Zloděj blesku

Název: Percy Jackson: Zloděj blesku
Autor: Rick Riordan
Překladatel: PhDr. Dana Chodilová
Počet stran: 399
Série: Percy Jackson
Nakladatelství: Fragment
Vydání: 2009 (hardback)
Hodnocení: 3,5/5

Je mi jasné, že tuhle knížku jsem měl mít přečtenou už dávno. Ale co naplat, každopádně už o ní píši recenzi, to znamená - mám ji přečtenou. A mám ji přečtenou sakra rychle. Kniha má necelých 400 stran, ale ruku na srdce, za 2 večery ji máte zvládnutou. Písmenka jsou velikostně co pro šeroslepého důchodce (nic proti nim) a z nevyužitého místa v knize bych mohl udělat další. Po všem tom prskání mi ale došlo, že kniha je určena pro mladší čtenáře a já starý cahan sklopím uši a nebudu se moc vyjadřovat. Eh, pozdě.

Pojďme se ale podívat do příběhu. Co by samotná myšlenka narvat bohy do našeho moderního světa, se mi strašně líbila. Ares - neohrožený motorkář, Poseidon - plážový pohodář a Dionýsos s tričkem AA (anonymní alkoholici). Tohle je prostě vtipné a rázné, tak to má být. Navíc je zde přítomnost bohů vysvětlena opravdu jednoduše, aby to pochopil úplně každý. Což je velké plus pro autora, ne každý to takhle dokáže. Jenže jen se samotnými bohy by byla nuda, ne? Bohové jsou přeci jen podobní lidem. (nebo lidé bohům? Co já vím, sakra) Naši obyvatelé nebes, či podzemí si taky rádi vrznou. A to klidně i se smrtelníky.

"Lidé se zvedli jako zhypnotizovaní, ale motorkář pohrdavě máchl rukou a všichni se zase posadili a vrátili se ke svým rozhovorům."

A potom z toho vznikne problém. A ten problém se jmenuje polobůh. Je to dítě, které je hyperaktivní a má nějakou poruchu čtení, nebo psaní. Náš hrdina Percy - chvilka napětí - je polobůh! Svou mámu zná, ta je obyčejná. Ale otce ne. To je bůh a my nevíme jaký. Já vám to tady ani neřeknu, na to si musíte přijít sami. Percy tu skutečnost, že je tím, čím je, neví od narození. Dozví se to až po nějaké té šlamastice a to celkem drsným způsobem. Já bych to osobně asi tak rychle nepřijal, ale každý jsme jiný a Percy, jak teď už víme, je ještě "jinější".

Teď k samotnému příběhu. Percy společně ještě s ostatními, kteří jsou buď stejní jako on, nebo jinak nadpřirození, se musí pustit do nelehkého úkolu. Někdo ukradl blesk. Diův blesk. Tady nejde moc o to, co to umí, ale že je na něj ten milý fousáč celkem pyšný. A tak z jeho ztráty není vůbec nadšený. Podezírá z toho jiného boha, ten říká, že to neudělal, že to udělal jiný. No jako malí. A nějakým způsobem padne podezření i na Percyho. Takže je z něho chudáka zloděj, i když vlastně nic neukradl. Ale takový už je život poloboha. Podaří se mu dokázat, že on není tím loupežníkem, nebo ne? Nebo to dopadne úplně jinak? Dobře, přestávám. Je mi jasné, že většina z vás to moc dobře ví, protože to četla už dávno. Ale aspoň pro tu malou hrstku lidí, kteří to třeba ještě nečetli.

"Clarisse mě srazila na kolena a začala mi cpát hlavu do záchodové mísy."

Kniha se četla svižně (nejen kvůli mega písmenkům), ale i díky tomu, jak čtivě a zábavně byla napsaná. Autor se snažil hodně často o vtipné vsuvky a já můžu s klidem prozradit, že se mu to opravdu dařilo. Vypadá to, jako by kniha byla bez chyby. Tak proč "jen" 3,5 hvězdy? Ze začátku jsem měl pocit, že jsem divný. Knihy mě absolutně nebavila, naštěstí se to už na 50. stránce obrátilo o 180°. Ale stejně, ten pomalý rozjezd jí neodpustím. Druhá věc - předvídatelnost. Bohužel, kniha je hodně předvídatelná, ale to ji neubírá na kvalitě. Jen si občas postesknete, že to dopadlo zase tak, jak jste předpokládali.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.