BZRK

Název: BZRK
Autor: Michael Grant
Překladatel: Čeněk Matocha
Počet stran: 334
Dílů v sérii: ? (#1)
Nakladatelství: CooBoo
Vydání: 2013 (hardback)
Hodnocení: 4/5

Představ si, že seš malej. Jakože fakt malej. Ne, to nestačí. Ještě víc. Aby pro Tebe lidský vlas byl jak Golden Gate v San Franciscu. Aby si viděl tajuplná zákoutí lidského těla. Co se mračíš? A kdo říkal, že to bude pěkná podívaná? To, že vypadáme nějak obstojně na první pohled neznamená, že když se podíváš z větší blízky, tak to bude stejně hezký. Nebude. Spíš jak pro koho. Někdo se do toho zamiluje, jiný z toho bude mít noční můry. Na kterou stranu se přidáš Ty? Nechceš to zjistit?

Téma není až zase tak originální. Jde tu o ovládnutí lidstva, samozřejmě za správným účelem. To si vždycky dotyční myslí. Vždyť i Hitler měl určitě o tom, co dělá, dobré mínění. Jak se to ale líbí právě lidem, o které v tomhle vždycky jde, to už nikoho nezajímá. A právě to se děje i tady. Co už ale originální je? Zpracování tohoto tématu. Hlavními zbraněmi jsou bioti, nanoboti a válečná zóna je lidské tělo. Ano, čtěte dobře. Bojovat se bude na očních bulvách, nebo třeba ve vlasovém porostu. Co? Že se zrovna škrábete na hlavě? Kdo ví, jestli vám tam nějaký nanobot zrovna nedělá paseku.

"Nejsnadnějším terčem na nanobotovi je senzorové zařízení: bez očí jsou robůtci skoro k ničemu."

Tyhle nanoboty a bioty samozřejmě musí někdo ovládat. Lidé. A teď záleží na tom, jestli mají dobré, či špatné úmysly. Ti ze špatnými úmysly to berou většinou jako hru a snaží se vám změnit myšlení, nebo třeba i ublížit. Ti dobří - by se ve vás neměli vůbec vrtat, pokud zrovna nezabraňují nějakému padouchovi ve změně vaší osobnosti. A taky - nemůže to dělat každý. Takový Franta z Horní Dolní, co teď přehazuje slámu v seníku, asi nebude pravý adept na ovládání nanobota. Člověk na to musí mít nadání. A jak zjistíte, že ho máte? Ti praví lidé si vás najdou, nebojte.

Když proti sobě bojují vojáci ve válce, je to nejspíš taková rutinní záležitost. Zamířit, pal, mrtvý. Nebo možná ještě trochu dejchá, dodělej ho. Ale takový nanobot proti biotovi, to je jiná. Akčních scén a vypjatých situací je v knize dost. A stojí za to. Právě kvůli těmto akčním scénám se od čtení neodtrhnete. Kdo by přestal číst, když se bojuje kolem oční bulvy a musí se brát v potaz každá vlastnost lidského těla? To není jen tak, je zde tolik organismů, ochranných buněk a látek, které tyhle souboje dělají... dá se říci neskutečnými.

"Jo, zlato, máš před sebou dlouhou štreku. Po bradě nahoru, kolem pusy, obejít nosní dírky - tam fakt nechceš chodit - a dáme si sraz u oka."

Kniha se pohybuje jak v mikru (kde mají hlavní slovo naši nanoboti a bioti), tak v makru (tady už zase dominují lidé). Dokonce jsou tyhle dva "světy" hodně dobře propojeny a hrdinové se musí obratně pohybovat i rozhodovat v obou najednou. Takže si to třeba s biotem vykračujete po ušním lalůčku a mezitím vám do zátylku tlačí pistole. Lepší to ale nebude. Chcete si hrát s lidskými životy? Musíte počítat s tím, že častokrát vám půjde o ten váš.

BZRK je jízda. Od čtvrtiny až do konce. Zpracovat ale takhle složitý námět není jen tak, takže se těm zmatkům na začátku vlastně ani moc nedivím. Rozhodně se tím nenechte odradit, přišli byste o hodně. Na druhou stranu si dobře rozmyslete, jestli vám nevadí dozvědět se pár věcí, které se dějí na povrchu vašeho těla. Jsou to přirozené a nutné procesy, ale každý by to nemusel tak lehce strávit. Přece jen - někdo se nám o ty odumřelé kožní buňky starat musí, ne?