Kresba: Takeši Obata
Rok vydání: 2012
Počet stran: 197
Nakladatelství: Crew
Zápisník smrti funguje bezchybně. Při troše důvtipu lze dokonce přijít na nové způsoby jeho užívání, které neznal ani samotný bůh smrti. Strašidelné? Nebezpečné.
Zápisník smrti funguje bezchybně. Při troše důvtipu lze dokonce přijít na nové způsoby jeho užívání, které neznal ani samotný bůh smrti. Strašidelné? Nebezpečné.
Úvodem
Manga se pro mne stává velmi vyhledávaným žánrem. Nejdříve chci přelouskat celý Zápisník Smrti (aspoň to, co zatím vyšlo), takže s druhým dílem byl objednaný rovnou i třetí. Ale to je vedlejší, hlavně tím chci říct, že mě to dostalo. Komiksy mám rád odjakživa, dokonce jsem jeden i vydal (v nákladu jeden kus pro svou vlastní potřebu, ale i tak). A manga není nic jiného, než japonské označení pro komiks.
O co jde?
Druhý díl už nás vede dál po stezce Lighta Yagamiho a jeho úmyslů. Budeme svědky toho, jak se vypořádá kromě japonské policie i s agenty FBI. Dostanou ho na kolena, nebo vymyslí plán, který mu dá zase trochu času? V tomto díle se taky dozvíme mnohem více informací o tajemném "L". Další geniální mozek, který má jeden jediný cíl. Chytit toho, kdo používá Zápisník Smrti a předat ho spravedlnosti. Protože i když si dotyčný myslí, že koná s dobrým úmyslem, není to tak. A někdo mu to přece dokázat musí.
Můj názor
Pokračování souboje mezi Lightem a L se mi hrozně líbilo. Způsob, jakým Light zkoušel, co všechno si může vůči Zápisníku dovolit, nebo předávání tajemných vzkazů, aneb Rjúk konečně dostal chuť na jablka. I v našem světě platí, že někteří lidé s nadprůměrnou inteligencí jsou trochu výstřední. Tady budete svědky zvláštního chování u obou. Ať už je to touha po cukru, nebo dokonalém světě bez zločinců. Japonskou policii beru jako takový doplněk, který se ale časem určitě projeví. To už vím ze seriálu.
Provedení
Tak provedení bude asi u každého dílu stejné, kreslí to přece ten samý autor. Jen obálka toho druhého dílu mi není moc sympatická. Sám nevím proč, možná je to tou světlou barvou. Za škaredou ji nemám, ale sto lidí, sto chutí. V tomto díle mi došlo, jak si strašně rád prohlížím japonský exteriér. Když se někdo prochází venku a já můžu sledovat to okolí, jsem v sedmém nebi.
Hodnocení 4/5
Žádné komentáře:
Okomentovat