Upírské Příběhy

Název: Upírské Příběhy (Vampires Stoies)
Autor: Artur Conan Doyle
Překladatel: Eva Kondrysová, Stanislav Pavlíček
Počet stran: 202
Nakladatelství: Brána
Vydání: 2012 (vázaná)
Hodnocení: 2,5/5

Všude okolo slyším něco o Upírských denících, Twillightu a podobně. Do toho se pouštět nehodlám, ale přiznám se - na nějakou "upířinu" jsem chuť dostal. Padla mi do ruky tato nepříliš rozsáhlá publikace, která má příjemnou obálku a navíc v ní figuruje i Sherlock Holmes, kterého jsem v mládí zbožňoval. Je zde 7 povídek, v nichž se řeší nějaký problém, který má co dělat s hypnózou, tajemnem a "upíry". Proč je to v uvozovkách, bude vysvětleno za chvíli. Mimochodem, není to celé o Sherlockovi. Vyskytuje se pouze ve 3 povídkách.

Ještě než jsem začal číst, trochu jsem zapřemýšlel. Jak chce Doyle spojit Sherlocka a nadpřirozeno? Všichni moc dobře víme, že ať už se jedná o knihy, nebo o filmy, nikdy tam nic nadpřirozeného nebylo. Na konci se přišlo s nějakým prostým vysvětlením. Co se týče povídek s Sherlockem, mé podezření bylo na místě. Jako vždycky, ať už to vypadalo jakkoliv nereálně, zde bylo Holmesem všechno vyvráceno. Tolik k nadpřirozenu.

Těla se vršila na sebe a ty, kdož přišli navštívit hrob svých zesnulých příbuzných, někdy přivítal hrůzyplný pohled na kosti trčící ze země, jako kdyby se mrtví chtěli znovu přidat k živým.

Zbývající 4 povídky se zabývaly spíše hypnózou a věcí okolo mysli. V těchto věcech nějak nevynikám a ani na ně nevěřím. Dodnes si pamatuji, když mi brácha četl z ruky budoucnost, pak mi na ni plivl a řekl, že budu mít bazén. Tím pro mě celá ta šaráda s budoucností skončila a já nemám sebemenší chuť se v tom šťourat. V knize je ale pěkně vysvětleno, jak například může dojít k takové hypnóze a co se jedinci odehrává v hlavě. Tohle Doyle popsat uměl a dokonce mě tím i zabavil. Jeho zájem o spiritismus a nevysvětlitelné jevy se právě v těchto povídkách projevuje asi nejvíce.

Zvláštní. Na jedné straně píše o Sherlockovi, který uvažuje silně pragmaticky a na druhé má velký zájem v nadpřirozenu. Když ale oba tyto zájmy spojil, šlo poznat, co je mu milejší. Jak říkám - všechno se to dá nějakým způsobem vysvětlit, aniž byste museli podepisovat duši ďáblu, nebo líbat žábu. Svižné a oddechové čtení, od kterého jsem ale čekal trochu více. Sherlockův potenciál zde není využitý naplno, což je velká škoda a trochu zklamání, když to byla jedna z věcí, na kterou jsem se opravdu těšil. To ale nebrání tomu, abyste si až do konce každé povídky lámali hlavu, jak to skončí, což je vcelku zábavné.