Divergence

Název: Divergence
Autor: Veronica Rothová
Překladatel: Radka Kolebáčová
Počet stran: 339
Dílů v sérii: 2 (#1)
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: 2012 (vázaná)
Hodnocení: 4/5

"Přečti si Divergenci." Já si rád nechám poradit, zvlášť když vím, že ten člověk má na knihy dobrý vkus. Jdu k Dobrovskému, knihu nacházím v sekci sci-fi pro mládež/fantasy a omládnu o 7 let. Po chvíli už ji hrdě odnáším domů. Obálka je moc hezká, jen ta pevná vazba mi trochu vadí. Ale to už čistě můj problém. Taky jsem si všiml, že mají zadní stranu natisknutou "nějak moc na bok", abych byl přesný. To jsou ale všechno jen detaily, kterými se rýpalové rádi zabývají.

Podle názvu knihy nejspíš nic nepoznáte. Předem vyloučíte možnost, že se jedná o odbornou publikaci na téma matematické operátory a raději začnete číst. A to je první krok k tomu, si tuhle knihu oblíbit. Hned na začátku zjišťujete, že svět není v pořádku. Jsou zde určité frakce, do kterých se lidé v určitém věku roztřiďují a podle toho, kam se zařadí - očekává se od nich příslušné chování. Samozřejmě ne každý se může chovat jako naprogramovaný a tím nám tu vznikají jedinci, kteří se označují Divergentní. Nikam nepatřící a nechtění. A právě o tomhle kniha pojednává. O Divergentních jedincích, kteří se nechtějí nechat ovládat.

"Dnes podstoupím talentovou zkoušku, která ukáže, do které z pěti frakcí patřím."

Všechno vypadá skvěle. Ve vedení města jsou dosazení lidé z frakce, která je neúplatná. Před hrozbami město chrání frakce, která je neohrožená. A tak dále. Nic se nemůže pokazit, nic se nemůže zvrtnout. To by ale nebyli lidé, aby všechno zůstalo funkční a v pořádku. Historie už nás tolikrát přesvědčila o tom, že se vždycky najde někdo, kdo bude chtít víc. Kdo bude chtít všechno. Přesně tak je tomu i zde. A tak se jedna frakce, nebo spíše její vedení, zaslouží o trochu rozruchu při ničení všeho, co bylo vytvořeno.

Co mi velice imponovalo, byla ich forma. Já ji mám prostě rád. Samozřejmě, autor musí mít dost sil na to, aby stvořil vypravěče, který vás nebude nudit. Světe div se, mladičká autorka tohoto díla těch sil má na rozdávání. Od čtení sem se nechtěl odtrhnout, děj byl svižný, pořád se něco dělo. Líbilo se mi, že se celou knihu nehrálo na nějaké šťastné konce. Život zasazuje bolestivé rány a ani v knížce by to nemělo být jinak. Aspoň ne v takové. Bolest, utrpení, bezmoc... To všechno si náš hlavní hrdina vytrpí. A kdo že to vlastně je?

Hlavní hrdinkou je mladá, 16-ti letá holka. Celkově projde v knize značnou změnou povahy, i přes to, že na začátku už něco tušila a nebyla se sebou spokojená. Postav v knize moc není, jsem zvyklý na pořádné zástupy jmen, kde každé něco znamená. Ale rozhodně to není chyba. Je příjemné se zase jednou orientovat bez nějakého hledání v paměti, kdo že je zrovna tenhle týpek. Celou dobu mi v hlavě vrtala jedna věc. Podobnost s Harrym Potterem. Nemyslím hlavní postavu, ani obsah. Myslím tu myšlenku těch frakcí. A lidí, kteří se v nich vyskytují. Prostě jsem se nemohl ubránit pocitu, že se autorka inspirovala Nebelvírem, Zmijozelem apod. Až na to, že zde, ač jsou lidé ve stejné frakci, stejně si jdou po krku. Možná je to jen fantaskní výplod mého mozku, ale napsat to musím.

Muž má na sobě černý oblek a bílou vázanku - standardní uniformu Upřímných.

Knihu jsem přelouskal velmi rychle. Nebyla nějak obtížně napsaná, ale i přes to se mi líbila autorčina myšlenka. To se jí prostě povedlo a nikdo ji to nevezme. I přes malé podobnosti (které se pravděpodobně vyskytují jen v mém mozku) to bylo originální. A když už to všechno chválím, knihu si užívám, tak čekám pořádný závěr. A toho se mi tu nedostalo. Alespoň ne v kvalitě, jakou má celá kniha. Přišel mi odbytý a moc jednoduchý. Nevím, jestli to autorku už nebavilo, ale rozhodně ho mohla vylepšit. To je ale jen jedno pochybení v jinak zábavném čtení. Nelituji, že jsem si Divergenci přečetl a rozhodně se pustím i do druhého dílu, abych se přesvědčil, že konec této knihy byl schválně slabší, protože začátek druhého bude absolutní bomba. Uvidíme.