Eragon

Název: Eragon
Autor: Christopher Paolini
Překladatel: Olga Machůtová
Počet stran: 477
Série: Odkaz dračích jezdců
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2004 (hardback)
Hodnocení: 4/5

Eragon je kniha, kterou jsem už kdysi četl. Je to bohužel tak dávno, že jediné, co mi zůstalo ve vzpomínkách, byli draci. Není to moc, ale k tomu, abych si to chtěl znovu přečíst (a tentokrát nejen tento první díl) to stačilo. Miluji fantasy, miluji draky a je mi úplně jedno, jestli je ta kniha určena pro mladší čtenáře, nebo ne. Navíc - viděli jste tu mapu, která je natisknutá v knize? To je prostě skvělé. Tolkien to ví, Martin to ví... A i Paolini to ví. Prostě mám rád, když se můžu při čtení podívat, kde se zrovna nacházíme.

Pohybujeme se ve světě Alagaesie. Moc hezký svět, abych vám pravdu řekl. Najdeme tu všechno, co bychom od fantasy světa požadovali. Jsou tu lidé, kteří jsou samozřejmě rozdělení na zlé a dobré. Pak tu máme elfy, kteří jsou když už nic - tak vznešení a taky trpaslíci, kteří mají ve většině knih status tvrdohlavých vousáčů. Potom spousty temných postav, které mají za úkol škodit komukoliv, kdo by se trochu zajímal o dobro říše. A jako třešnička na dortu - draci. Nebo drak? To je jedno. Každopádně jsou tady a to je hlavní.  Moc hezké je sledovat jejich vývoj. V tomto případě vývoj dračice Safiry. Z vejce, až po dospělého jedince chrlícího oheň. Tohle všechno stihne za jeden díl.

"Když se blížili k zemi, zvedla křídla vzhůru, až se naplnila vzduchem jako veliké vaky, a přistála na zadních nohou."

Kniha je postavena na přátelství a důvěře člověka s drakem. To je něco úžasného a mně to hodně imponovalo. Celou knihu. Je zde nespočet situací, kdy se musí Eragon spolehnout na Safiru a zase naopak. Mají mezi sebou spojení a ne jen tak obyčejné. Cítí, když druhého něco trápí, nebo bolí. Tohle je pouto, které nejde jen tak přetrhnout. A jsem si jistý, že ho bude chtít zničit hodně lidí, které na svých výpravách ještě potkají. 

Co se týče Eragona, je to kluk někde v pubertě, ale osud mu nepřál a on je nucen hodně rychle dospět. Má před sebou úkol, který je nám všem sice dobře známý, ale rozhodně není jednoduchý - zachránit svět. Aspoň že má kolem sebe přítele, se kterým tohle všechno může absolvovat. Safiru. Dračici, kterou našel ještě když byla nevylíhnutá. Stal se z něj dračí jezdec, ať chce nebo ne a to s sebou nese určité povinnosti. Kdo z vás by do toho ale nešel, kdyby jste měli po boku draka.

Jakmile se vzduchem rozezněly drsné výkřiky urgalů a z ústí tunelu se začaly valit temné postavy, zazněl rozkaz, aby byly překlopeny kotle smůly, a do lačného hrdla tunelu se z nich vylévala vařící tekutina.

V knize se hodně bojuje, válčí a soupeří. Ať už je to proti urgalům (které si představuji nějak podobně jako skřety), nebo různým vyšším silám. Celou cestu našeho Eragona bude někdo chtít zabít, nebo zajmout. A protože ani Eragon není všemocný, hodně krát se tohle všechno tak zamotá, že sami nebudete vědět, jak z toho ven. Ale my mu musíme držet palce a pomáhat mu, jak to jen jde. Sám to nemůže zvládnout, soupeři jsou moc silní a nemají slitování.  První díl Odkazu dračích jezdců mě bavil. Autorovi se povedlo vytvořit zajímavý svět, který stojí za prozkoumání. Kniha se čte rychle a sama, nemusíte hledat žádné složitosti. Příběh je krásný i v tom, jak jednoduše se dá podat. Paolini ho předkládá na zlatém podnose a k tomu ještě s dezertem. Knihu doporučuji opravdu všem, kteří ji ještě nečetli. Já vím, že takových moc nebude, ale i přes to.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.