Muži, kteří nenávidí ženy

Název: Muži, kteří nenávidí ženy
Autor: Stieg Larsson
Překladatel: Azita Haidarová
Počet stran: 530
Série: Milénium
Nakladatelství: Host
Vydání: 2010 (paperback)
Hodnocení: 5/5

Dvě probdělé noci, dva litry kafe a 530 stran. Tohle bych řekl na potkání každému, kdo by se mě zeptal, jak se mi kniha líbila. Ale nebudu předbíhat, vezmu to pěkně popořádku. Po svém pořádku.

Tuhle knihu jsem si na doporučení koupil i přes to, že kromě Sherlocka Holmese detektivky nijak zvlášť nevyhledávám. Ale co, výjimky potvrzují pravidlo, ne? Tak jsem ji dal do košíku a společně s dalšími tituly si to kráčel k pokladně. Byl jsem rozhodnutý, že si tohle přečtu jako první. Koupil sem si paperback, je mi z nějakého zvláštního důvodu milejší, než tvrdé desky. Obálka je skvěle zpracovaná, k tomu nemám co dodat.

Vždycky jsem měl za to, že mě kniha a příběh z dnešní doby nemůže ničím zaujmout. Čtu hlavně fantasy, pohybuji se bez problému ve všech světech, kromě toho našeho. Když jsem s knihou začínal, držel jsem si odstup a nečekal mnoho. Jak se něco rozhodnu přečíst, nerad bývám zklamaný. K tomu ještě nějaký prolog na začátku, koho to zajímá? Jenže velmi rychle přišel zlom (asi po prvních 2 větách) a já jsem začal tušit, že tohle nebude jen tak. Autor na začátku popisuje velmi podrobně nějaký botanický problém. Všechny muškáty a kvítka jsou mi tam, kde končí páteř. Ale čtu dál a dál, dokonce se zvláštním zaujetím, jako by vysvětloval něco, co mě zajímá a o čem chci vědět úplně všechno. Tohle byl zlomový moment a já přišel na to, že tenhle autor rozhodně ví, co dělá. Vždyť se mu v knize několikrát povedlo vzbudit můj zájem o Bibli, o staré fotografie a rodokmeny. A to už je co říct. Stieg si mě jednoduše omotal kolem prstu a donutil mě se zajímat o každý, byť i nepatrný detail. Jeho umění se čtivě rozepsat o technických detailech je zarážející. Vždyť on dokázal psát o výkonu motocyklu, nebo o paměti počítače, jako by to byla nepostradatelná součást příběhu. Jinak řečeno - on z toho udělal nepostradatelnou část příběhu.

"Nebylo tedy nijak překvapivé, když zakotvila u nejlepší myslitelné alternativy: u novinky na trhu, Apple PowerBooku G4/1.0 GHz, v hliníkové kapotě s procesorem PowerPC 7451 s AltiVec Velocity Engine, pamětí 960 MB RAM a harddiskem 60 GB, Bluetooth a vestavěnou vypalovačkou CD a DVD."

V knize je nepřeberné množství postav. Pohybujeme se v rodokmenu jedné opravdu velké a zámožné rodiny, k tomu přibývají i postavy z osobního života hrdinů a nakonec to dá celkem zabrat, ve všem se vyznat. Autor nám v tomto ale pomůže. Každá postava má jedinečný a podle mě dokonale zpracovaný charakter. Vzhledem k tomu, že se v knize pořád někdo hrabe v minulosti a v rodokmenech, tak zjistíte o každé, byť i sebeméně důležité figuře skoro všechno. Kapitola sama o sobě je charakter hlavních postav. Ctižádostivý reportér, nesvéprávná hackerka, intrikující právníci a zazobaní papaláši. S někým budete soucítit, někoho si zamilujete a dalšího budete nenávidět. Někdy se všechny pocity smíchají dohromady a vy vlastně ani sami nevíte, co k dané postavě máte cítit. 

Je to až s podivem, ale musím se držet, abych vám tu nevypsal nic konkrétního. Táhnou se tu vlastně "jen" dvě dějové linie, které se pak ve správný okamžik sejdou. Obě stejně propracované, zábavné a čtivé. Nestalo se mi, že bych se nudil, že bych měl touhu přeskočit nějakou pasáž. Opravdu jsem hltal slovo za slovem, větu za větou a tvořil si svůj vlastní scénář toho, jak kniha skončí. Nakolik byl správný, to vám neprozradím, ale můžu vám říct, že možností k jeho sestavení je nepřeberné množství. V knize se opravdu vyskytují "Muži, kteří nenávidí ženy" a to docela dost brutálním způsobem. Vztáhnout ruku na ženu je ta největší odpornost, co může chlap udělat. Nejednou jsem měl nutkání vstoupit do děje sám a upravit nějakému grázlovi fasádu, že by ho ani vlastní matka nepoznala. To už jsem ale odbočil.

"Zničehonic ji vrazil facku celou plochou dlaně"

K bestsellerům jsem byl vždycky spíše skeptický. Mediálně profláklá knížka s natočeným filmem. No, nevím. Tahle kniha si to ale všechno zaslouží. Jedinečná kombinace novinařiny s vyšetřováním, současným problémem společnosti a sexuálním napětím je něco tak čtivého, že se mi o tom ani nechce přestat psát. A ještě více se mi to nechtělo přestat číst. Ale všechno jednou končí a bohužel se to týká i této knihy. Můžete si myslet, že na tohle nemohu mít objektivní názor, když je tohle jedna z mála detektivek, co jsem přečetl. Já se tu ale nesnažím nic srovnávat. Já jen píšu to, že kniha rozhodně stojí za přečtení.