Diablo - Dědictví Krve

Název: Diablo - Dědictví Krve
Autor: Richard. A. Knaak
Překladatel: Jan Netolička
Počet stran: 345
Dílů v sérii: 3 (#1)
Nakladatelství: Fantom Print
Vydání: 2005 (paperback)
Hodnocení: 3/5

Tuhle knihu jsem vzal z regálu okamžitě a bez přemýšlení. Dlouho jsem na ni nemohl nikde narazit a vidět ji z ničeho nic v knihkupectví bylo příjemné překvapení. I přes to, že je kniha už starší, stejně si ji dovolím zrecenzovat. Hlavně pro fanoušky této hry, ale samozřejmě i pro kohokoliv jiného. Je to na vás, jak se rozhodnete. A já vám zkusím trochu pomoci.
Sympatická obálka, co? I když je poměrně jednoduchá, na knížce vypadá opravdu dobře, jen slabším povahám nedoporučuji knihu doma odkládat na místo, kde v noci svítí pouliční lampa. To by nemuselo skončit bez následků. Příjemný paperback, který i díky svému formátu (A5) můžete číst všude a při každé příležitosti.

Věděl jsem, do čeho jdu. Nebo si to aspoň myslel. Od Knaaka už doma pár knih mám, jako spisovatel je mi velice sympatický a jeho knihy mě baví. Hlavně kvůli herní tématice a zajímavým příběhům. Když tyhle dva aspekty spojíte, tak před sebou máte - ne složitou, ale velmi čtivou knihu. A bylo tomu tak i nyní. Většinou.
Kniha měla na začátku pořádný náboj. Příběh gradoval na síle už od první věty a byl to pěkný fofr. Autor věděl, v čem tkví jeho silné stránky a naplno jich využíval. Tajemné kobky, nemrtví, starodávné artefakty a tři přátelé, kteří o ně mají velký zájem. Nebylo by to ale pořádné dobrodružství, kdyby se něco nepokazilo. Takže sem tam někdo umře, někdo získá nadlidské síly a prakticky nikdo nakonec nebude spokojený. A to včetně čtenáře.

"Oba ghoulové se roztříštili na bezpočet kousků, které se rozsypaly po kamenné podlaze."

I přes svůj hezký příběh a skvělý začátek má kniha velké nedostatky. Oceňuji, že nám autor chtěl vysvětlit všechno do detailu, ale ne vždy se mu to povedlo a vznikaly tím zdlouhavé a nudné pasáže plné jmen a prázdných řečí. Ze začátku jsem tomu nevěnoval pozornost, ale postupem času mi to začalo vadit. Naštěstí stačil vždycky přijít s něčím zajímavým a já neměl touhu knihu odložit. Od Knaaka jsem tohle ale nečekal a trochu mě to zklamalo. Samozřejmě to nebylo až tak hrozné a někomu se to může i líbit. Naopak budete spokojeni co do počtu vražd, useknutých končetin a znetvořených těl. Tímhle se tu nešetří a někdy "přímočarému" ději to dodává šťávu. I k překladu mám pár výtek. Častokrát jsem se přistihl při opravování větné skladby, protože některé věty byly umělé a prostě tam nesedly.

Co se týče postav, tak se jich v příběhu vyskytuje slušná řádka, ale dá se to zvládnout. Je to částečně podmíněno i tím, že se vyskytují ve "skupinkách". Jednoduše - jsou zde asi 3 dějové linky, v každé figurují jiné postavy a na konci se všichni sejdou. Jak nepředvídatelné, že? I přes to mám ale z postav dobrý pocit. Autor měl možnost si vybrat z celé řady zajímavých charakterů a využil toho. Válečníci, čarodějové, nekromantky, démoni a mnoho dalších. Každý má přitom v příběhu možnost se naplno ukázat a vyjádřit.

"Když Xazax prchal, cítil za sebou strašlivé kouzlo."

Když to vezmu kolem a kolem, určitě jsem od knihy čekal více. Knaakova pozdější tvorba mi přijde promyšlenější a více akční, což od jeho knih očekávám především. Na druhou stranu je pravdou, že jsem knihu přelouskal za 2 dny a to i přes důležité zkoušky ve škole - z čehož vyplývá, že úplné šlápnutí vedle to taky nebylo. Ať už ke snídani (pokud vám to žaludek dovolí), nebo do autobusu - knihou jsem se bavil a jsem rád, že mi v knihkupectví padla do rukou.