnost některá nakladatelství, což je obrovská škoda. Knihy si kupuji kdy můžu, nejen kvůli čtení, ale i proto, že mě to neskutečně baví - vybírat si, přemýšlet a pak se rozhodovat, co si koupím. :))
Mějte hezký večer,
David

8 komentářů:

  1. "Někdy mám chuť si popovídat s někým, pro koho nejsou pojmy jako Středozemě, dystopie, nebo fantasy jen prázdná slova. Aspoň mám vás, blogery. Tady se mi nestane, že bych narazil a to je fajn." - Amen! Tyhle větičky se mi líbí! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Hej, ale jo :D Teď probíráme nějakou kapitolu v anglině na téma knihy... Ráj, dneska sme četli článek o Paolinim.. učitelka ale odmítá dělat jakýkoliv otázky na tohle téma, protože usoudila, že jsme nečetanáři a osobně mi přijde kontraproduktivní tam s něčím začínat, když se nikdo nepřidá..
    Jinak to mám podobně, jakmile někam sednu, všichni vždycky koukaj, co čtu :D (Já to teda v buse dělám taky, ale co...)

    OdpovědětVymazat
  3. Neboj se, nejsi v tom sám. Hloupé otázky dostáváme my všichni (my čtenáři). Když mi některou z nich položí člověk, o kterém vím, že nečte, většinou odpovím stejně jako ty. "Jednu takovou knihu." :D A když se mě zeptá člověk, co čte... (no tak to se nestává).
    V mém okolí čte jediný člověk - máma. Dovedla jsem ji k tomu já. Protože jezdí několikrát týdně pracovně do Prahy, zjistila, jak je fajn si čas ukrátit tím, že jej stráví někde úplně jinde - v jiném příběhu. Chtěla jsem k tomu dohnat i táťku, ale moc se mi to nedaří. Má hodně práce a večer po dvou stranách usne, přičemž druhý den už si je nepamatuje. Nevím, jestli je to tím, že ho to nebaví, anebo nenašel prostě tu pravou knihu, ale už to s ním pomalu vzdávám. A u svého bráchy to ani nezkouším. :D
    Ale zjistila jsem, že k tomu nikoho dalšího nepotřebuji. Knihy samotné jsou skvělými přáteli. Je jim jedno, kdo je čte, povypráví příběh každému... Ale samozřejmě je vážně super, že existují blogy, kde se můžou všichni čtenáři přátelit bez ohledu na vzdálenost a všechno ostatní. A když někdy v šalině narazím na člověka s knihou v ruce ( i když to je jen velmi zřídka), usměju se. A pak tu jsou ještě knihkupectví, tam se na nás čtenáře taky nikdo divně nekouká a můžeme tam být, jak dlouho chceme... :)

    OdpovědětVymazat
  4. To já jsem ráda, že kolem mě čte spoustu lidí, nejspíš je to proto, že studuji knihovnictví a tak je to tam celkem pravděpodobné, ale i když přijdu někam jinam, tak se třeba ptají co čtu a tak, ale opravdu je to zajímá, asi jako kdyby mi někdo řekl já nevím, třeba že dělá horolezce, tak mě to taky zaujme, takže já si většinou nemůžu stěžovat, spíš naopak, každý se toho hned chytne a hned si myslí, že jsem četla snad každou knihu :D

    OdpovědětVymazat
  5. To ja tiež tak už, keď sa niekto spýta čo čítam, tak odpovedám, že knihu a keď sa navyše ešte aj spýtajú akú, tak odpoviem, že s písmenkami a to ich už väčšinou odradí od ďalšieho spytovania...

    V mojom okolí...mamka so sestrou čítajú sem tam, priateľ odkedy sme spolu číta vždy keď má voľnú chvíľu, väčšinou čo mu odporučím (a zatiaľ nebol sklamaný), otec vôbec :D , v našej rodine potom už len dedko je taký vášnivý čitateľ ako ja :) aspoň v tom nie som sama. A pevne verím, že raz ak budem mať deti, tak budú pre knihy rovnako nadšené a náš dom bude plný rôznych kníh :)

    OdpovědětVymazat
  6. Za prvé - super článok. Za druhé - taktiež nemám v okolí veľa ľudí, ktorých čítanie baví. O knihách sa bavím jedine tak s jednou kamarátkou :( Ešteže sú blogy! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Mám to asi taky tak - lidí co v mém okolí čtou moc není a většina na mě vždycky kouká jako na blázna .. Proč čteš? Vždyť je to na houby proč si nepustíš film..

    OdpovědětVymazat
  8. Přesně tak se asi cítí každý knihomol. Samozřejmě, že využíváme každou volnou chvíli k četbě : když je ve škole při hodině nuda, když jedeme dopravním prostředkem, když ležíme v posteli, ale ještě nejsme úplně unavení... Všichni máme nějaký ten okruh lidí kolem sebe, komu připadáme jako marťani, že když dočteme jednu knihu, hned saháme po druhé. Že když máme číst četbu do školy, nedělá nám to problémy. A hlavně, že čteme DOBROVOLNĚ! Ale já už se nad tím nějak povznesla, je ještě spousta lidí, kteří to dokáží ocenit. Kteří tě poznají, uvědomí si, že jsi "výjimečný" tím, že čteš a hned pro něj sympatie k tobě narostou. Já osobně mám ráda každého člověka, který se snaží se sebou něco dělat a nějakou tvůrčí činností se realizovat. Ať už je to psaním recenzí, šití vlastních šatů, vytváření skvělých účesů, nebo vaření... Myslím, že o tom to je. A hlavně - čtení nás vzdělává. Dává nám lepší přehled o světě a více podnětů k diskuzi. V čem mi pomůže, když si v autobuse vymlátím hlavou nějakou šílenou diskotékovou hudbou? Proč ten čas, který tam strávím, nestrávit trochu lépe a nečíst? To asi jen tak nikomu nevysvětlíme. A proto buďme rádi, že máme blogy. :) Já díky tomu našla spoustu skvělých lidí i z Prahy, kteří jsou dnes už nebývalou součástí mého života a jsou to tak skvělé kamarádky, že si to bez nich prostě nemohu představit. Hlavně všechno začalo v ten den, kdy jsem založila Cup of literature, čtenářský blog, který se schází jednou měsíčně a my prostě jenom mluvíme o knížkách. :) Vždy se na tyhle srazy těším jak malá... Jsem pak konečně mezi svými.

    OdpovědětVymazat