Dívka, která si hrála s ohněm

Název: Dívka, která si hrála s ohněm
Autor: Stieg Larsson
Překladatel: Anzita Haidarová
Počet stran: 603
Série: Milénium
Nakladatelství: Host
Vydání: 2010 (paperback)
Hodnocení: 5/5

První díl jsem vychválil do nebes, takže při koupi toho druhého mi bylo jasné, do čeho jdu. Autor je mi velmi sympatický a "severské detektivky" se stávají jedním z mých oblíbených žánrů. Ještě před tím, než jsem se pustil do dvojky, byla laťka zatraceně vysoko. Autor si u mne zavařil naprosto fenomenálním prvním dílem. Čekal jsem bombu. Že ale bude přímo atomová, to už ne.

I když se může zdát, že návaznost prvního dílu na tento je minimální (co se týče děje), stejně doporučuji jít pěkně popořádku. Nebudete pak mít takový zmatek v nepřeberném množství postav a ve Švédsku si budete připadat jako doma. Dobráků je v knize poskrovnu. Zato se záporáky se roztrhl pytel. Přes docela obyčejné násilníky a zloděje se dostáváme do vyšších kruhů, kde o morálce nemůže být řeč. A pořádně se nám to začne zamotávat. Larsson zase potvrdil, že i když do knihy nacpe nepřeberné množství postav, tak ke každé umí vytvořit nezapomenutelný charakter.

"Použila klíčky jako boxera, neváhala ani zlomeček vteřiny a bleskurychlým ještěrčím pohybem mu roztrhla tvář od kořene nosu až k uchu."

Stejně jako v prvním díle, i tady se vydáme společně s investigativním novinářem za řešením nějaké záhady. O co je teď ta záhada peprnější? Jedná se totiž o Lisbeth. O tu, co mu zachránila život, o tu, co ho nenávidí a on neví proč. V knihách si na romantiku moc nepotrpím, ale ti dva prostě musí být spolu! I když se v knize prakticky nepotkají, jsou pro sebe jako stvoření. První ji ale musí vysekat z pořádné šlamastyky. A o tom je právě 2. díl Milénia. Autor mi udělal velkou radost celou přehlídkou akčních scén. To mi možná v jedničce trochu chybělo, ale až tady jsem si toho všiml. Víc se střílí, více se utíká, více se bojuje. Má to šťávu a nudit se u toho nebudete.

Larsson byl hrozný puntičkář, to člověk z jeho psaného projevu pozná hned. Všechno popisuje do největších detailů. Jedna strana knihy dokonce vypadá spíše jako katalog z Ikea. Ale rozhodně mě to od čtení neodradilo, ba naopak, byla to příjemná změna. Jeho detailní popis mě bavil a často dokonale uzemnil. V nejneočekávanější chvíli se vytáhne s detailem, kterým vás pošle do kolen.

"Zakoupila dvě pohovky pískové barvy značky Karlanda, pět křesel s pružným rámem značky Poang, dva kulaté konferenční stolky z lakované břízy, stolek Svansbo a několik malých stolků Lack."

Děj je jedna velká smršť informací, ze které budete úplně na větvi. Ať už se bude jednat o vyšetřování policie, nebo o příběh samotné Lisbeth. Celou dobu mě fascinovala její minulost a tady má opravdu dost prostoru se ukázat. Zjistíte, jaké křivdy se může dostat lidem, kteří se znelíbí někomu nahoře. Samotný člověk pak nenadělá nic a pomsta je tak opravdu tím jediným řešením. Aspoň pro toho, komu bylo ublíženo. Nečekal jsem až tak otevřený konec a do poslední chvíle byly moje nervy napnuté k prasknutí.. Naštěstí už mám doma i závěrečný díl a jestli mě chce autor ještě něčím překvapit, bude se muset hodně snažit.